Proč je němčina neoblíbená?

Mimochodem na naší základní škole nebyli! žádní učitelé angličtiny, vyučovala se tedy jen němčina. Nebyla žádná volba. Dovedete si to ještě dneska představit? Končila jsem ZŠ v roce 2003 a ani v té době tam mám pocit nebyla možnost volby (teď si říkám, že to snad ani není možné)...

Reaguji na Sunfish:

U nás tomu bylo taky tak, když jsme ve čtvrté třídě začínali s jazykem, tak jsme neměli na výběr. A tři, čtyři roky po nás už tomu bylo jinak.

Omlouvám se, pokud budu opakovat něco, co už zde zaznělo - četla jsem zatím jen první stránku diskuze, ale téma je pro mě natolik zajímavé, že musím hned odpovědět a pak až dočíst. Domluvím se německy, italsky a anglicky. Žádným jazykem nemluvím nějak extra, ale v dané zemi bych neumřela hlady.
Z těchto jazyků mám nejméně ráda angličtinu, zdá se mi ušišlaná a málo artikulovaná, doslova jako s horkým bramborem v puse a je mi opravdu nepříjemné kvůli tomu někde anglicky mluvit. Cítím se trapně. Zase nechci mluvit vyloženě s českou výslovností, to je také děsné. Němčinu mám raději a nejraději mám italštinu.

No ale vlastně k tématu: proč je němčina neoblíbená? Myslím si, že proto, že u nás nejčastější výběr jazyků je NJ/AJ, většina lidí si vybere AJ, protože je užitečnější. Kdyby se na školách učil AJ vždy a k tomu by člověk vybíral dle libosti (němčinu, španělštinu, francouzštinu, ruštinu,...) nebrala by se němčina tolik jako vnucovaný jazyk.
Jsou lidi, kteří milují francouzštinu a jsou lidi, co ji nenávidí, tak s němčinou to bude zrovna tak.

Ano, ano, hodně je to i o tom, že byla němčina takhle vnucovaná.

Protože anglicky se domluvíš globálně,
němčina zase vyhrává lokálně, v širokém příhraničí od Vídně až Berlínu

Říká se, že záleží na typu člověka: intuitivní lidé mají raděj angličtinu, systematici a tak trochu šprti, či případně ti, kteří nemají talent na jazyky a mají talent spíš na exaktní vědy (matematika, fyzika, chemie) mají raději němičinu. U mě i mého okolí to platí stoprocentně. Angličtina vyžaduje daleko víc citu, němčina spíš dril.
Já jsem dělala oba jazyky, AJ na ZŠ, SŠ i VŠ, NJ jen na SŠ - státnice mám z obou, ale tu z němčiny jsem dělala spíš jen proto, abych měla papír, že německy umím. Na gymplu jsem němčinu neměla ráda, přišla mi ošklivá, teď už to nemám tak vyhraněné.
Ale zrovna nedávno jsme byli s přítelem v Lidicích a tam jsem si zase vybavila, jak němčina umí být odporná (to historické podbarvení prostě neumím a nechci vymazat).

Jina němčina je v podstatě jen lokální jazyk, takže je samozřejmé, že se všude vyžaduje angličtina.

Já myslím, že je neoblíbená proto jak zní, prostě nic moc, je to tvrdý jazyk, navíc docela těžký. Taky se do nás ta němčina už tak nebuší a není slyšet všude kolem jako tomu bylo před desítkama let. Prostě teď vládne světu angličtina, slyšíme ji každý den z rádií, tv, je to prostě moderní. I když já si myslím, že je určitě super umět německy skvěle, dobře anglicky dnes umí kde kdo, ale dobře německy tolik lidí zas už neumí a když umí, tak jsou žádaní a pěkně placení na odpovídajících pozicích. Já jsem zase díky své práci obklopená dnes a denně ruštinou, kterou sem se musela naučit, pokud jsem chtěla zůstat v současné práci a i když se mi ze začátku teda vůůbec nelíbila, dnes to vnímám jinak. A rusové taky v žádným případě nebudou mluvit jinak než rusky a já bych si s něma přitom tak ráda pokecala anglicky, aj je stejně moje srdcovka

A francouze

S tím úplně nesouhlasím. Já když se začala učit němčinu, tak jsem strašných let nepotřebovala biflování členů a předložek, nevím jak, alep prostě jsem mluvila a ty členy mi samy do vět naskakovaly, protože mi přišlo, že to tak má znít a ono to dokonce bylo dobře. Sama jsem to nechápala. Ale angličtinu jsem se začala učit až nedávno vlastně a až budu dál v učení, tak si taky myslím, že to je o citu. Spíš si mylsím, že kdo je víc talent na jazyky, tak zvládne hravě bez velkého šrocení jakýkoliv jazyk.

Pravda je, že němčina je bohužel méně pouívaný jazyk, ale s aj se domluvíš fakt všude a v v ČR ji všude vidíme. Vždyť každý obchod má napsáno SALE a ne výproje a slevy. všechny hity, co k nám dolezou jsou v aj a vlastně nic v nj. Němčina je tvrdý jazyk, ale nevadí mi, je spíš náročný na slovní složeniny.

Taky jsem ta, která nemá němčinu ráda. U mě to vzniklo ve 3. třídě, když jsme museli mít němčinu, třída rok po nás měla aj a takhle se to střídalo. 2 roky před tím jsem chodila soukromě na aj a musela jsem ji kvůli němčině nechat, pletlo se mi to. Z 5. třídy jsem přestoupila na gympl a tam jsem měla samozřejmě němčinu, novou učitelku a do toho jsem první měsíc chyběla. Spoustu věcí jsem zameškala a už jsem to nikdy nijak moc nepobrala a začala jsem ji nenávidět ještě víc a v podstatě mi dělala problémy až do maturity, tu mám z aj, jinak bych maturovala ještě teď. Na vošce jsem měla už aj a k tomu jsem si mohla vybrat nj, fj nebo šj. No a vybrala jsem si španělštinu a musím říct, že to je ten nejúžasnější jazyk. A kdybych měla říct, proč nemám ráda němčinu, je pro mě těžká, blbě zní a tak nějak k ní mám celkově odpor, po 11 letech bych se domluvila, ale tím to končí.

Mně se nikdy němčina nelíbíla a pak jsem se vydala směrem angličtina a francouzština.
Teď toho fakt lituju,že neumím německy! Mám to kousek od hranic s Německem a dovedla bych si představit dojíždět tam do práce. Opravdu bych si za to teď nafackovala

Nikdy není pozdě

Reaguji na Sunfish: Takových je nás víc Na naší ZŠ také nebyl nikdo, kdo by učil Aj. Tak že šli všichni prostě na vyučovanou Nj. Naše škola byla ale jen do 5. třídy, tak že pak na jiné škole šli někteří na Aj. Ani nevím, jestli to později rozšířili i o Aj, ale tu školu pak brzy zrušili pro nedostatek žáků.

To je pravda, ale zas je to jen díky - řekněme - politickému/ekonomickému vývoji. Před Aj to byla Rj, protože jsme byli orientovaní na SSSR a před tím to zas byla dlouhou dobu Nj (a to bylo dost podobné tomu, jak je to dnes s Aj)

Ano, italština se mi také velmi líbí a určitě i víc než Nj! Dokonce jsem si koupila Italštinu pro samouky. Bohužel mi zatím leží na poličce, stihla jsem jen první 2 lekce Musím se totiž v rámci školy věnovat Aj a Nj a na Ij už mi čas nezbývá. Doufám, že se k ní ale dostanu.