Proč je pro nás svatba tak důležitá?

Svatba...je důležitá

případné děti se jmenují stejně jako jejich oba rodiče
slovo přítel,či přítelkyně mě osobně zní dost divně...manželé zní tak nějak líp
společný majetek a případné důchody ať sirotčí či vdovské
serioznost a postavení ve společnosti....starší slečna s dětma na ruce vypadá podivně...myslím oslovení

Jasně,že papír z radnice není zaručeným slibem do smrti,ale tak nějak se hůře odchází z manželství než od kámošky se kterou je sex a nic jinak společného.

Reaguji na Laky:
Tak to už pomalu začne vypadat že ti lezu kamsi...ale já musím zase souhlasit!

A když k tomu připočítám to "romantično" ... já vím, trvá jen pár chvil většinou žádost o ruku a pak samotný obřad, ale stejně...

Jo jo Laky, to jsem také vždy říkala...ovšem od té doby, co tady na Omlazku čtu duševní výplachy typu curly o tom začínám pochybovat.

Jsem pár měsíců zasnoubená a těším se především na manželství, víc než na svatbu. Jsem pyšná, že jsem to já, s kým chce můj přítel strávit život, že jsem pro něho ta nej. Až pak jednou někomu řekne "to je moje žena", budu šíleně šťastná

Reaguji na AdaZBrna:

Krásně napsáno.

Každopádně můžu říct, že i já cítím "motýlky v břiše", když o mě můj muž mluví jako o své ženě.Neomrzelo se mi to ani po devíti letech.

Reaguji na Lusinda:
To ráda slyším, že se to neomrzí

Holky,co je přítel a přítelkyně ve významu slova?Nejlepší kámoš,dřív byly dvě ženy nejlepší přítelkyně,máme přátele ve smyslu kámoše.
Proč bych měla žít s kámošem a ne s vlastním manželem.
Vždyť i stejněpohlavní páry se chtějí registrovat.Proč bychom se tedy neměly vdávat

Není pro mě důležitý být vdanou - asi je to i tím, že jsem 2x byla požádána a nic z toho, pak jsme se rozešli. Teď mě naposled požádal přítel a řekla jsem mu, že nemám zájem už to není tako jako když mi bylo min.

Reaguji na Laky: Reaguji na AdaZBrna: naprostý souhlas

Reaguji na Laky: Reaguji na AdaZBrna: naprosto s Vámi souhlasím. I pro mě je svatba důležitá....

Tak tohle vše mužeme i bez svatby, ne? Ale obrátím, pro mě je taky svatba samozřejmě duležitá, ale nevyžadovala bych ji asi po partnerovi nutně, to musí přijít samo,časem a rozhodně bych se nehroutila, kdyby mě po třech letech vztahu ještě nepožádal o ruku My se taky chceme vzít, ale nějak to nehrotíme, nejdřív to miminko. A co je manžel víc než partner se kterým žiju? Pro mě to bude pořád jeden a ten samej chlap, kterého miluju

Jelikož jsem skoro ve 30 rozvedená, do druhé svatby se mi moc nechce, přijde mi to jen jako komplikace. Mám zkušenost, že člověk se po svatbě změní..
Ale kvůli partnerovi a případným dětem bych to byla ochotná podstoupit, jen nemůžeme vůbec vymyslet něco, z čeho bych neměla hrůzu. Radnice a zámky odmítám, mít to u někoho v baráku nechci.
Nejradši bych odjela někam daleko a tam se vzít. Ale to by nepřežila jeho matka..

Pro mě je svatba, potažmo manželství důležité. A tečka.Svého přítele miluji a jak už jsem zmínila, přijde mi to jako další krok. Krok k tomu, abychom sami sobě i ostatním vyjádřili- ano, už jsme potkali jeden toho druhého a chceme s ním být až do konce života a nikoho dalšího nehledáme... Dítě bych si s přítelem jednoho dne přála, ale až jako vdaná paní. Já osobně bych si opravdu nepřála mít díte jako svobodná slečna. Působí to na mě s prominutím trapně. Nevím, jak bych to lépe vyjádřila... Ale asi tak, že kdybych jako svobodná těhule chodila na těhotenské prohlídky,nebo kamkoliv jinam přišla bych si jako nějaká chudinka, co se nechala zbouchnout...A chlapa nemá. Promiňte mi to přirovnání, ale tak to na mě prostě působí...Každý ale má svůj vlastní názor, vyvracet vám ho nebudu a ani se nebudu snažit podstrčit, že manželství je je něco víc, než chození. Samozřejmě se zde najde hodně mladých žen, které svatbou/manželstvím opovrhují a přijde jim to jako zbytečnost a asi i vzpomínka na staré doby. Je mi jasné, že pokud je někdo přesvědčený, že manželství je věc zbytečná, ničím se o opaku přesvědčit nedá. Ale také mě napadá, že tedy ten váš partner pro vás není ten pravý??Když se tak bráníte manželství, že vaše podvědomí tedy počítá s tím, že ještě někdy potkáte jiného muže... Protože podle mého, když potkáte toho pravého, tak se přeci musíte mít na věc jiný pohled a třeba se těšit na společný život, pod stejným příjmením, kdy nejste jen ty a já, každý sám za sebe, ale jste my. Kde nejen společné příjmení hraje roli, ale i fakt, že jste svoji, že si tím dáte slib, že spolu zůstanete v dobrém i ve zlém. Ale zase... ted mi tu budete namítat, že to si můžete slíbit i když spolu chodíte.
Ačkoliv jsem mladá, preferuji klasický rodinný vzorec. Stejně tak, jako tomu bylo už stovky let před námi...

A co zahrada?Já jsem se vdávala v zámecké zahradě (spíš to tedy byla botanická zahrada) a bylo to fajn, romantické, ale zároveň civilnější než většina známých.

To jsem původně taky nechtěla, každopádně se stalo a čekám dítě jako svobodná - byla jsem rázně proti tomu, abych měla dítě před svatbou. Ale rozhodně se v čekárně jako chudinka necítím, protože můj partner vedle mě pokaždé sedí a chodí na každou prohlídku semnou - jsem na rizikovém. Takže žádný lékař nemůže říct, že jsem bez chlapa. Spíš lituju ty okroužkované, co v čekárně sedí samotné. Takže z tohohle hlediska neberu svatbu jako nutnost, je to o něčem jiném.

S tím naprosto souhlasím. Osobně mi je nepříjemné, že nosím břicho a říkám, že mám přítele a můj partner mě představuje jako přítelkyni. Myslím, že oslovení a hlavně postavení manželky má mnohem větší váhu. Co se týče majetku, je to prostě tak. Jako manželka bych se cítila opravdu lépe a jistěji. Navíc se mi příčí, že se budu jmenovat jinak než mé dítě a otec dítěte.

O svatbě a manželství jsem měla a ještě pořád mám krásné představy (hlavně teda spíš o té svatbě ). Jsem v tomhle velký romantik. Na svůj den jsem se mooooc těšila .. a doufám, že jednou příjde, i když teda vůbec nevím kdy, protože nejsem ten nutící typ a spíš se bojím, aby si přítel nemyslel, že ho chci za každou cenu "ulovit".. přála bych si, aby mě chtěl za svou ženu on. Za mě svatba rozodně ano.