Přítel ve stresu

holky, díky... jistě, vydržím, jako jsem držela doteď...ani nevím, možná jsem sem neměla psát..ale komu o téhle bezmoci povědět?..stydím se, že to nemůžu vydržet. strašně se stydím, že pomýšlím, že bych ho třeba opustila...jsem v depce, zítra zase vstanu a půjdu dál.. ráda ho mám, strašně moc...ale v takových chvílích jako je tahle, když v pátek večer sedím doma a brečím, tak si říkám, jestli o tomhle je vztah..........

Reaguji na Alenka8:
tak sbal kámošku a jděte na víno, nebo pokecejte doma.. popros svou kámošku- jestli teda nějaká je, aby ti mohla.
Prostě se přestaň trápit, někam si velkým písmenem napiš, že to vydržíš, že ti to za to stojí- vymysli si nějako větu, která ti připomene, že to jednou skončí, a že má cenu vydržet

Reaguji na nussii: asi to bude nejlepší nápad

2Rain
Kdo si neprošel studiem těžkého oboru ten tohle nepochopí. Srovnávat to s prací je směšné.
Tady jde o (ne)zúročení 5/6 let šrocení a vkladem například 500tisíc. Proč se stresovat v práci? Každý měsíc se na účtě objeví plat, jestli mě chtějí vyhodit tak ať vyhodí, v Praze si najdu snadno novou, když padla tak padne i stres, ten si nechám na další den.

Reaguji na bono2:

Zkus si představit, že taky existují v ČR lidé, co nemají vysokou školu ani nebydlí v Praze. A jako bonus dokonce třeba musí platit hypotéku, protože nechtějí bydlet u maminky ani pod mostem a proto si nemůžou dovolit o tu práci přijít, protože když je v kraji nezaměstnanost 15%, těžko by okamžitě našli jinou, stejně dobře placenou.
Mě zase přijde směšná (nebo spíš asi smutná) tvoje naivita, o tom jak skvěle se tady asi všichni mají...

(doufám, že teď uslyším argument, že každý má možnost si tu školu udělat a přestěhovat se do Práglu....tak ne, nemá )

Reaguji na Rain:
naprosto souhlasím, rodina-děti, ve městě velká nezaměstnanost, ztráta zaměstnání, jiné opravdu hned není a z jednoho platu neuživíš hypo a několik krků, kam půjdete? navíc na státnice jsou i opravné termíny ne?...nevím už mi to přijde scestné kam se to dostalo...

navíc si myslím, že za půl roku si nenajít čas na pohlazení milého člověka je stejně divné...všichni se už zhodli, že ted nikdo nikoho opouštět nebude a slečna si sypala popel na hlavu...myslím, že se z toho chtěla vypovídat a vy jste ji skoro ukamenovaly, nestačí lehce nasměrovat?

Jen jsem proletěla příspěvky, tak se omlouvám, jestli se budu opakovat...
Taky studuju vš a když mám zkouškové, je to se mnou celkem náročné vydržet... Jsem protivná a nechtěně vyvolávám hádky, vadí mi na příteli i na našem vztahu to, co normálně ne..
Teď jsem ve čtvrťáku a přítel vždycky ví, když se blíží zkouškové, co přijde.... Naštěstí v tomhle, je celkem flegmouš, taže mě nebere tak vážně a hází to za hlavu a toto je to, v čem si ho hrozně vážím-že se mnou dokáže vydržet a překonat to a já vím, kolikrát mě i napadlo, aby se se mnou kvůli tomuto všemu nerozešel, ale je super, že mě v takovm období podrží a není k tomu na mě ještě protivný, že se mu nevěnuju... Je super mít takového partnera, u kterého člověk ví, že se nezalekne sebemenšího problému a hned nebude utíkat za jinou, protože to by pak ten partner za moc nestál... Na začátku se na tebe bude každý usmívat a dávat ti to co ti v této chvíli chybí..

Podívej se na to z druhé strany-až budete čekat dítě, asi mu v pozdějším stádiu těhotenství taky moc "nedopřeješ" sexu, budeš možná protivná, protože ti bude špatně, po porodu budeš jednak zřejmě sešitá, bolavá, taže sex zřejmě taky nepřipadá v úvahu, k tomu budeš mít mimčo, o které je třeba se starat a to ti v noci brečí, taže se nvyspíš, si podražděná, nestíháš uklízet, vařit.... A je tu partner, který si řekne, hm, ta moje je pořád protivná, strhaná, nevypadá ani moc dobře a ta kolegyně v práci-ta se na mě pořád usmívá, věnuje se mi.. Jak by se ti tohle líbilo, kdyby se kvůli tomu s tebou partner rozešel? Smutné sice je, že někteří takoví sou... Ale když ty se teď zachováš jako "hodná" partnerka a budeš se mu snažit učení ulehčit (tím, že ho budeš podporovat a nevyvolávat hádky), tak si piš, že až udělá státnice a bude mít klid, tak si tě bude vážit daleko víc, než když -když to tak řeknu-mu budeš přidělávat starosti... Jestli se s ním rozejdeš, tak u něho jen klesneš a jestli ho máš moc ráda a vyhovuje ti jinak, tak už podle mě moc ani není šance, že se k sobě vrátíte-já bych se nevrátila, být na jeho místě...

Alenko8 promiň, ale připadá mi, že ze sebe děláš matku Terezu, ty se stále snažíš a on nic a víš proč? Protože je prostě s nervama na pochodu. Je to zřejmě tvá první větší zkouška existence vašeho vztahu, ale jak ti tady i jiné radily, nech ho "žít". Je také možné, že tím, že mu dáváš najevo, že tě opomíná, a toho přivádí do ještě většího stresu.
Navíc si zahráváš s jinými kamarády. Choď cvičit, naštiv staré známé, nakup knížky, začni chodit do nějakého kurzu... a věř, že tohle časové období překonáš a ještě v budoucnu budeš vzpomínat, jak jsi kdysi měla milion času na sebe.
Tyhle věci ve vztahu občas přijdou a netrvají jen týden, se mnou manžel takhle vydržel celý jeden rok (autonehoda) a taky jsem na něj byla hnusná, ale s tím se právě ve vztahu počítá, o tom je ta možnost opřít se jeden o druhého.
Vydrž a neblbni, držím palce

Když přítel dopisoval bakalářku a byl vyklepaný ze státnic, jezdila jsem za ním (bydlí zatím u rodičů) a tam jsem mu dělala čaj, občas něco upekla a byla ráda za každou chvilku, kdy se najedl, protože to jsme si na pár minut povídali - okolo druhé měl větší pauzu na oběd a pak fungoval až okolo desíti večer a to už byl unavený, takže ne dlouho. Ani jsem necekla, připadalo mi to samozřejmé, navíc vždycky když potřeboval něco diktovat nebo sehnat knížky v knihovně, mohl se mnou počítat...

Ale - vážil si toho. Takže když pak večer skončil, hodinku jsme si povídali, když byl rozlámaný ze sezení, kratší masáž zad přes den přijal nadšeně a sám pak navrhl třeba večerní pokračování ve vaně, bylo poznat, že se na mě těší a dělal mi i drobná překvapení - třeba když šel do obchodu a věděl, že přijedu, koupil mi nějakou malou sladkost, čili nic, co by jej namáhalo nebo nedej bože bolelo A i proto nemám strach z jara, kdy bude dodělávat diplomku. Jistě že některé týdny byly (a teď znovu budou) těžší, ale taky nevím, jak bych se cítila a jak bych reagovala, když by se choval jako přítel Alenky8... a klidně do mě, ale ještě dodám, že za špatnou partnerku se nepovažuji a přítel evidentně sdílí tento názor, když ve svých 25 letech přemýšlí, kdy mě požádá o ruku...

Ne
Uslyšíš argument, který se vztahuje k:

Jaký opravdový problém? Tipuji, že už se v jeho životě žádný větší problém nevyskytne. Pokud tedy nebude 5 let sedět na gauči a investovat do něčeho půl až milion. Jako lékař si vždy zaměstnání najde a bude odměněn každý měsíc.

Má reakce nebyla všeobecná, ale konkrétní. To, že si nenajde hodinu týdně na svou přítelkyni třeba nepochopím, ale myslím, že po profesní a finanční stránce bude po zkouškách za vodou.

Vážná nemoc partnera, úmrtí blízkého člověka, problémy v zaměstnání,... Těch problémů se může vyskytnout tolik, že pak teprve člověk zhodnotí, CO JE PROBLÉM.
Ono když je všechno v pohodě a bez problémů, pak je skoro každý vztah krásný. Až když přijde krize, problém, pak se teprve pozná síla vztahu.

Nevím, ale nikde jsem se tady toto nedočetla...
Nevím, jestli studuješ nebo si studovala vš a např tak náročnou, jak medicína skutečně je.. Ale když má člověk starosti se zkouškama, třeba se mu učení nedaří tak, jak by si představoval a pak si najde čas na svou přítelkyni, která mu začne vyčítat, že se jí nevěnuje a že s ní nespí (neříkám, že to tak je, ale podle prvního příspěvku to na mě působí, že by to takle mohlo být)... Brutálně vyčerpávající.... Já se tomu ani popravdě nedivím... Když se mám učit a nejsem s partnerem v pohodě, tak mi to moc nejde, soustředit se a tak.. A vem si, že tě třeba při setkání tohle rozhodí, člověk přijde domů, potřebuje se soustředit na to, co má a teď přemýšlí nad partnerem a třeba se to ještě řeší přes sms (vlastní zkušenost, ty sms). To je prostě na nervy a to sem ještě nezažila stavy před státnicema, ale zatím jen před "zkouškama".

Reaguji na Storm:

Tyto okolnosti bohužel neovlivníme....má reakce směřovala ke srovnání "práce vs. studia", profesního života. Problémy v práci asi těžko narostou takových rozměrů jako stres před státnicemi. V sázce je mnohonásobně víc.

Reaguji na Pepis:

Prošel jsem si něčím podobným. Proto se dokáži do té role vcítit. Neříkám, že je teď život jednodušší, ale oproti státnicím jsou to naprosto směšné problémy. Na sex nebylo ani pomyšlení, ale pár minut na pokec apod. snad ano. Naštěstí má přítelkyně si tím prošla taky, takže asi tušila jak na tom budu.