Přítel se zamiloval do jiné, ale chce být semnou

Tak tohle je opravdu prekérka kdyby to s ní nemyslel vážně, tak se ti nejspíš nesvěří, užije si a hotovo. Takhle mně to připadá, že tě opravdu připravuje na nejhorší. A vyzpovídalas ho trošičku?jak dlouho? co spolu všecko...jakej mezi sebou mají vztah?

Promiň, miluješ ho, ale musím napsat, že je fakt trapnej. To jsem ještě neslyšela... To jako chce, abys ho ještě litovala ne?

Reaguji na elinka7:

Dneska za mnou přijede Vůbec nevím jak to zvládnu

Reaguji na trvalka: promin, ale když sní nic nemá tak je to fakt sobec,když neumí udržet svoje city na provaze a ještě ti to vyklopí jako kdyby ti oznamoval co koupil v obchodě? normálně bych od něj odešla (neboj se on se vrátí) a ať se nsží snad tomu nechceš nečinně přihlížet?

Reaguji na Tessii:

Jenže já se bojím, že když úplně odejdu, tak jak mě neuvidí, tak mu sejdu z mysli Ale zase na druhou stranu, kdyby mě neviděl, tak by se mu mohlo začít stýskat Já nevím Jsem zoufalá

přesně tak
Reaguji na trvalka:
Jinak jak říkají holky, pokud se člověk zamiluje (jak říká tvůj přítel), nevidí, neslyší a jeho přístup se mi zdá hodně zvláštní. Tím, že ti to řekl, hodil jeho problém na tebe a teď oba čekáte, jestli ho to přejde nebo ne...? To je tedy situace. Asi bych odešla, protože já bych tohle neunesla. Vím že bych se k tomu musela pořád vracet. Ale pokud víš, že bys to dokázala přejít, ještě počkej, myslím že ta pauza je dobrý nápad.

Pokud jsi pro něho to nejlepší, jak říkal, tak se mu začne stýskat určitě. Ale pokud by ti teda za čas řekl, že se "odmiloval", ty bys tomu dokázala věřit? I když bys věděla že jsou spolu ve škole a dál jí má na očích? Já bych se teda strašně trápila...

ještě, jak ti říká, že ví, že chce být s tebou, že lepší nenajde...měla bych pocit, že je se mnou z rozumu. Ale zas kdyby byl tak zamilovaný, myslím, že by ho to táhlo jinam. Spíš je jen poblázněný. Nové prostředí, lidi...

Reaguji na Sasanka:

V to doufám, že je jen poblázněný, ale jak mám zamezit tomu, aby jeho city k ní zašly dál?
Jestli je poblázněný, za jak dlouho ho to přejde? Co mám dělat? Být tu dobu s ním nebo si dát pauzu?

Reaguji na trvalka: Bojíš? ale on se ti to nebál říct byl tak podlej že ti to prostě vybalil a srovnej se stím jak chceš, prostě já za to nemůžu. Hází to na tebe, jako kdyby ty si měla najít řešení a ne on...on se má snažit se mnou by nepřežil ani minuitu kdyby mi to řekl, udělala bych mu takovou scénu, že by si to rozmyslel a přešel do jiné třídy pokud by ty slova o tom že já su ta jediná myslel vážně. On to prostě svalil na tebe a ty mu to začínáš žrát to nemyslís vážně zamysli se? to on by se měl bát ne ty....ty si nic špatně neudělala, když si je tak jistej láskou k tobě proč ti to vůbec oznamoval a nepopral se stím sám?

Reaguji na Tessii:

To je dobrý nápad, s tím přechodem Takhle mi fakt v životě nebylo

To Tě moc lituji, musí to být hrozný pocit, taky jsme s přítelem na školách, on na VŠ a já na jazykovce, takže doufám, že nás to nepotká.
Ale co bych Ti poradila.. To je strašně těžký, ale asi bych zkusila být chvíli nedostupná, né moc, ale aby třeba pochopil, že se mu stýská..

Reaguji na Kaaaciii:

Jenže já nevím, do jaké míry je moc nebo málo V životě bych nevěřila, že mě tohle potká

Reaguji na trvalka: V ím, že tě to to bolí, alke neplačti nad sebou ty si nic neudělala u mě by smutek asi nebyl u mě by byl asi jen šílenej vztek...Zeptala bych se ho, proč ti to vůbec oznamuje pokud myslí ty slova o tom že ty si ta jediná a pravá tak proč se stím nepopere a identifuje tu zamilovanost jako platonickou nebo jako ze na ni ma chut...Moc bych se sním nemazala ty to vidíš jako, e je hodnej, že se ti takhle svěřil ale ja to vidím jako podlost a hnusáctví proč by se stím měl prát jen on sám ať jen ublíží i dalším, že?

mě se stalo něco hodně podobného, oba na jiné Vš a vídali jsem se o víkendech. po pětiletém vztahu se přítel začal chovat divně až jednou přišel také s tím, že se zamiloval a byl z toho "chudáček" úplně na prášky. já byla zmatená a ze začátku jsem ho i litovala a utěšovala. jasně že jsem doufala ve zlepšení, ale už jsem mu pak nevěřila a ani on se zázračně nenapravil.
vzah šel pomalu do kytek, a zpětně bych řekla že mi to za to nestálo...takhle si nalhávat, že se změní. on byl naprosto nevyzrálý a sobecký a já to nechtěla přiznat, ale to vidím až teď.
radu pro tebe nemám, záleží jak moc dokážeš odpouštět a nevracet se k tomu. já už bych nikdy takhle neklesla...kvůli někomu kdo se nezajímá o moje pocity.
přeji pevné nervy!