Přítel si nanašel cestu k mé dcerce, co dělat?

Jenže co si budeme povídat, žena si k dítěti najde většinou snáze cestu.
Chlap si asi zřejmě bude hůř budovat vztah s šestiletou holčičkou, která v tomto věku tíhne spíš k ženskému vzoru a zajímají ji spíš holčiččí věci.
Říkáš, že jeho dcera je rozmazlená víc, nevím čím se to projevuje, ale zřejmě budete mít rozdílný pohled na výchovu, tím spíš se to budete muset pokusit řešit. Ale opravdu bych to nelámala přes koleno, pokud spolu žijete krátce.Ale samozřejmě bych předtím ani nezavírala oči, jen je zřejmě těžké něco poradit, když přítel o tom s tebou nechce mluvit.
Jak se vůbec Tvůj přítel k dcerce chová-křičí na ni, nebo si jí nevšímá? A jaký má vztah k vlastním dětem?

ty jsi žena-matka,muži to mají trochu jinak.

Je celkem jedno jak to nazveš,podstatné je,že tvému partnerovi jde na nervy,tak to zkus ukočírovat tak,aby se změnilo její chování.
Vztekání a kňourání jde většinou na nervy všem krom té matky neb ta to nevidí.

Reaguji na nesamira: Vztahy ve znovuutvořené rodině jsou většinou problém a chce to hodně trpělivosti. Musí ale chtít ten problém řešit oba. To, že ti řekne, že to nemá smysl řešit, řeší to s někým po sms, nemluví s tebou o tom, tak to pak opravdu ten smysl mít nebude.

Na druhou stranu je potřeba, abyste drželi při výchově spolu, aby dcera viděla, co si může dovolit a co už ne. Ustupovat ve všem dítěti taky není dobrý. Věčně sama nebudeš a holt dítě musí přijmout, že ve tvém životě bude ještě někdo další. Ale ten někdo musí chtít slevit ze svých nároků.

Pokud nevíte jak dál, zkuste navštívit Poradnu pro rodinu, uvidíte, co vám řeknou. Oni vyloženě neřeknou, co máte dělat, ale nasměrují vás, získáte cizí nezaujatý pohled.

No, tak to je těžký - jestli na ni a její chování má vyloženě alergii, tak buď ji trochu vychováš podle jeho představ, aby ho neštvala, jinak asi to stejně za chvíli nebude moct vydržet a půjde pryč...
Chápu, že on ji vychovávat nechce, protože by třebas měl svůj názor na výchovu, který by se tobě nelíbil a nebo by jsi mu potom nadala, ať se ti neplete do výchovy tvojí dcery...to je ošemetná situace a raději se jako neotec prostě nechce vměšovat a nechce pak být za svoji výchovu pranýřovaný.
Když je mu protivná, tak si s ní nebude asi moc chtít hrát.

Můžu se zeptat, co je na tom sprostého?
Moje nejlepší kamarádka má dvě dcery (10 a 7) a upřímně-jsem alergická na obě dvě.
Jsou neskutečně rozmazlené a naprosto bych si nedovedla představit, že bych s nima žila v jedné domácnosti.

Popravdě, já se mu nedivím. Máme v rodině dvě nesnesitelné, rozmazlené holky, v podobném věku, a ty jsou vážně na pěst, jen jejich rodiče to nevidí.
Akorát si stěžují, jak jsou všichni zlí, že je nikde s dětma nechtějí na návštěvě.
Přitom ječí, skáčou, dupou, vymrčují si, pochtívají, vztekají se, když jim nejdou obout botičky a podobné.

Kdyby to dítě nebylo tvoje, tak co bys dělala, skákala nadšením, že s něčím takovým budeš bydlet? Malé děti jsou někdy obtížné, když je rodiče, v tomto případě ty, neukočírují a jsou svým chováním na obtíž okolí.

Zkus spíš vychovat dceru...jinak budeš se svým spratečkem sama, tohle ti nikdo snášet nebude. Bohužel.

Popravdě, já se mu nedivím. Máme v rodině dvě nesnesitelné, rozmazlené holky, v podobném věku, a ty jsou vážně na pěst, jen jejich rodiče to nevidí.
Akorát si stěžují, jak jsou všichni zlí, že je nikde s dětma nechtějí na návštěvě.
Přitom ječí, skáčou, dupou, vymrčují si, pochtívají, vztekají se, když jim nejdou obout botičky a podobné.

Kdyby to dítě nebylo tvoje, tak co bys dělala, skákala nadšením, že s něčím takovým budeš bydlet? Malé děti jsou někdy obtížné, když je rodiče, v tomto případě ty, neukočírují a jsou svým chováním na obtíž okolí.

Zkus spíš vychovat dceru...jinak budeš se svým spratečkem sama, tohle ti nikdo snášet nebude. Bohužel.

Holt každý nemá bezednou toleranci vůči nevychovaným dětem nebo schopnost bezpodmínečně milovat dítě jen proto, že je to DÍTĚ. Upřímně, u šestileté by mě to vytáčelo taky a to jsem žena. Mně stačí něco takového potkat v supermarketu a mám dost, mít to doma si ani nechci představovat. Vždyť už má jít holka do školy a neumí se chovat?

On si děcka vychoval, to ty s tím máš problém, tak co po něm chceš? Sama říkáš, že je holka na facku, tak ji proboha začni vychovávat, žádné jiné řešení, kromě rozchodu, není.

Každý má jen jedny nervy

Reaguji na Lorrina:

Jinak bych se zkusila i zamyslet nad tím, co tady píšou ostatní holky. Ona je ta změna těžká i pro dceru, pokud byla doteď zvyklá na to, že pozornost patří jí, tak může být i protivná, žárlit a zkoušet na Tvého přítele, kam až může zajít, co si může dovolit. Tohle děti v tomto věku zkouší velice rády, byť Ty si třeba myslíš, že ne. Možná je partner rozladěný i z tohoto.
Každopádně bych o příteli nepsala, že je blb a jak si může dovolit nemít rád Tvé dítě.
Radila bych Ti najít nějakou střední cestu, a ne omlouvat jen dceru, protože je to dítě, ano, je to dítě, ale už je celkem velká na to, aby dokázala některé věci pochopit.

Promiň, ale moc nerozumím tomu " jsem čerstvě rozvedená, po chvilce jsem začala žít s přítelem" (možná to není přesně). Nebylo to moc ukvapené ? On se s Tvou dcerkou nestýkal ještě předtím, než jste začali všichni spolu žít ? Dcera je možná rozmazlená, ale její vzdorovité chování může mít i původ v rychlé "změně tatínků". Holky tohle přijímají daleko hůř než kluci. Každopádně bych hledala pomoc u odborníka. A jestli máš sama pocit, že dcera není vychovaná, něco s tím dělej. Mám neteře 9 a 11 let. Hrůza, děs, pohroma. Jejich otec si toho je vědom, matka nikoliv. A to je určující. Vlastně ani s nimi nemohou nikam jít, návštěvy jen v rámci rodiny, my už jsme přece zvyklí a taky tolerantní. Cizí člověk pochopitelně vidí věci jinak, objektivněji a je kritičtější.

Myslíš,že vztekání se stylem "tohle neumím,to mi nejde" je díky změně otce?Pochybuji o tom.
Děvče je prostě rozmazlené,nevychované a matka si myslí,že si z jejího dítěte každý sedne na zadek.Najednou narazila a jí momentálně nejbližší člověk má na dítě alergii ale ani to jí neotevře oči a raděj řekně,že je to jeho vina.

Možná to nemusí být rozmazlenost. Píšeš, že si na ně byla sama. Možná si svým chováním dcerka vymiňuje tvoji pozornost. Jestliže vidí, že její vztek vede k tomu, že přítel odejde, má vyhráno. Pamatuji si, že když se moji rodiče rozvedli, byla jsem malá a svého tatínka jsem milovala a byl pro mě jen jeden. Moje mamka si nikdy domů žádného přítele nepřivedla až do mé dospělosti (než jsem dostala rozum), protože já jsem dělala scény i když jí zastavil známý kolega z práce a chtěl nás třeba odvézt autem do města (je to už přes 30 let a tehdy to s veřejným střídáním partnerů bylo trochu jiné), a to jsem byla vychovávaná přísně a nebyla jsem spratek. Určitě zkus promluvit i s dcerkou a pokus se jí vysvětlit, co pro tebe přítel znamená, že určitě nechce, aby si byla nešťastná. Protože vztahy, kdy si děti a partner nerozumí, vedou téměř na 99 % k rozchodu, protože matka je vždy mezi dvěma mlýnskými kameny - přítel x dítě, a dítě to vyhraje. Držím ti palce

dítěti je šest let!
Buď to utne na začátku nebo bude své další vztahy podřizovat rozmachané dcerunce,která jí ve výsledku v patnácti nakálí na hlavu a dá jí klidně facku!

Ano, právě o tom mluvím. Taky jsem to kdysi zažila. Moje matka se rozvedla, velmi rychle si dovedla domů nového partnera. Byla jsem v pubertě a taky jsem dost vzdorovala. Nicméně, byla jsem vychovávána dost přísně, takže mne matka rychle zpacifikovala. Dcerka může mít pocit, že jí nový partner "maminku bere", že se jí maminka míň věnuje, proto zlobí. Zlobením na sebe upozorňují všechny děti. Do hlavy jí nevidíš. A jestli chce mít maminku pro sebe, tak toho může brzy dosáhnout.
Já vidím problém v tom, že k žádném sžívání s rodinou nedošlo (výlety, návštěvy kina, ZOO, jiné aktivity, kdy by se muž s novou rodinou seznámil a děti si ho třeba i oblíbily).
A samozřejmě je potřeba se zamyslet nad dosavadní výchovou. Zvlášť když si mezery maminka uvědomuje - i to je vzácné.