Proč lidé jen koukají a nic nedělají?

Reaguji na aurecon:
To myslím nepomůže. Buď je to někomu dané, že solidární je, a nebo je někdo ignorant. Hodně je to i výchovou, já byla jako dítě cepovaná, že ke starším a nemocným lidem a samozřejmě k těhotným ženám se musím chovat uctivě a pouštět je sednout, otevřít jim dveře, pustit je u pokladny apod. A že člověk nemá být lhostejný a má pomáhat.

Já jsem se díkybohu u žádné takové situace zatím nenaskytla, ale některé ty příběhy jsou fakt hrozné Kdybych byla tak lhostejná jako někteří zde popisovaní lidé, tak bych se za sebe teda musela hodně stydět....

Ty případy jsou fakt hrůza. Lidská lhostejnost je něco strašného a i když si myslím, že nic zlého se nikomu přát nemá, tak v tomto případě bych přála všm lhostejným kolemjdoucím, aby se ocitli v podobné situaci. Jelikož jsem zdravotník a první pomoc jsem svého času učila, vím, že spousta lidí ji poskytnout neumí. Za celou dobu jsem se však nesetkala s nikým, kdo neumí na mobilu vytočit 155. Takže výmluvy některých lidí v podobných případech " Bál jsem se abych mu neublížil, tak jsem raději nedělal NIC" jsou pitomost . Už proto, že na 155 vás navedou co máte dělat a vytočit číslo snad umí každý ne?
Jinak samozřejmě velká pochvala pro ty, kteří mají zájem a PP se učí.

Reaguji na Kotalex: Kolik takové kurzy stojí? Měl by je navštěvovat každý. Taky o tom přemýšlím, ale nevím cenu ani jak dlouho trvá atd.

Reaguji na Kotalex:
Mohla by jsi sem případně dát nějaké odkazy na kurzy první pomoci? Už delší dobu uvažuji o tom, že bych ráda nějaký absolvovala, abych věděla, co mám dělat.
Jinak s tím navedením máš pravdu - byla jsem na zkoušce a jedna z těch, kteří nás při písemné části hlídali dostala epileptický záchvat. Na 155 přesně poradili, co máme dělat než přijede sanitka......I jsem slyšela, že je v tomhle případě právě lepší volat 155 než 112 - že prý tam lépe poradí.....

Můj dědeček se jednou vracel po krátkodobém pobytu z nemocnice a jako obvykle nás nechtěl obtěžovat tím, že bysme pro něj museli jet autem, tak se rozhodl jet autobusem sám. Byl hodně pohublý a unavený, po cestě se musel opřít o zábradlí, aby se trochu vydýchal, a jeden kolem jdoucí výrostek neměl nic lepšího na práci, než do něj strčit a říct něco ve smyslu "ty jsi tak akorát na umření, dědku". Opravdu nechápu, co se dnešním dětem vštěpuje za hodnoty, a co z nich jednou bude... Bydlíme u základní školy a už i prvňáčci si na ulici nadávají do pi..

Tenhle problém je hodně známý. Chování přihlížejících má hodně důvodů.
Je to hlavně pluralitní ignorace-čím víc lidí přihlíží nějaké nešťastné události, tím menší je pravděpodobnost zásahu-je to dáno tzv. difúzí zodpovědnosti. Když přihlízí více lidí, člověk si nepřipadá zodpovědný-řekne si, že zasáhne někdo jiný, ale řekne si to každý a nepomůže nikdo.
Latané a Darley napsali 5 krokový model intervence, kterým prochází každý přihlížející..nebudu to tu vypisovat, ale vesměs jde o to, že si přihlížející není jist, zda je situace závažná, zda on je odpovědný a zda může nějak pomoci. Proto když se vám něco takového stane, nejlepší co můžete udělat je, že oslovíte někoho přímo, řeknete mu co se děje a jak vám může pomoci (zavolejte záchranku..). Většinou člověk potom pomůže. Jde o to, že lidé často při takovýchto událostech "zamrznou" a neví co mají dělat. Když jim dáte příkazy, často poslechnou jak robot. Naopak když kolem sebe vidí spoustu lidí a nikdo nic nedělá, sám je napodobí-má pocit, že ostatní ví o situaci víc než on atd.

Známý je příklad Kitty Genovese. 19 letá servírka, která se vracela z práce a přepadl jí muž. Pobodal jí, ale někoho zahlédl tak utekl. Žena se 30min plahočila pobodaná domů, násilník si všiml, že nikdo nezasáhl, tak se po 30min vrátil a dobodal jí. Ještě chvíli se plazila a pak zemřela. Celá tato událost trvala 45min a nejhorší je, že tomu všemu přihíželo 37 svědků. Nikdo za celou dobu neudělal nic-všichni poté u výslechu tvrdili, že si mysleli, že pomoc určitě přivolal někdo jiný.

Omlouvám se za takový vypisování, ale zjistilo se, že lidé, kteří toto vědí poté ve většině případů v takovéto situaci zasáhnou

Reaguji na miriami: Chudák holka Na tom, co píšeš, něco bude. Ale je to fakt smutné. Budu si pamatovat tu poučku, že máme říct konkrétní osobě, ať zavolá sanitku.

Ono je to těžké,osobně jsem na ulici už x krát pomohla a jednou bohužel už byl muž mrtvý,ležel tam prý dlouho,lidé kolem chodili a nikoho nenapadlo ani zavolat aspoň tu sanitku.Bylo vidět,že je to člověk čistý atd.....navíc bydlel v našem paneláku(nejhorší bylo,když pak báby z prvních pater říkaly,jak slyšely někoho naříkat.....¨),podruhé to byl totálně nalitej chlap,drzej...tak jsem šla pryč ať si tam leží,nenechám se napadat.
Pak se stalo že se skácel muž jako hora v tramvaji,bylo tam hodně lidí a nikdo se neměl k tomu mu pomoci,pouze já a jedna těhotná žena s maličkým děckem v kočárku.Pán se vzchopil,ale jak viděl,že chceme volat sanitku,byl agresivní a nechtěl,takže co...............dělat....občas tak i pochopím,že lidi fakt nevidí,neslyší.....tím se nikoho nezastávám,jelikož podle mě se pomáhat má,jak říkáte,nikdo nikdy neví,kdy se v té situaci ocitne.
Ovšem zcela úpřímně řeknu,že první pomoc feťákovi a bezdomovci bych nedala,sanitku bych zavolala,ale nic víc.

Osobně jsem pomoc potřebovala jen jednou,měla jsem alergickou reakci(potravinovou),cestou domů jsem začala otékat(ale to se deformuje obličej,neviděla jsem už a nemohla dýchat)lidé koukali a nic,až když už jsem seděla na ulici u silnice zastavil taxikář,když mě viděl,neváhal a ihned pomohl a odvezl na Bulovku a pak domů-ale to se jen tak nevidí

Reaguji na aurecon:
Ahoj. Já jsem učila převážně v autoškolách a různých firmách a to pro červený kříž. Takže by asi stálo za to, zeptat se u vás na červeném kříži, nebo rovnou v nějaké autoškole. Myslím, že by ti mohli vyhovět a nechat tě udělat kurz PP se svými žáky. Cenu už si fak nepamatuju a každý ji může mít jinou. A co se času týka, tak v autoškole je to pár hodin. Základy se tam naučíš a to je k záchraně života podstatné. Držím palce.

Reaguji na miriami:
Jo tak to je naprostá pravda. Zažila jsem to na vlastní kůži. Poskytovala jsem PP u autonehody a jelikož jsem měla plné ruce práce se zastavením tepenného krvácení, tak jsem jen křikla na okolní dav ať NĚKDO zavolá sanitku. Sanitka dlouhou dobu nikde, a když jsem se ptala kdo ji teda volal, tak první myslel, že druhý, druhý že ten vedle a ve výsledku nevolal nikdo. Tak jsem pak pověřila jednu určitou paní, ať ji zavolá, dalšího pána jsem požádala, ať mi jde pomoct a vše šlo jak
po másle. Od té doby jsem to taky říkala všem v mých hodinách PP a několik " žáků " mělo podobné zkušenosti. Takže tohle se vážně hodí vědět.

Jj, taky jsem zažila, že v jednom okamžiku všichni oslepnou a nikdo nejde pomoct...Jela jsem autem po městě a viděla jsem na chodníku ležet paní - okolo chodili lidi a nikdo jí nepomohl! Tak jsme zastavila, šla paní pomoct, zavolala jí záchranku a najednou se lidi začali kupit...Ale měla jsem pocit, že je spíš zajímalo co se děje a když už někdo pomáhal ,tak se aspon mrkli - přijde mi to šílený.
Na druhou stranu jsem jednou jela z Phy busem domů, nesehnala jsme už místenku, bylo hrozný vedro, já stála a probrala se na zemi - hned mi lidi pomáhali, někdo mi dal flašku s vodou, jiný mně pustil sednout a řidič se i ptal jestli má zastavit...
Prostě je to různý - stejně jako mně fascinuje neochota lidí pomoct s kočárkem - za sebe říkám, zlatý mladoši - pubertáci na který se tak nadává mi vždycky pomůžou, ale pánové okolo 50 dělají, že nevidí...

Tohle je téma, které mi taky vrtá hlavou a trápí mě, že lidi jsou takoví.
Ve škole na besedě s policií nám říkali: ,,Budete li někde zajišťovat nějakou třeba autonehodu a budete potřebovat někoho, aby vám pomohl, neříkejte: ,Pojďte mi někdo pomoct´, ale ,Vy, pane v té zelené bundě, pojďte mi pomoct´.
Mám několik příhod:
1)S mamkou jsem šla po ulici, jedna stará paní před náma upadla, kolem ní spoustu chlapů, kteří nereagovali, a my, které jsme šly za ní pár kroků dál, jsme doběhly a paní pomohly. Měla hole!
2) V metru (ve vestibulu nebo jak to říct) se jedna paní zapotácela a upadla. Říkám si: Je vedro, udělalo se jí špatně, mně by se to mohlo taky stát, jdu jí pomoct. S jednou paní, která tešla šla také pomoci spontánně, jsme ji postavily, ale cítily jsme z ní chlast, pak se stejně vrávorala, tak stejně sebou akorát určitě někde sekla. Ale to člověk neví, když vidí někoho upadnout.
3 a fakt hnusný) Šla jsem od přítele z práce domů a na křižovatce totálně vymletý auto, z rozbitého čelního skla koukala akorát ruka, a lidi čuměli a čuměli a čuměli zvědavě. Sanitka právě přijela, tak aspoň ji něko zavolal. Jediný, co bych ráda udělala je zeptat se, jestli řidič přežil, ale to by bylo zdržování, nechci se dívat na neštěstí druhého jako na divadlo. Když jsem viděla, že tam sanitka je, tak jsem odešla.
S přítelem ale občas probíráme právě tu první pomoc, člověk se to naučí jen v tý autoškole a ještě jen teoreticky, a když se jí pokusí dát, aby zachránil život, ale na něco zapomene, tak ještě kvůli tomu může bejt souzenej? Proto ty lidi radši jen koukají, aby se do ničeho nenamočili?
Někdy si představuju, jak ve starověkém Římě chodili lidi na krvavé zápasy jako na divadlo. Běhá mi z toho mráz po zádech. Přítel říkal, že kdyby to bylo dnes, a nebo veřejné popravy, bylo by narváno.

Já teda ještě nic takového nezažila, ale kdyby ano tak určitě pomůžu! Z vyprávění a z televizních zpráv vím, že někteří lidé jsou opravdu bezcitní. Asi si myslí, že pomůže někdo jiný. Nechápu ty lidi. Dostalo mě ale, když jsem jednou ve zprávách viděla, jak dva mladí studenti zmlátili někoho (už nevím koho) a okolo chodili lidé a nic neudělali.

Tak to je strašný. Ale když si představím sebe jako kolemjdoucího... Kdybych byla sama asi bych odešla a za rohem volala poldy. Protože nejsem tak statečná, abych zasáhla vlastním tělem. A kdyby tam bylo víc kolemjdoucích, tak nevím, jak je spojit dohromady, jak jim říct: Hrrr na ně!