Přítel na mě nemá čas

Cesta tam a zpátky o délce 5 km trvá hodinu a půl??

Ne nikdy, ale zatím...

...

...

10 kilometrů busem hodinu a půl? Tak ať chodí pěšky, to má za chvilku....

Ty ho strašně obhajuješ, v podstatě si jakože chceš stěžovat, ale zároveň tu pořád píšeš, jak je dokonalý a obětavý. Není, je to sobec a ty mu jako poslušná holka sedíš za krkem a čekáš, až se otočí a aspoň na tebe koukne.
Vím, co je to mít doma někoho, kdo se chová sobecky. A už bych to nikdy nedopustila. Ty v takové situaci budeš dennodenně, protože mi přijde, že ti to vlastně vyhovuje.

Kdyby chtěl, tak je u tebe v jenom kuse. Za mnou přítel jezdil třeba jen na den a to nás dělilo 225 km. Ráno v 05:00 vlezl do vlaku a v 09:00 byl u mě, v 18:00 odjel a v 23:00 byl doma. A druhý den šel na 06:00 do práce. Ale prostě mě CHTĚL vidět.

Taky sem to tak měla, můj teď už expřítel studoval, do toho pracoval a když už měl trochu času tak šel radši s kamarádama na pivko, několikrát jsem s ním o tom mluvila, říkal, že ho to taky štve, ale že bude líp, trpěla sem to tak dál a nakonec nevydržela a rozešla se s ním. Radím ti ať si s ním pořádně promluvíš, nic jinýho ti stejně asi nezbyde, možná mu dej i trošku ultimátum buď ty a nebo práce, nemyslím to tak, aby si vybral, ale aby si na tebe ten čas třeba 2x týdně udělal držím pěsti ať ti to dobře dopadne.

dnes, 13:24:56 - Připojeno během spojování:
Poslední fáze vztahu

Dobrý den dámy,

jsem s přítelem přes dva roky, je mi 22 let příteli 25, žijeme spolu přes rok. Přítel studuje a zároveň i pracuje, já studuji. Přítel náš hlavní problém vidí v mé "protivnosti". Ano, pravdou je, že mě někdy vytočí i "drobečky na stole", já jsou chybu, ale přiznávám. Tedy jde mu o to abych změnila svou "povahu". Já náš problém vidím trošku jinde. Jak jsem psala přítel pracuje a studuje a já respektuji, že musí dost času obětovat. Do práce chodí na 30 hodin týdně, cca od 7-8 od rána do 17:00-22:00 jak se mu to hodí a co potřebuje udělat. Poslední dobou chodí brzy ráno do práce vrací se kolem 5-6 hodiny večer. To mi ale vůbec nevadí, kdyby věnoval nějaký společný čas nám. Hned co přijde z práce zapíná počítač a vyřizuje e-maily a nebo řeší školy, a na mě má čas až kolem pul noci na 10 minut, protože pak musí jít rychle spát když vstává brzy ráno. A takhle je to každý den. O víkendu nikam nechodíme taky, protože se musí učit nebo dělat něco do práce. Jak jsem řekla je mi 22 let a chtěla bych trošku žít chodit do kina, na večeři nebo se projít on to ví, tohle všechno jsme řešili mnohokrát. Ale jeho argument na to, že mě nikam nevezme nebo nic nevymyslí je, že kdy já jsem naposledy něco vymyslela. Vždycky se náš problém snaží přetočit na mě. Včera v 15:00 mi říká, že má napracované hodiny, navrhla jsem, že můžeme jít na oběd, odpověď byla: promiň čekám na šéfa, chci s nim něco probrat přišel večer. Poté jsem šla vyprovodit návštěvu on se přidal, že půjde taky. Cestou na zpět jsem říkala, že bych se ráda prošla cca (8minut chůze), on šel neustále metr přede mnou a doma to argumentovat tím, že se musí učit. Připadám si že, nežiju život vhodný mému věku. Ano, nemám zapotřebí se někde opíjet a vymetat bary, stačilo by mi zajít do kina a dělat normální věci co dělají lidi ve vztahu. Další je asi problém, že přítel vždy přetočí moje slova, víte možná to zní jako prkotina, ale mě to docela psychicky vyčerpává. Kupříkladu spadl mi na zem telefon, říkám do pytle s tebou, přítel říká proč ho furt shazuju na zem a pousmívá se. Za 5 minut mi řekne, že jsem na něj byla hnusná, že jsem řekla, že to je jeho chyba, že mi spadl telefon na zem, takhle neustále převrací moje věty nebo říká, že něco neřekl a řekl to třeba před minutou. Jeho rodiče i bratr, si z něj vždycky dělali legraci, když něco řekl a za chvilku tvrdil, že to neřekl. Ale kdyby mu to řeklo 100 lidí, že něco takhle řekl, tak odpoví ne to sem nikdy neřekl, takhle bych to nikdy neformulovat atp. Já už jsem fakt z téhle situace na prášky, připadá mi, že jeho prioritou je škola a práce. Nebo tak to vlastně je, když se o tom snažím mluvit, tak jediný co přijde jsou výčitky na mojí osobu, že jsem taková a maková a celý to převrátí a dělá ze mě tu špatnou. Jak říká on je na mě hodný. Holky myslíte, že tohle má ještě cenu? Já bych, bych se tak ráda snažila s tím něco dělat, ale jak. Těžko se mi mluví s člověkem, který nedokáže přiznám chybu, taky na své straně.

No já teda nevim, ale píšeš, že spolu žijete, on studuje a pracuje, ty jen studuješ, tzn předpokládám, že tě i živí. Ono pracovat a studovat zároveň fakt neni sranda, musí být v neustálém stresu, takže se ani nedivím, že na tebe nemá čas, že nemá chuť pak ještě někam chodit a něco dělat... Být tebou bych si buď taky našla práci, ať nemáš čas přemýšlet nad nesmyslama a "otravovat" ho s nima a ať on nemá ten pocit, že tě musí živit a že má navrch... Nebo se mu snaž co nejvíc vyjít vstříc, píšeš že tě vytočí drobečky, tak je bez řečí ukliď, on toho má i tak až dost a ty máš na domácí práce a uklízení mnohem víc času

jinak si myslim, že pokud ho máš ráda, tak to s nim vydrž, přecijen nebudete studovat věčně a až skončíte se studiem, tak budete mít spoustu času navíc

No a když spolu žijete, tak kdo to platí? Z toho co píšeš se mi zdá, že on toho má fakt hodně, aby bylo všechno v pořádku, bylo dost peněz i dobré vzdělání, ale ty se asi trochu nudíš, ne? Nechceš si taky najít práci? Myslím, že čím víc je žena zaměstnaná vším možným, tím víc respektu si její samostatnost zaslouží a muži to většinou umí ocenit. Můj muž je zase opak, ten se jen válí, má čas na všechno, peníze rozhází a hotovo, to bych raději měnila za toho tvého, který se aspoň snaží Zkus si žít po svém tolik, jako si žije on, možná k sobě pak najdete cestu líp a pokud ji naopak nenajdete potom už vůbec, tak bych se na to vyprdla

uf byla fuška to přečístno,asi by mě to taky unavovalo.ve vztahu totiž není jen on ale i ty.to že se pořád učí nebo pracuje a na tebe nemyslí je sobecké.my třeba s přítelem do kina nebo tak moc nechodíme,ale každý víkend vyrážíme na výlet na kolech(krom zimy to se válíme a čučíme na filmy).je pochopitelné že je vytížený ale jsi šťastná i ty?řekla bych že ne.zkuste si promluvit/pokud s ním je řeč)jak se nám,chvíli bych to ještě zkusila vydržet a pak bych odešla.je ti 22,mládí je jen jedno..jsem mladší než ty a taky si uvědomuju že pokud bych celé mládí proseděla doma,pak se jednou v 50 probudím a uvědomím si že je ze mě stará,zapšklá zavistivá ženská co si nic neužila.taky nejsem nějaký diskotékový typ,stačí mi málo k radosti

Ne on mi peníze nedává, já kupuju jídlo obědy, večeře, kosmetiku, a všechny věci do bytu. A já se nenudím, já ho přes dny neomezuju, a jde mi o to že ani o víkendu nemá čas ani večer nemá v 22:00.

No je hodně zaměstnaný a ten stres hází na tebe bohužel. Možná i když nechce, ale někde to ze sebe musí dostat. Pokud tě to vyčerpává, tak si najdi svojí zábavu a třeba mu v tom programu začneš chybět a nebo v nejhorším se s ním rozejdi, ale řekla bych, že v dnešní době je takhle vytížených hodně lidí. Těžko se to komentuje, když spolu žijete jen vy dva..

to by mě ale taky vytočilo..

Reaguji na Miss Dior: Souhlas

Můj přítel má zase dvě práce, já chodím do školy a nebydlíme spolu. Někdy se nevídáme i týden. Někdy přijede zase jen třeba na 20 minut, někdy na dýl. Prostě podle práce.... Myslím si, že si vůbec neuvědomuješ jeho situaci.... Nic ve zlém ale měla jsem to taky tak totiž. Vadilo mi, že spolu netrávíme moc času nikam nechodíme a tak. Teď už jsem si zvykla a nevadí mi to, přrotože vím, že to dělá proto aby si mohl koupit byt. Kde by jsme byli spolu. Chceš chodit na večeře ale sama vidíš, že ten čas moc nemá.... Tak proč mu neuvaříš nějakou spešl večeři doma, svíčky na stůl a tak?....