Proč lidé jen koukají a nic nedělají?

Taky mám docela čerstvý zážitek - jsem v 6 měsíci těhotenství, čekala mě víc jak hodinová cesta autobusem do vzdálenějšího města na vyšetření. Autobus nacpaný převážně vysokoškoláky, žádné volné místo k sezení. Stálo vedle mě v uličce ještě několik postarších lidí, ale na sedadlech každý dělal, že spí nebo uhýbali pohledem. Asi po půl hodině cesty jsem se postupně dostala do druhé části autobusu a tam hned vyskočila asi šedesátiletá paní a pustila mě sednout. Sice jsem protestovala, ale nenechala se oblomit, prý čekám miminko a nebudu sebou smýkat v uličce. Vedle sedící vysokoškolák to pozoroval, ale ani se nehl a radši po zbytek cesty zabořil oči do okna. Byla mi hanba za něj! Sice se nikomu nestal žádný úraz, ale byla jsem šokovaná tím, jak se odevšad diskutovalo o zkouškách, přednáškách, někteří se chlubili výborným prospěchem a přitom slušné vychování neříkalo nikomu nic...

Přesně tak. Přitom celou dobu na přednášce seděli na řiti. Takovým lidem přeju obří hemeroid, ať si sednout nemůžou

Souhlasím, výstižně řečeno!

Mě se stalo to, že jsem jela vlakem a na přejezdu cítím lehké zbrzdění a kolem okna najednou proletí auto. Vlak začal hned brzdit tak mi došlo, že jsme se střetli na přejezdu s autem. Okamžitě jsem se podívala z okna a viděla jak je auto v příkopu na padrť, vyběhla jsem JAKO JEDINÁ ZE STROJVEDOUCÍM! Z PLNÉHO VLAKU abych se podívala zda-li můžu dát PP. Když jsem doběhli k autu tak jsme viděli, že PP je v tomtopřípadě zbytečná bohužel, Tak jsme zavolali sanitku a já jsem šla zpět do vlaku, KDE MI JEDNA CIZINKA ŘÍKÁ "CO JE PROČ VLAK STOJÍ, JÁ JI NA T ODPOVĚDĚLA, ŽE JSEM SRAZILI AUTO A JE TAM MRTVÝ MUŽ A ONA NA TO:NO A CO?TO JAKO BUDEME MÍT ZPOŽDĚNÍ?!ČESKÁ REPUBLIKA JE FAKT HROZNÁ FURT SAMÉ ZPOŽDĚNÍ" úplně mi to vyrazilo dech jak může být takhle někdo bezohledný i v případě úmrtí druhých lidí! HNUS!

Mám pocit, jako by si v této době každý jen "hrabal na svém písečku", lidé jsou čím dál víc sebestřední, neochotní, bezohlední... je to smutné Člověk nikdy neví, kdy bude potřebovat pomoc. Z některých příběhů tady mi naskakuje husí kůže...

Sice je slušnost pustit staršího sednout,ale na druhou stranu i ti sedící zaplatili jízdné,tak proč by se měli kymácet v uličce,když přišli dřív a třeba taky byli unavení.

Sice s MHD nejezdím,ale kdybych náhodou jela,tak se nezvednu,protože v marketech jsou ti největší invalidi tak živí,že mi neustále někdo košíkem najíždí na nohy.Tak ať si klidně v hromadných prostředcích stojí.

Jinak co týká pomoci,kolikrát už byl případ rozbitého auta u silnice,slabá nátura zastaví a jde pomoct..........no a ze škarpy vyběhne posádka,pomáhajícímu auto ukradnou a odfrčí v lepším případě ho jenom okradou a zmlátěj.
Na ulici pomáhat někomu je riziko žloutenky a dalších chorob.
Takže co z toho plyne každý dobrý skutek je po zásluze potrestán a asi proto lidi už nepomáhají.

No, já cestovala busem z Kroměříže do Brna, ne MHD Rozhodně nejsem ten typ "jsem těhotná křehká květina", něco přece jen vydržím a období nevolností mám naštěstí za sebou , takže jsem si bez reptání v klidu postála Jen jsem byla překvapená tím, že se zvedne starší paní, aby mě pustila sednout, každý na ni při tom civěl, ale jí to místo už nikdo nenabídl... Prostě mi přišlo absurdní, že starý člověk postojí a mladý sedí na p.rdeli...

To je jedno,prostě veřejná doprava,kde každý platí stejné jízdné,pokud chceme mít jistotu,tak je nutno cestovat spojem s možností koupit místenku nebo holt autem.

Mně už ani ne,slušnost zmizela a tak to holt je.

nechápu to, ale zkušenost mám stejnou! v létě - rozvodněná řeka a spadl do ní labrador unášel ho proud k jezu a všichi čuměli nic...hned jsem tam skočila a vubec jsem nepřemýšlela zda se utopím prostě intuitivně... takových zkušeností mám víc ... lhostejnost a sebestřednost lidí je hrozná , v cechách hodně

Taky, taky... Právě v těchhle situacích mě ale fakt překvapuje, jak lidi jen stojí a čučí. Tyhle situace nebezpečné nejsou. Nikdo se nemá k tomu, aby slepci, který volá do otevřených dveří narvané tramvaje, co je to za tramvaj, odpověděl. Tohle se mi nedávno stalo, lidi na tu paní jen čuměli a odpověď žádná. Prodrala jsem se teda mezi lidma, abych na ní mohla zavolat číslo tramvaje a ještě jsem jí odvedla na místo, kde se mohla bezpečně chytit. Takových běžných situací zažívám celkem dost, kdy fakt žasnu, nad chováním ostatních...

Na druhou stranu musim souhlasit s >>

+ Válícímu se opilci na ulici bych se třeba taky bála pomoct. V dnešní době si fakt člověk musí dávat bacha, to je jasný.

Je to asi smutný, ale mě by napadlo totéž.

Stejně bych to ale rozlišovala na takové ty bezpečné situace, kdy se většinou nic stát nemůže a pak na situace, kdy už to zavání něčím víc nebezpečným a člověk má strach.

Mám dost zkušeností ze zahraničí (např. Německo, Itálie, Anglie), že tam se lidé v těchto situacích chovají přesně opačně než u nás. Několikrát se mi stalo, že když jsem ve velký rychlosti spadla na sjezdovce (v zahraničí), tak ještě než jsem se někam dokutálela, už minimálně jeden člověk zastavil (cizinec) a nabízel pomoc. Na českých sjezdovkách se mi to nikdy nestalo, každej jede dál. Další zahraniční příhoda... byla jsem svědkem i toho, kdy opilí nebo zdrogovaní lidé na ulici kolabovali - ano, vytvořil se kolem nich dav lidí, ale okamžitě začal nejeden člověk dotyčným pomáhat a ostatní volali sanitku.

Na české sjezdovce tě tak akorát umlátí nějakej umělec s prknem na nohách,co bezohledně pluží kopec.
No jako lyžař se tady u nás bojím jezdit,protože proti snowborďákovi nemám šanci a při srážce mně zabije....přitom on je ten blbec,co své prkno většinou nezvládá,já své lyže ano.

Vystihlas to naprosto dokonale, bohužel je to tak...

Viď, taky myslim...

Taky jsem tohle zaznamenala, ale jenom párkrát. Většinou mi spíš připadá, že ty nereagující čumilové koukají pak blbě i na mě, když např. v tom mhd někomu trošku pomůžu, poradim... Ale to si možná jen namlouvam a i kdyby - stejně je mi to v tu chvíli jedno, co si myslí ostatní. Já si o nich taky myslim svý

to je prostě jeden z davových syndromů (konkrétně toto: http://cs.wikipedia.org/wiki/Efekt_p%C5%99ihl%C3%A D%C5%BEej%C3%ADc%C3%ADho ), každý si říká, že pomůže někdo jiný. jde o to vytrnout lidi z davu, jak psala zakladatelka o tom buse, prostě říct třeba vy pane v modré košili, zavolal byste sanitku?prostě určit konkrétního člověka, to by mělo pomoct. a rozhodně vybírat si spíš mladší lidi, ti jsou ochotnější. když si to tak člověk připraví dopředu a ví jak se chovat, je to pak jednodušší.