Přítel si mě nechce vzít

S tímhle souhlasím.

Reaguji na Darbujana:
Pokud ho zakladatelka miluje natolik, že by si ho chtěla vzít, tak je jí logicky úplně jedno, jestli je na světě dost dalších, protože další jí nezajímají.. aspoň tak bych to měla já, takže si myslím, že podobné příspěvky jsou dost mimo.. nicméně si taky myslím, že pokládat muži otázku "vezmeš si mě někdy?" je ..ehm.. no, ne tak úplně dobrý nápad. Je sice moc hezké, když spolu dva plánují budoucnost, ale nedá se to od mladého kluka očekávat automaticky.. na druhou stranu to nemusí znamenat, že jí nemiluje.

Reaguji na petraparis: no pokud jim to všechno klape jak má a milují se proč ne, ale já jsem v tomhle staromodní. Já chci svatbu po ní děti. Chci mít prostě rodinu na papíře se vším všudy

tak když oba tu svatbu nechtějí, tak v pořádku
ale moc nerozumím, proč on chce dítě bez svatby...když s nějakou ženou už to dítě opravdu chci, tak si ji snad vezmu, ne? V tomhle těm chlapům nerozumím

Reaguji na Cherish:
Záleží na lidech.. někdo bude mít pocit, že se málo vyblbnul i ve čtyřiceti. I když je pravda, že 14 let je na navázání celoživotního vztahu vážně brzo. Znám jeden pár, kterým to takto funguje, ale ti jsou zas věřící..

Reaguji na pulspuls:
Jo, jo.. já mám spíš pocit, že dítě je něco o čem se může poooomalu začít uvažovat až nějakou dobu po svatbě.

Pro chlapy zřejmě svatba nemá takovou váhu jako pro ženy. Pro ně prostě asi není tak důležitá. Já to docela i chápu, v současné době plné ošklivých rozvodů, nevěr a já nevím čeho ještě, se do ženění (nebo i vdávání) nikdo moc nehrne... Třeba mně osobně by nevadilo mít dítě ještě před svatbou, ale chápu, že každý to vnímá jinak.

asi tak

Hlavně mi přijde blbý, když vidím ty děti - jo, tohle je máma a strejda a tohle je táta a teta....kdo se v tom má vyznat...
ještě bylo dobrý, když jedna známá si nechala příjmení za svobodna a jedno dítě mělo příjmení po jednom pánovi a druhé po druhém pánovi - to byl pak teprve chaos se strejdama, tetama, tátama...

Hele a co když se po nějaký době rozvedou a žena se vrátí ke svýmu původnímu příjmení, to pak vyjde úplně nastejno jako kdyby se např. nebrali vůbec, protože to dítě bude mít jiný příjmení...

Zní to rozumně, ale já kolem sebe vidím manžele, kteří jsou spolu od 15/16 a pořád jim je spolu krásně, oproti tomu z těch, kteří se brali kolem těch 30, spolu už po pár letech nemůžou vydrřet, rozhodně ne jejich první manželství. Z těch párů co jsou spolu od těch 16 jich je(kolem mě) 95% stále spolu, z těch ostatních manželství tak 60% a z toho 20% už jsou spolu v podstatě jen ze zvyku.

Mně teda přijde lepší rodina - tohle je máma a strejda, tohle táta a teta, než tohle je máma a táta, kteří na sebe od rána do večera řvou a jsou spolu jen kvůli dětem, pro které to stejně potom není nic moc prostředí.

Reaguji na Vanilka29:
Hezky se to čte, já myslím, že šanci spolu zůstat mají všichni, ať spolu začnou ve čtrnácti, dvaceti, třiceti nebo třeba v šedesáti. Když je tu ovšem vůle...

pro mě ta svatba taky není důležitá, ale zase pokud je ta možnost a je možné, že by to mohlo klapat, tak to aspoň zkusit, když se nezadaří, tak co už se dá dělat

ale asi jo, dneska už na to nikdo moc nehledí, jaké kdo má příjmení

Tak pokud autorce nevadí dítě bez svatby, tak není co řešit

Reaguji na Loki: Reaguji na Vanilka29:
Však já psala, že jsou i výjimky. Ale třeba já znám jen dva páry, kde jsou spolu od jejích 14-15, jinak nikoho. Ale obecně si myslím, že to nemá moc šancí vydržet.

Tak to je zase věc druhá

Mám to taky tak.

Reaguji na terinek: tos řekla správně