Přítel a jeho dluhy

Holky to co tady píšete je neuvěřitelné,sekretářka 8tis hrubého a někdo po vysoké škole 10tis čistého?To je ostuda této země že je něco takového možné.
A pro Ivise:je dobře že máš zodpovědný přístup k penězům,ale i když spolu žijete,je tvůj přítel stále svobodný člověk,jednej tak s ním,opak se ti vymstí dříve nebo později...

sestra má přítele, který má dluhy půl milionu je mu 22 a dluhy neplatí, plat sotva 12000, no a uz chodí exekuce,...

To teda! Za 10 tis. se toho moc pořídit nedá, při cenách nemovitostí ale i jiných věcí. Kamarádka ještě bydlí u rodičů a nemá děti, ale kdyby při tom měla mít rodinu nebo alespoň žít sama, platit nájem, tak by to horko těžko finančně zvládla. On i přítel, který má teď ve zkušebce 12 tis. čistýho, po zapracování mívají kolem 14tis. (pak ještě 13. platy, ale už teď jim vyhrožují, že jim to oškubou), je pěkně odrbáván, dělá ve fabrice, která vyrábí pro automobilový průmysl a mají obrovský zisky, dělá se tam na tři směny a to co dostávají za plat je fakt směšné.

Tak to je mazec! Mně vždycky vystraší pořad Krotitelé dluhů, pokud se díváte, to fakt nechápu některý lidi, že se dokážou tak zadlužit...

Já vím, nechci ho svazovat, ale zase na jednu stranu, pokud chceme spolu žít (jako že ano!!) a taky být jednou svoji-manželé, tak mi rozhodně nějaké jeho zadlužování jedno být nemůže, samozřejmě teď už nemyslím tu jeho jedinou a snad i poslední půjčku, o které jsem již psala, jak jste ho všichni správně ospravedlnili - nebyl se mnou, neznali jsme, rozhodl se tak a asi pro to měl důvod. Ale kdyby nyní přišel s tím, že si chce půjčit, že už potřebuje nové kolo, tak to bych rozhodně protestovala, ať je svobodný nebo ne, prostě bych se mu to snažila určitě rozmluvit, protože to by už ta budoucnost mohla být hodně nebezpečná.

skarma007 tak to je opravdu mazec.my máme nemalé přijmy a bojime se vzit auto.asi sestřin přitel je dobrodruh

Jo je to ostuda, asi založím nové téma nejnižší příjmy v ČR a naše obec vyhraje. (Dala bych smajla, ale ještě nemám 10 příspěvků)

Ivse: myslím, že již nemusím radit, že už tady bylo vše řečeno a 120 je v pohodě, když oba pracujete. I s MD by jste to zvládli zaplatit, když je poplatek kolem 3 tisíc/měsíc.

Važ si asi upřímnosti, sice je pravda, že mít dluhy je hloupý, ale zas na jednu stranu o tom alespoň víš..., můj rádoby přítel mýmu tátovi rok dlužil peníze a už mu je nikdy nevrátí(, tak já osobně bych si vážila toho, že peníze nechce po Tobě a snaží se splácet sám.....Doufám a veřím, že mu to určitě vydrží

Však ano, toho si vážím, avšak prostě neuznávám dluhy na věci nezbytně nutné k životu a za to považuju bydlení, jídlo a popř. samozřejmě třeba léky apod. Spíš mě mrzí přístup přítelův ohledně financí. Jak jsem již zmiňovala - z každé výplaty si určitou (i byť třeba menší, ale prostě nějakou) částku dávám stranou a spořím, protože nikdy nevím, co přijde, můžu onemocnět, přijít o práci, cokoliv a pak se taková rezervace setsakramentsky hodí. Přítel je spíš takovýho ražení, že žije z ruky do huby a prostě na tu budoucnost asi moc nemyslí a to je myslím si špatně. Teď jsme se o tom bavili, navrhovala jsem mu řešení, že by si mohl část z výplaty, třeba jenom tisícovku dávat stranou a šetřit a to on začal, že má plat jen 11.500 Kč a výdaje a nic mu nezbyde - myslím že tak za měsíc by mohl dostávat kolem 13 tis a on prý že když všechno poplatí, tak mu nic nezbyde, kor když tak 2tis potřebuje na kolo, mně to přijde hodně nerozvážné, chápu, že každý máme nějaký koníček, ale místo aby třeba zvolil tisíc kolo a tisíc spoření, tak to nééé a dá dva tisíce za kolo,.On mi na to, že ho jenom poučuju, ale tohle jsem myslela dobře, chtěla jsem slyšet jeho názor. Nemyslím si, že by si z platu 13 tis nemohl ušetřit tisícovku, kterou by si dával stranou...co si o tom myslíte? Mám nebo nemám právo do toho řečnit? Teď byl 8 měsíců bez práce a vyčerpal si tříměsíční odstupné, kteér měl z minulé práce a tak vůbec nic našetřené nemá, to se mi zdá na skoro 31letýho chlapa hodně nezodpovědné..

Nevím jestli tě uklidním ,ale můj přítel má své měsíční splátky 6500 kč ,gól je v tom ,že si za ty půjčené peníze ani nic nekoupil ,prostě si platí nejakej svůj průšvih z minulosti ,dozvěděla jsme se to až po roce ,k tomu platí ještě alimenty a při dnešní krizi mu ještě snížili plat s čímž nepočítal a musel s pravdou ven ,jinak bych to snad nevěděla do dneška,možná si někdo řekne ,že jsme úplně pitomá ,ale prostě já jsme ochotná to sním řešit ,chová ze zodpovědně a všehchny ostatní peníze mi dává ...on mi prostě za to stojí.věnuje se mě a mému synovi a to, že si zatím nemůžem příliš vyskakovat je věc druhá.- .
Jinak jsme člověk ,který by si nevzal na splátky ani věc nutnou jako je pračka či jiné nutné věci ...jiná věc by byla kdyby se zadlužil bez mého svolení ,když jsem teď spolu to by si zbalil věci do hodiny

Nikomu nepřeju nic zlého, takže jsi mě tím také neuklidnila. Mně prostě tenhle jeho přístup k financím strašně mrzí, protože jinak až na drobné jiné hádky máme skvělý vztah, rozumíme si a hodně se nasmějeme. Prostě jen v těchto věcech je takovej "jednodušší" a to je pro mě docela podstatné, nevím, zda se na něj v budoucnu mohu spolehnout po finanční stránce, až bude on ten živitel, já budu na mateřské, jinak určitě ano - je obětavý, milý, pomáhá s domácností. Na vysvětlenou ještě právě zkušenost s ex, který taky žil z výplaty do výplaty, nic se našetřil, pak byl delší dobu bez práce a já musela jeho živit, platit celou domácnost a to jsme neměli děti a já malý plat, pamatuju doby, kdy jsem musela počítat úplně každou korunu, čekala na výplatu jako na smilování a denně jedli kolínka s kečupem, protože nic jiného jsme si koupit nemohli, brrr....a právě tahle zkušenost mě posílila, neříkám, že si nikdy nic nekoupím, taky si udělám radost, miluju cestování ale vím, že si ty peníze radši uložím než abych byla každý měsíc někde v cizině ale pak neměla jednou co dát dětem do pusy a to on ne : prostě teď mám peníze tak si koupím ty věci na kolo!! říkám si, jestli nejsem moc sebekritická, ale kdo podobnou tíživou situaci zažil, možná mi dá za pravdu

Já jsem se poučila z bývalého vztahu, ze kterého musím splácet půjčku na exekutora. Nevěděla jsem o žádném z dluhů, půjčoval si skoro všude, neuměl šetřit.

Teď to dělám tak, že mi přítel dává celý nájem a já přidám druhý svůj a z toho šetřím pro oba. Nemůže třeba dávat tu tisícovku (pětikilo) tobě a ty budeš držet kasu? Do koníčků bych mu nekecala, každý má svoje a já bych asi taky nebyla ráda, kdyby mi přítel zakazoval kupovat hadříky Někdo si prostě sedí na penězích a někdo je utrácí. A někdo s rozmyslem

Nejsme manželé, peníze společně nemáme, i když náklady na bydlení hradí každý na půl, takže by asi nebylo dobrý, abych tu kasu držela. To máš pravdu, každý jsme jiný, ale já se prostě chci dopracovat k tomu, aby přítel pochopil, že dělat si rezervy je prostě nutnost..

Ještě mám problém s rodiči, kteří vědí, že nemá stavební spoření ani žádné jiné a už z toho nejsou odvařeni a to ještě nevědí, že má tu půjčku, to bych si pak musela vyslechnout věcí a radši jim nic nepovím. Já vím, je to můj přítel, jsem dospělá a rodiče by mi do toho moc mluvit neměli, ale bydlíme v jejich bytě (po babičce) a je to prozatím to nejlepší řešení, takže si to nechci nějak moc rozházet.A oni jsou prostě typ, kteří mi budou vždy mluvit do všeho

Ahoj holky, taky mám takový podobný problém a už mi z toho jde hlava kolem.Nechci zakládat nové téma, tak to napíšu sem.Moje situace: Ihned po začátku chození s přítelem jsem se k němu nastěhovala.Poté jsem zjistila, jak je na tom přítel finančně.Podotýkám, že bere tak 28tis.čistého,takže plat parádní...já tak 18...byt ale není náš.Takže s poplatky a nájmem to dělá tak 10tis.měsíčně.Jenže jemu je 30 a nejenže nemá nic našetřeno ani auto není jeho-koupili mu ho rodiče,ale ke všemu je to takovej trouba, že kdysi si půjčil cca 80tis nějakýmu kamarádovi,kt.se na něj posléze vykašlal a nic mu nevrátil.Jenže,to není všechno!Aby mu ty peníze půjčil tak si je půjčil sám a navíc snad od největšího vydřiducha mezi bankami!takže,hrozné poplatky a úroky..nevím přesně jak dlouho to platil.Myslím, že asi 5 let!A teprve teď,když držíme společnou kasu jsme dluh zaplatili.Neumí hospodařit s penězi a tak si připadám pořád jak jeho matka, která ho musí hlídat.Navíc nechápu, za co celou dobu tolik utrácel?Za blbosti podle mne.A to si ještě půjčil 60tis od rodičů, aby to fouknul na tu splátku.Jenže stejně to nestačilo a zas se mu tam naskládaly úroky.Takže sice jsme zaplatili půjčku,ale stejně vlastně dlužíme rodičům,,,chjo...já bych se na to nejradši vybodla fakt.Když to tak vezmu.Já kdybych byla pořád u rodičů a dávala jim nějakých 2500měs.Co bych si užila?!Navíc teď když jsme to zaplatili,tak by chtěl auto,nějaký pěkný prej,tak si vybral za 250asi..no ale jako já nechci zas další věc splácet.Já auto mám a můžeme s ním jezdit oba.Navíc žijeme v Praze,takže ho víceméně ani moc nevyužíváme.Jenže to on by chtěl nejlíp jezdit s ním každý den do práce z lenosti.Ale to se zas prodraží tak o 3tis.Ale bojím se co se stane,když se vrátím k rodičům.Přecejen jsem si zvykla na svoje pohodlí.A jeho mam taky ráda.Jen mě prostě štvou tyhle věci,ale vim, že člověka nelze předělat.Prosím poraďtě.Co byste dělaly v mé situaci?