Přítel ve stresu

No, myslím si, že to sice není ideální situace a věřím, že se můžeš cítit špatně, ale jako jeho partnerka, která ho miluje, bys měla stát za ním, podpořit ho a ne od něj hnedka utéct. Co hůř - za jiným

... co bys dělala ty, kdybys byla v situaci jako on, měla školu, měla toho moc a tvůj přítel by se k tomu stavěl jako ty... scházel se se svou spolužačkou a pro tebe něměl pochopení...hm?

Taky dělám medicínu, jsem o rok níže, přítel má náročné povolání. Bydlíme spolu přes 3 roky a díky tomu se vídáme pořád, já se učím, on třeba pracuje, dáme si spolu pauzu na oběd,kafíčko atd.. takové ty prodlevy které přes den má každý ale pokud nebydlíte kousek od sebe,tak se těžko sejdete, protože jít na rande- to je tak na půl dne a to už opravdu dokáže do plánu zasáhnout.

Jaký byl v předchozích letech, je ve stresu až teď před státnicemi?
jestli až poslední dobou,tak bych se mu snažila být oporou, sejít se třeba v blízkosti kde bydlí, vidět se i na kratší čas..nějakou dobu se dá vydržet i ten sex,ale čeho je moc toho je příliš..

Reaguji na Alenka8:
Nejsi děvče do nepohody,on je ve stresu / jde mu o ukončení studia / a ty požaduješ sex a romantiku a aby toho nebylo málo,tak se jdeš ještě líbat se spolužákem.

Taky to na mě tak působí...Taky jsem zažila krize a problémy - kdy jsme neměli chut na s*x ani jeden a cítili jsme - i když mladí - bezmoc a šílený stres - překonali jsme vše spolu a mě to pomohlo pochopit, že romantika je sice pěkná, ale vztah - láska - je o něčem jiném. Tenkrát jsem přemýšlela, že s s přítelem rozejdu, ale nakonec jsem zijsitila, že ho miluju a chci při něm stát i v tom zlém a nejen v dobrém. Byl vzteklý, nervozní, čas na mě neměl žádný /doslova/ a přesto jsem s ním zůstala, nepodvedla ho a naopak mu pomohla tím, že se mu někdy klidila z cesty a jen kotrolovala, aby pravidleně jedl atd. Dnes jsme spolu 5 let a když jsem byla po operaci, staral se o mě, vařil, uklízel, myl vlasy, dělal vše, abych byla v pohodě a ani ho nenapadlo si stěžovat, že nemám chut na sex To je pro mě láska.

Reaguji na Laky:
přesně tak, líp bych to nevystihla . . .

podívej, se - vyskytne se první problém a ty hned utíkáš . . . co bys pak dělala v opravdovém životě? Ještě bude spousta problémů - ať už s nynějším přítelem, nebo s někým jiným, ale život prostě není jen to pěkné, není to jenom procházka růžovým sadem, kdy nám všechno vychází podle toho, jak jsme si to v představách nalinkovali . . . Nechci být zlá, ale pokud se takhle chováš ve chvíli, kdy přítel potřebuje oporu, tak nevím - připadáš mi prostě hrozně sobecká . . . jste snad partneři od toho, aby jste se podrželi v těžkých chvílích, ne?

Tohle okamžité odsuzovaní, navíc ještě ovlivněné přečtením předchozích 10 záporných reakcí nemám moc v lásce .
Oba jsou mladí, nebydlí spolu, vidí se jenom občas... Tyhle chvíle by si měli užívat. Jenže přesně tohle taky znám. Ten druhý najednou nemá o nic zájem, když už o něčem mluví, tak o svojich problémech, něžnosti odmítá. Být mu oporou je samozřejmost, měsíc, dva, tři.. Ale když už to takhle jde třeba půl roku?
Chápu, že je ve stresu, ale kde na to má brát energii ten druhý? Den za dnem mu být na blízku aby věděl, že za ním stojím, chápavě poslouchat jeho stesky které jsou každý den stejné, snášet to že nemá chuť mi dát ani pusu... Upřímně se slečně až tak moc nedivím.
Pokud o ten vztah stojí, radila bych to ještě chvíli vydržet, třeba to bude vážně všechno ok a dojde i na ty slibované plány.
Horší to je, pokud se jeden "problém" (ze kterého byl tolik ve stresu) vyřeší a hned po něm se objeví nový, popř. to partnera hodně změní.
Já vydržela, i když to taky vypadalo na rozchod, nemůžu říct, že bych toho litovala, ale už to prostě není jako předtím. Těžko říct jestli je to jenom přirozený vývoj vztahu, možná je... Člověk se pak minimálně přestane upínat na "malichernosti".

Zas tak často se nevidí,takže den za dnem je asi přehnané.Pokud slečna chce sobecky sex,když jak říká ho potřebuje a moc jí baví,tak to je blbé,když muž je unaven,vyčerpán a zdeptát náročným obdobím zkoušek....takže buď to slečna vydrží a nebo ať jde souložit se spolužákem,protože si budoucího lékaře,který je zodpovědný a chce dokončit studium nezaslouží.

Ještě si neodpustím vyskytne se první problém a ty hned utíkáš . . . co bys pak dělala v opravdovém životě? - pokud člověka takhle šíleně vykolejí zkouška, co ten člověk udělá, když se v životě vyskytne opravdový problém? Sesype se?

Abych to trošku upřesnila, rozhodně neschvaluju podvádění apod. jenom nastiňuju i pocity druhé strany. Taky je fajn to vědomí, že jsem vedle někoho, kdo se umí s problémy porvat a koho nebudu muset celý život utěšovat.
Nezlehčuju váhu zkoušek/státnic na vysoké škole, ale přiznejme si že v životě se taky můžou přihodit daleko horší věci.

I to je málo, pokud ho máš opravdu ráda, si tomu člověku oporou celý život...Nikdo nikdy nevíme jaké problémy nás čekají, at už finanční, zdravotní či jiné...Máš pravdu v tom, že státnice jsou ještě "nic", ale na druhou stranu můj známý studuje medicínu - a to je teda síla! Tolik učení bych nikdy nedala a to studuju ing. ekonomie. Učí se každý den, od rána do večera, víkendy, prázdniny, fuj. To chce sakra silnou vůli....

Reaguji na Laky:
nemusím se obhajovat, zvlášť ne před někým, kdo mě odsoudil hned... Nejde mi jen o se.x, asi jsi to špatně pochopila nebo já to nepřesně napsala.

není to první problém, který je před námi, vždycky jsem mu oporou byla a to, že jsem "špatná"...ok, myslet si to můžete..
vydrželi jsme odloučení když odjel na zahraniční stáž, vydrželi jsme zkoušky, kdy jsme se cca 6 týdnů nevídali, při rodinných problémech jsem mu byla nablízku...

Jasně, to nepopírám, ale ono taky zaléží jestli jsou ti dva spolu chvíli, bydlí spolu, mají třeba děti, atd atd. Těžko se takové vztahy porovnávají .

Reaguji na Rain: díky, že to vidíš i z druhé strany...

O co ti tedy jde?

je mimo, nevnímá, neposlouchá..
třeba o to, abychom spolu zase komunikovali jako dva lidi,co spolu chodí. aby měl zájem mi dát pusu. třeba o to.