Proč lidé jen koukají a nic nedělají?

Jsem na tom v tomhle stejně (odrazuje mě už i jemný pach alkoholu), ale snažím se to odbourat Zase jsem ale zatím nenarazila na nikoho, kdo by byl ožralý tak, že by byl totálně sťatý - ty lidi většinou spíše obtěžují okolí (což je ještě nepříjemnější).....Nebo je na nich vidět, že jsou při vědomí (sem tam se hnou, je vidět, že dýchají).

Tahle doba je šílená. Jeden známej mi říkal, jak jel v tramvaji a mlátil do něj nácek, dokonce mu zlomil nos a lidi okolo jen koukali, dokonce i muž, na kterýho se známej obrátil ho uplně ignoroval (a to prý měřil dva metry a jedinej mu tak mohl pomoct). Ikdyž tohle je už takovej extrémný případ, člověk se nechce do ničeho zaplést a ještě to schytat. Případy, kdy někdo bránil druhého a dokonce přišel o život, známe všechny.

Když jsme s přítelem jeli o víkendu na chatu, tak najednou vidíme nějaký kus před náma auto na střeše a ve škarpě, auta jezdily dál, takže jsme si říkali, že už je to jen starý neodklizený auto, projíždíme kolem něj a já uviděla v autě nohu! Tak jsme ihned zajeli ke kraji, oba v šoku, přítel hned volal záchranku či policii a já rychle běžela k autu. No holky, v tu chvíli by se ve mně krve nedořezali, naštěstí paní seděla v autě a už si sama volala policii, v pořádku vylezla a pak už si ji převzali záchranáři. Ale nepochopím teda jedno, silnice byla auto na autu a teda chápu, že si někteří lidi mohli myslet, že je to jen neodklizené auto, ale vždyť někdo musel vidět, jak to auto nabouralo. Tohle mi prostě mozek nebere a nejradši bych všem kolemjedoucím dala výchovnej pohlavek(a i ten by byl málo).

Reaguji na Naoko:
„Je daleko více omezenosti než skutečné špatnosti ve světě; ale je tu přece jen víc sympatie a důvěry, přívětivosti a dobré vůle, než aby bylo možno lámat hůl nad světem lidí. Nevěřím v dokonalost dnešního ani příštího člověka; svět se nestane rájem po dobrém ani revolucí, ba ani vyhubením lidského plemene. Ale kdybychom mohli nějakým způsobem sebrat všechno to dobré, co vězí koneckonců v každém z nás hříšných tvorů, věřím, že by se dal na tom konstituovat svět přece jen daleko vlídnější, než je ten dosavadní. Snad řeknete, že je to slaboduchá filantropie; ano patřím k idiotům, kteří mají člověka rádi, protože je člověk.“

Karel Čapek

Naprosto s ním souhlasím a myslím, že tak hrozné to nebude...Je sice divná doba, ale dokud věříme, tak nás to nesemele

V našich silách je se chovat, tak jak uznáme za vhodné a přímo ovlivňovat své potomky, okolí, přátela apd... Tak to dělejme

já jsem jednou pomáhala muži, který ležel ve vchodě od baráku a nikdo si ho nevšímal. Měla jsem strach, že mu něco je a tak jsem se ptala jestli je v pořádku a jestli chce pomoct, vypadalo to, že chce vstát, tak jsem k němu dřepla v tu ránu mi začal sprostě nadávat a tak - byl to ožralec fuuuj - nic mu nebylo jen měl asi 4 promile a na mě teda zvědavej nebyl a od té doby už se mám na pozoru.

Mně se dělává často špatně v autobuse a asi před měsícem to zas bylo hodně zlý.. autobus nacpanej, vydejchanej vzduch, já zelená.. černo před očima.. asi v poslední vteřině před omdlením jsem požádala paní, která seděla nejblíž, jestli by mě nepustila sednout, že je mi špatně.. a ona na mě: ale já mám artrózu, já musím sedět!

a pak ještě kamarádka jela v tramvaji, přišel spoluobčan tmavší pleti a snažil se jí vytrhnout kabelku.. nikdo se neotočil, že by jí pomohl..

Jenom taková perlička. Vzpomínám si, že když jsem byla malá tak nás vykradli, zloděj spadnul ze střechy (asi 15 metrů) na betonový chodníček, rodiče hned volali záchranku a až potom policii. Se zlodějem až do příjezdu záchranky mluvili, aby ho udrželi při vědomí, dokonce z něj dostali, že před tím ukradl recepty v nemocnici. Takže asi né všichni lidi jsou lhostejní, i když na druhou stranu, kdo by si chtěl nechat mrtvolu přede dveřma...