Proč je pro nás svatba tak důležitá?

pro mě je svatba vyjádřením toho, že to spolu ti dva myslí vážně, už to není já a ty, ale my když spolu dva "jenom" chodí, tak to znamená, že zkouší, jestli jim to bude klapat no a svatba znamená, že už si to vyzkoušeli a jsou vážně přesvědčeni o tom, že jim to bude klapat chlap, který se nechce mermomocí ženit, si nechává zadní vrátka, co kdyby potkal ještě někoho lepšího. to je ale podle mě blbost, to by se lidi nemohli vzít nikdy, protože by toho druhého lepšího mohli potkat v podstatě během celého života...

při představování jako přítelkyně neznamenáš nic, dneska jí jsi, zítra jí být nemusíš, jako manželka máš větší váhu...

chlapi to tak neprožívají, pro ně se v podstatě nic nemění, i společensky se to bere jinak, když je 30letá žena svobodná, tak je divná, stará panna, kterou nikdo nechce a zbyla na ocet, když je 30letý muž svobodný, tak je to borec, kterého žádná neuhnala do chomoutu...

Když umřeš, tak po tobě budu dědit Ne dělám si srandu, promiň.

Pro mě osobně svatba důležitá není, naopak mě děsí případný rozvod, když vidím, co je to za tahanice...takže asi moc neporadím

Pro mě svatba taky důležitá není...kdysi po 2-3 letech vztahu byla a chtěla jsem se vdávat a snila o tom, ale ted po 8 letech mě to už nijak neláká, ba naopak, nemám vůbec chuť plánovat svatbu...stejně mi připadá, že už s přítelem po těch letech manželé jsme, takže pro mě by to znamenalo už jen ten papír někde v šuplíku...nic víc

Tak s tím bych si dovolila nesouhlasit...dnes je jiná doba...je normální, že ženská je ve 30-ti svobodná a bezdětná...dřív se to bralo jinak...mně je skoro 30 a nemám pocit, že se na mě někdo dívá jako na divnou ženskou...kolem mě je spousta svobodných 30-tníků i skoro 40-tníků....dnes všichni posouváme svatby a rodinu dál a dál a není nutnost mít ve 20-ti letech splněno

Reaguji na Goldenhair:
Ano, to, co jsi napsala je do puntíku naprostá pravda. Děkuji za názor.

Dost lidí na svatbu v "tak mladém věku" reaguje " vždyť jsi ještě mladá, máš dost času. Kam spěchat..." Ale když já to tak cítím a je to opravdu neutichající myšlenka, spíš kolotoč myšlenek, neustále se točící. A teď, jak se toho mám zbavit? . To prostě nejde, tak snad mi pomůže vykecat se tady na omlázku a získat pár cenných rad...

Ještě třeba před 3lety jsem na svatbu neměla ani pomyšlení a spíš jsem byla zastáncem, že je to opravdu "jen papír". Ale postupem času se to mění a opravdu intenzivně to cítím posledního čtvrt roku. Před 5 lety jsem se smála mojí nynější švagrové, jak je nervozní z toho, že jí můj brácha ještě nepožádal o ruku. NO a teď jí s odstupem času naprosto rozumím...Tak je to možná znamení, že jsem konečně dospěla .

Pro mě taky svatba nic neznamená, důležité je, že si s tím chlapem rozumím a jsem s ním. Klidně bych měla i dítě bez toho, abych byla za něho vdaná.

Ano, svatba za stavu naprosté zamilovanosti je něco jiného, než svatba po x letech vztahu. A toho bych se právě chtěla vyvarovat. Vím, že pro hromadu holek svatba není bod numero uno. Ale já bych si třeba nedovedla představit, že bych měla otěhotnět a mít dítě jako svobodná matka. Bylo by mi líto vzdát se toho "princeznovského dne". Já nevím, třeba jsem v téhle době divná, ale fakt by mi to bylo líto...

Tak s tím nesouhlasím teda vůbec,

Jako přítelkyně žena nic neznamená a jako manželka ANO?To nějak nechápu.....potom nevím,proč by si ho jednou ta ženská měla brát,když pro něj doposud nic neznamenala,

Osobně si myslím,že pokud se dva mají rádi a chtějí spolu žít,tak papír nedává vztahu větší váhu-krom např.dědictví atd....

Mám to úplně stejně.Je mě jedno zda se jednou vdám a nebo ne.

Ale chápu,že jsou mezi náma holky,co se do chomoutu řítí a je to jejich sen,proč ne.Já to tak jen nemám

Jezus, teď tady opravdu ale nechci vypadat jako, že mým jediným cílem je svatba, to vůbec ne . Ale je to prostě takové přání, ke kterému jsem postupem času došla. To vážně, holky, nechcete něco víc? Připadám si tu teď jako jedinný "exot", který se na to dívá jinak.

Reaguji na Zanet96: pokud tvůj přítel bude mít třeba autonehodu a budeš v nemocnici ležet v kómatu, tak ti jako přítelkyni neřeknou nic, jako manželce ano...

Hannah: Zanet: Anaela: asi máte holky tolerantnější okolí

Zanet96: jsem to myslela tak, že pro okolí přítelkyně neznamená nic, neberou ji tolik vážně jako manželku, prostě je to jenom ženská momentálně po jeho boku, on ji samozřejmě může milovat

Reaguji na Petrolejkaa: hele, klídek, já bych se taky chtěla vdávat, ale ne kvůli tomu princeznovskému dnu, ale kvůli takovému pocitu jistoty, že to se mnou partner myslí vážně a plánuje budoucnost, ne že o tom jenom mluví. Ale vím, že nemá cenu na něj tlačit, stačí, že do něj šijou všichni příbuzní, když se sejdem na nějaké rodinné akci...chci aby mě požádal o ruku z vlastního přesvědčení, že je to tak správně, že k tomu rozhodnutí dospěl on sám, a né že ho k tomu okolí dožduchalo a on to teda udělal, aby už měl klid...

Vůbec ne,prostě je pro Tebe svatba důležitá

určitě je pak takhle plno věcí ulehčených(jak jsem psala případné dědictví atd..)
Ale nevím jak to je ,ale já nedávno vyplňovala formulář u lékaře,komu se mohou o mě dát informace v případě potřeby a mohla jsem uvést koho jsem chtěla(nemusel to být pouze někdo z mé rodiny)

No,spíš normální okolí,kde žiješ?Neber to zle,myslím to tak,že třeba na vesnici je to možná pro okolí důležité...to je fakt.

Aha,já na to teda koukám jinak,já si to nemyslím.

Reaguji na Goldenhair:
zase něco, s čím souhlasím. Myslím, že máme asi podobné povahy.
Jo, takže mi asi nezbude nic jiného, než si počkat. Ale nejsem si jistá, jestli se to čekání ještě neprotáhne, protože přítel má sestru, která žije s přítelem více jak 10 let, mají syna, dům.. a ona svatbu odmítá. Tak aby ještě nebyl ovlivněn z téhle strany.