Přítel si nanašel cestu k mé dcerce, co dělat?

Reaguji na Tiakia:
................................

Bohužel spousta žen má tisíce výmluv a omluv pro násilníka nechtějí si přiznat,že ony jsou ty,které to mají změnit.Takže opravdu platí staré známé "jaký si to uděláš,takový to máš".

Výstraha pro ostatní jednat a ne čekat a ještě idiotovi svěřit děti na hlídání!

Teda musím přiznat, že se mi z tvých názorů dělá nevolno. Přeji ti, aby si se s tím nikdy nesetkala. Díky takovým jednoznačně obviňujícím a odsuzujícím komentářům, které tady píšeš ty, spoustu žen nikdy s pravdou ven nevyjde.

Opět obviňování. Jsem ráda, že jsem tehdy neměla ve svém okolí nikoho s podobnými názory, jako máš ty. Upřimně bych ti doporučovala, dávej si pozor na své komentáře. Pokud by toto četla žena, která si prochází domácím násilím, která není zrovna psychicky v pohodě a která hledá řešení, mohla bys jí k něčemu dohnat. A to myslím vážně. Omlazení čte spousta žen i proto, že tu hledá pomoc.
Víc už na tebe reagovat nebudu.

Což je docela škoda,protože to nemyslím zle.
Ty ženy jsou dospělé a právě řešení je okamžitý odchod.Tvůj příběh je ukázka jak to dopadá,když žena v takovém svazku setrvává.A je jedno jestli je ten násilník policajt nebo obyčejný zedník.
Věřím,že dnes už bys odešla po první ráně.

Reaguji na caroline027:
Je to na houby...ale dcera je důležitější!

Ano,ví že dělají zlo a schválně,ale víc si neuvědomí,neznají následky,jsou dost malé.

Přesně toto měla moje kamarádka,až když jí její tehdy docela malej syn řekl,maminko,pojˇj musíme pryč,nechci být s tatínkem,bojím se,tak dostala sílu a odešla...děti jsou často motor a v tomto je hodně lidí podceňuje,ale jsou mnohdy dost silné a pomůžou udělat ten krok,kterého se žena bojí.

To souhlasím,ale někdy děti dělají peklo a musí se zas udělat jasno a nenechat je moc ovlivňovat vztah.

víš,ono to není tak lehké,pokud jsi tak znalá,tak víš,že někdy se opravdu nedohodnou,jelikož chce jen jeden a to je dost málo,Nevim,co na tomto vidíš přechytralého na dítěti,přechytralá si vždy ty.

Ano,dělají to,ale ty jim do duše nevidíš a nevíš jak jsou na tom a co prožívají,já tomu taky úplně nerozumim,ale nesoudim,jelikož nevím co to je ....a nechci ani vědět co ty ženy cítí.Je to peklo a ne každá je tak silná,aby hned práskla dveřma.

To je pravda,musí chtít všichni,ale v omto případě musí určit pravidla ta maminka a to i dcerce.Pokud ten chlap není úplný blb,tak své chování změní a snažit se bude,ale musí mít v té ženě velkou podporu.

Ano,mám na to úplně stejný pohled.Ale pak jsem našla chlapa,který dítě má a s děckem mám hezký vztah hned od začátku,ale řekla bych,že je to hodně tím,jak se jeho otec chová-neupřednostňuje ani jednoho a dává nám lásku oboum a prostě jsme 3 co si rozumí a je to pěkný,jde to,ale vždy záleží na tom,kdo s dítětem do vztahu přijde.A za tím si stojím,pokud není v tom rodiči podpora atd..tak to prostě často nejde-jelikož ten kdo se k nim do života přidá je prostě chtě nechtě nejdřív vetřelec.

Reaguji na SOLU: Souhlasím s Tebou. Také je to u nás tak, že partner nikoho neupřednostňuje. Avšak ani tak to alespoň pro mě nebylo jednoduché-byla jsem poměrně mladá a byť jsem samozřejmě věděla, že přítel dítě má, tak i přesto byla situace složitá a chvilku nám všem třem trvalo, než jsme se sžili-ale šli jsme na to pomalu a postupně, nic se nemá lámat přes koleno, všechno chce svůj čas. Každopádně jsem ráda, že už jsou tyhle zčátky za náma

Já bych teda z něj nedělala necitu. Je normální, že si 2 lidi nesednou i když jde o dítě. Já takhle nesnesu dítě jedný známý, který je fakt na ránu. Je to malej šprt a chová se jak kdyby by mu bylo 30 a má pořád náký chytrý řeči a ptá se na každou blbost a čeká nákou vědeckou odpověd. Samozřejmě jsem mu to neřekla doufám, že mu to dojde třeba samo. Prostě musíš to brát tak, že to dítě neni jeho a žádnej citovej vztah k němu nemá a nemá cenu ho nutit, za to člověk ani nemůže, že je mu někdo protivnej. Začal chodit s tebou a ne dítětem. Nechala bych to plynout s tebou zůstal tak tu averzi zkousnul a nemusí jí přece hned nahrazovat nějakýho otce a mít k ní otcovskej cit, stačí když se budou akceptovat a bude přítel matky a její jakoby starší kamarád.

No tak mě z těch příspěvků příjde, že partner nemá trpělivost a odmítá se jakkoliv zapojovat a snažit se. Nevím co jste oba dva čekali? Že se dáte dohromady a všechny děti si navzájem sednou a budete hned šťastní. Super pohádka, ale takhle to nefunguje. Ráda bych podotkla, že dceři je 6 let. Tudíž je dítě a dá se s ní ještě pracovat a pokud se partner snaží, může si jí získat. Tj. jak se tu psalo vyjela bych na nějaký společný výlet nebo vymyslela jiné společné aktivity. To chce čas. Já sama vím o čem mluvím ze strany dítěte. Nechci rozepisovat jak to dopadlo v mém případě, protože to není zrovna moc veselé story, ale byla jsem skoro v pubertálním věku takže to bylo složitější. Měla jsem svoje komentáře, ale nebyla jsem rozmazlený parchant jak se tu píše. Každopádně bych ráda upozornila, že pokud máte jedno dítě, které je na vás od narození závislé a miluje vás, tak pro něj není lehké smířit se s tím, že najednou budete jako rodina 3. Moje máma byla slepě zamilovaná a prokoukla to až po delší době co je to za hovado. Ovšem já už to věděla dříve ovšem mamka mi nechtěla věřit. Tvrdila, že si to vymýšlím jen proto, že ho nemám ráda. Ano neměla jsem ho ráda, ale po čase mi to bylo jedno a zvykla jsem si. Akorát, když vidíte co má vaše máma doma a milujete svojí mámu, tak nechcete aby ten dotyčný ubližoval jak vám, tak vaší mámě.
Pokud tě zná xx let, tak asi věděl do čeho jde..

V první řadě nechápu, jak k tomu došlo, že se s přítelem znáte "xx let" , jak píšeš, ale on najednou jakoby se náhodou ocitnul s Tvou dcerou v jedném bytě ? On ji předtím neznal ? Nevědel do čeho jde ? Kdo komu nabídl společné bydlení ? Nedovedu si totiž celkem dobře představit potřebu odcházet z vlastního bytu, abych ustoupila náladám cizího rozmazleného děťátka - příliš příjemné to asi nebude, tím spíš pro chlapa.
Jsou dvě možnosti, buď zapojíš rozum a dceru začneš vychovávat ( jak už tu někdo psal, zachvíli jde do školy, tam se ji to jistě hodí ) a nebo se po pár nechutných scénách rozejdete, ty zůstaneš s dcerou, ta se utvrdí v tom, že pro ni uděláš všechno a na žádný svůj život ( vztah ) nemáš nárok - a situace se ještě párkrát zopakuje ....

Ty to vidíš moc jednostranně - zastáváš se matky a jejího nového vztahu, ale na dítě ohled nebereš. Zřejmě jsi tohle neměla šanci poznat (díky bohu), takže vůbec nevíš jak se dítě dokáže cítit- a dělat cokoli na sílu je nesmysl.
My se tu sice můžeme dohadovat jak chceme - podle mě, by si s holčičkou měl promluvit někdo jí blízký a teprve potom by se ukázalo, proč tak partnera odmítá, případně odborník (i když my u psychologa kdysi byly a nevedlo to k ničemu).