Přítel je bez iniciativy, bez koníčků a chce trávit co nejvíce času JEN se mnou

přesně tak

Mně přijde, že jste se sešli jako dva úplně odlišní lidé a nemůžete spolu být šťastní. Pokud se ho budeš snažit předělat, už to nebude on a nebude se cítit dobře. Stejně tak ty se s tím, jaký je, asi nesmíříš. Takže rozchod se mi zdá jako nejlepší možnost. Holt si musíš najít někoho, kdo Ti bude vyhovovat takový, jaký je.

Můj přítel je to samé, s výjimkou toho, že jsme iniciativní tak půl na půl. Dokonce jsem chvíli měla pocit, že píšeš o tom mém . Také nemá rád společnost, lidi.. Jenže mně to tak vyhovuje, já jsem totiž stejná.
Dva roky jsem byla s přítelem, který mi zase připomíná Tebe. Měl rád lidi, rád se bavil, pořád chtěl, abych s ním chodila do různých klubů mezi jeho kamarády a tak dál. Ale já byla hrozně nešťastná, protože jsem se s těmi lidmi neměla o čem bavit a připadala jsem si tak hloupě, až se mi kolikrát chtělo brečet. Prostě se neumím bavit s lidmi a ani nemám potřebu.

Takže jak už jsem řekla, poradila bych ti, aby ses s ním rozešla, nač se ho snažit předělávat .

Otázka, jestli takový byl vždycky? Pokud ano, tak už se na tom asi nic nezmění.
Jste každý úplně jiný. A to v (podle mě) hodně zásadních věcech a postojích k okolí a životu vůbec.
A pokud říkáš, že...

"Nesnáším, když se mě dotýká. Nesnáším sex s ním. Když odjede, mám radost."

... tak je to bohužel asi jasné :/ Akorát mě překvapuje, že si přítel ničeho nevšiml? Tvé nálady nebo toho, že nesneseš byť jen jeho dotek?
Co ti vždycky řekne na tvé výtky?

"Nesnáším, když se mě dotýká. Nesnáším sex s ním. Když odjede, mám radost."
Tak proč s ním proboha jsi? Mě přijde hezké, že chce být jen s tebou, ale když tobě to nevyhovuje, nesnášíš jeho doteky, máš radost, když odjede, tak nevidím důvod, proč s ním zůstáváš. Přijde mi to vůči němu docela hnusné, promiň. Jestli ti to vadí, tak mu to řekni a uleví se vám oběma.

hele taky mám zkušenost. Nemá smysl to prodlužovat. Začne to být horší a horší. Vše se časem zahojí a bude líp

Připomíná mi to mýho bývalýho. Nejradši by ležel u TV, procházky jsou pro důchodce, co jsem neiniciovala já, nebylo a ještě z toho kdovíjak nadšenej nebyl, protože jsem ho "nutila žít".... je jinak založenej, má rád svůj klid, nepředěláš ho... Když ti je tím vším protivnej a máš vlastně pocit, že tě omezuje a uleví se ti, až když odjede, myslím, že není co řešit, kočko.... Já toho svýho zkoušela rozhejbat, ale nepovedlo se to. Byl to špatnej nápad, ani jeden z nás pak neměl pohodu a přitom jsme se snažili. Každej sjem holt nějakej. Já toho měla málo a nudila jsem se a on toho měl až moc a neměl svůj klid. Buď to sedne nebo ne, ale tohle už je lámání přes koleno...
Máme to myslím podobně, jsme holt akční energický ženský. No tak holt budeme jezdit na kolo, na brusle, s přáteli na vínko a to by v tom byl čert, aby, když se budeme obklopovat lidma, se kterjem aje nám dobře a kteří jsou stejně energičtí a živí jako my, aby se mezi nimi ten pravej nenašel, kterej by nám sednul a my jemu jako pr.del na hrnec...

Taky jsem to ukončila a doufám, že si mě ten pravej brzy najde a že uvěřím, že takovej je a existuje Miluju tyhle šťastný inspirativní konce

Je fakt zvláštní, že takovýhle chlapi fakt existujou... Co z toho života mají?

Já už je miluju taky Když si představím co jsem měla předtím a co je teď...je to pro mě neuvěřitelný jak vztah umí být krásný a "svobodný".
Zakladatelce: Nezůstavej s ním...Po delší době skončíš u psychologa jako já

Stejně to nevydržíš věčně, to přece ani nejde s člověkem, který je tolik jný než Ty! Zkus se podívat do budoucna a říct si, jestli si s ním dokážeš představit každodenní život, založení rodiny a budování čehosi společného. Někde na Tebe čeká chlap, se kterým Ti bude líp!

Přesně tak. Já měla taky rok přítele, který svolil akorát jít do baru, kde jsme měli sice hromadu společných známých, občas si tam zahrát pár kol bowlingu, ale pak domů k televizi a spát. Na žádný akce nereagoval, tak jsem to už vyvztekaná ukončila a bylo to to nejlepší, co jsme mohla udělat. Když jsem někam šla já, to bylo řečí.
Teď mám skvělýho chlapa, který má sice vyčerpávající práci, takže víkendy má dovoleno dopoledne s klukama pařit po síti, ale kdykoliv řeknu, že bysme mohli tam nebo tam, tak jedem hned. Když jsem se na škole musela šprtat nebo psát diplomku, tak hrál, protože já stejně nikam ven nemohla jít a nebo šel běhat, s klukama ven, prostě cokoliv. Teď, když už se učit nemusím, tak prostě děláme co chceme, navštěvujeme rodiče, kamarády, každej máme svý sporty a přitom se to snažíme koordinovat tak, abysme se pak shodovali s volným časem, kterej budeme spolu.
S chlapem, co chce sedět akorát doma na zadku a bude za dva roky mít metrák z nicnedělání, nebýt, utíkat na míle daleko ad něj - a ještě si u toho zasportuješ.

Takovýho chlapa nebrat ,to i důchodci jsou kolikrát akčnější . Jste rozdílní a toho nepředěláš . Je nejlepší to ukončit a tím pádem možnost narazit na někoho lepšího ,protože takhle tu možnost můžeš zbytečně propásnout a on fakt za to nestojí. představ si kdybys s ním měla rodinu bylo by to jako druhé děcko a on by ti ani třeba nebyl schopný s ničím pomoct a musela bys za něj vše dělat i na dítě by jsi třeba bala sama. Jak říkám od takového chlapa který je k ničemu ruce pryč, jak říkám život máme jen jeden tak je třeba si ho umět užít jak chceme s člověkem se kterým máme hodně věcí společným je nám s ním fajn ,to není tento případ bohužel . Takže v těhcto letech je to akorát na nového lepšího partnera .držím palec.

Jiná ženská by třeba dala bůhví co za chlapa, který s ní chce sedět doma na zadku, tak ho "pošli dál", však on to přežije Na tebe nejpíš někde čeká nějaký ten "akčňák", který chvilku neposedí a má milion koníčků.

Daleko víc ublížíš SOBĚ, když s ním zůstaneš!

Doufala jsem, že by šlo ho nějak nakopnout...aby se zajímal o nějaké věci, měl víc elánu do života, aby na mně nebyl tak závislý..ale nejde mi to. Jinak si vážím jeho hodnot..to, že je věrný, spolehlivý, chytrý...ale to je všechno...možná, že kdyby si víc věřil a nebyl na mě tak fixovaný, tak by ani věrný nebyl...ale to nemůžu říct.

Právě, už po několika rozhovorech nemám sílu mu to opakovat...on to podle mě ani nechápe, je prostě jiný než já, má jiné prožívání