Mám přítele, který si pár let zpět vzal půjčku 120 tis. na auto a kolo (jezdí závodně), to jsem s ním ještě nebyla. Dozvěděla jsem se to až teprve nedávno a je to snad jediná věc, co mě na našem vztahu mrzí - jsem prostě typ člověk, který by se takto nezadlužil, kor ne pro věci nezbytně nutné (kolo) a i bez toho auta by se snad dalo přežít...bude to platit asi ještě 5 let - splátka 2700 Kč měsíčně, plat nemá nijak extra (kolem 12 tis.) a práce jistá taky nikdy není - dokonce byl i 8 měsíců bez práce, i když práci si sháněl, ale krize j krize. Nechtěla bych se s ním rozejít, ale prostě mě mrzí, že takto jednal, on mi zase vyčítá, že se v tom pořád šťourám, že mu nemůžu vyčítat něco, co se stalo dejme tomu 2 roky zpět a když mě ještě neznal. Potřebovala bych se s tím vnitřně srovnat, odpustit mu, ale jak? Jsem člověk hodně myslící na budoucnost, chtěla bych mít vlastní baráček, nějaké uštřené peníze mám (on narozdíl ode mě ne), je mi jasný, že bez úvěru se to neobejde, taky děti..ale bojím se, jak to zvládnout, tak mi není náct, ale pomalu 27 a ty děti bych taky chtěla co nejdřív, ale jak to všechno zvládnout? Prostě ty obavy jsou, jen doufám, že mi nic netají a víc půjček nemá, ale budu mu důvěřovat...Jinak je náš vztah fajn, rozumíme si a nic jiného mě netrápí, jen ta otázka peněz, vím, že to hodně může pošramotit i dobře fungující vztah.Zažily jste něco podobného?
Ahoj, tak dle mého názoru to není až tak hrozná věc. Nechci to nějak zlehčovat, ale myslím si, že pokud nemá nějaké obrovské dluhy a je schopný to splácet, dá se s tím žít. Samozřejmě není dobré, jestli Ti to nějak zatajil, ale na druhou stranu bych mu nevyčítala něco, co se stalo v minulosti, obvzlášť, když jste nebyli spolu. Pokud je schopný ten dluh splácet, nemyslím si, že je to taková tragédie... Ale chápu, že si myslíš, že brát si půjčku na kolo není nutný. Pokud je však sportovec, těžko mu to budeš rozmlouvat. Sama vím z vlastní zkušenosti, že např. kolo pro něj může být naprosto nezbytná věc, dokonce srdeční záležitost, když závodí
Hlavu vzhůru, dějí se horší věci. A pokud finanční situaci zvládáte, snažila bych se nad tím trochu "povznést". Držím pěsti
ivise
Ahojky zdravím tě.Souhlasím s Nika115,také to tak vidím jak píše.Chápu,že myslíš hodně do budoucna-rozumím ti jak to myslíš-to,že ti vadí,že má nějakou tu půjčku ale faktem je že by jsi mu to vyčítat neměla.Jedině by jsi si ho mohla tímto nějak odehnat,když se v tom budeš nějak štourat.A jestli to má s čeho splácet pak je vše ok.
Mimochodem já také měla půjčku když semnou můj přítel začal chodit...koupila jsem si v té době byt.To je jako by mi to vyčítal...chápeš jak to myslím?A bez půjček si myslím v dnešní době fakt moc nepořídíš...když chce člověk něco mít.Sama nevíš co budeš jednou potřebovat a tu půjčku si vemeš.Tím myslím naléhavý případ..např-rozbitá lednice,pračka... nebo tak
Především nechápu proč byste měla příteli "odpouštět"?Je to přece svéprávný samostatný člověk a jestliže se na půjčku cítil,jeho věc.Nemusel se nikomu zpovídat,žil sám,tak o co jde.
Spíš mi nejde do hlavy jak by někdo s platem okolo 12tis.Kč mohl zakládat a živit rodinu?Splátka půjčky,byt,jídlo,oblečení,léky,zábava,telefony atd atd za 12tis. plus nějaká mateřská?To přesahuje mé chápání,asi žiju na jiné planetě...
Děkuju za povzbuzení. Snad máš pravdu, asi dělám z komára velblouda, ale prostě mě ta věc zamrzela. Netajil mi to nějak dlouho, asi dvě měsíce co jsme byli spolu jsem se to od něj dozvěděla. Možná jsem v tomhle směru moc kritická, jak se mi teď moc hodí, že máme auto a přítel má zdravý koníček - cyklistiku, lepší než vysedávání po hospodách. Ale zase si řikám, že do budoucna by to bylo bez té půjčky lepší, i když to má jen asi na pět let, do té doby bych ale už dávno chtěli mít děcko a já mám obavy, jak to finančně zvládat, když já budu na mateřské, proto to je ještě asi na dva roky odložíme a radši budu chodit do práce a penízky si šetřit. Mě víc mrzí, že si to půjčku bral, že si prostě ty peníze, aspoň část, nevydělal, když práci měl, že mohl více šetřit. Já do všeho moc šťourám, to je můj problém, co kdyby apod. Jinak půjčku pravidelně splácí, každý měsíc.
Cituji Lenas: nějak odehnat,když se v tom budeš nějak štourat
Máš pravdu!! Jsem prostě typ po mamce, když se mi nějaká věc nelíbí a nesouhlasím s tím, tak musím o tom pořád přemýšlet, kritizovat..ach jo
Cituji juki: okolo 12tis.Kč mohl zakládat a živit rodinu?
Naštěstí já mám celkem slušný plat a něco našetřeno a bydlíme v bytě po babičce, takže platíme jen náklady jako inkaso apod. Nepíšu, že chceme zakládat rodinu hned teď, to ne..přítel je stejně ve zkušebce, po zapracování bude mít tak 14 tis. a stejně si při tom hledá lepší práci, ale tady v tom okolí prostě nic dobře placenýho není - pro vyučeného už vůbec ne, takže se stejně musím smířit s tím,že nikdy nebude vydělávat nějakou závratnou sumu ale to nevidím jako důvod, proč se s ním rozejít, některé páry mají peněz víc a štěstí jim to stejně nepřineslo. Nebo má snad někdo názor, že by se s partnerem rozešel jen proto, že domů nenosí obrovskou výplatu? Po zkušenostech v minulém vztahu, kdy byl přítel nemakačenko a peníze nenosil vůbec, jsem ráda, že mám vedle chlapa, který prostě pracovat chce...
Promiň, ale přijde mi to trochu přehnané. Dluh 120 tisíc přece není nic tak extrémně hrozného.
Cituji Joliesse: přehnané. Dluh 120 tisíc přece není nic tak extrémně hrozného
To ano, není to obrovská suma, ale když se byť i třeba malý dluh neplatí řádně, dokáže z něj vyrůst pořádně vysoká dlužná částka. Což teda snad není případ mého přítele, dle jeho slov platí pravidelně a já mu chci věřit.
Prostě jsem typ člověka, který jakmile slyší slovo "zadlužení", vstávají mu všechny chlupy na těle, i když pokud chci jednou vlastní bydlení, asi se tomu stejně nevyhnu. Tak se mi nedivte, že chci toto téma nějak řešit a ráda bych slyšela vaše názory. Pro někoho je 120 tis. malá částka pro mě někoho velká, záleží jaký má životní standard, jaké příjmy...My nežijeme např. v Praze, kde ty platy jsou mnohem větší jak tady (samozřejmě že i větší náklady na bydlení, ale stejně), takže sen o tom, že by náš měsíční příjem přesáhnul nějakých dejme tomu 35 tis. měsíčně je utopií a přesto dítě si jednou pořídit chceme, i přesto jak psala juki, že jsme "blázni"...
Když platí tak není problém, já čekala, že bude mít tvůj přítel dluhy do statisíců, a to u všech možných bank, věřitelů, že nebude platit, čekala jsem exekuci apod. Tohle je opravdu maličkost, i když chápu, že té trápí budoucnost, doba je zlá. Ale kdybych věděla, že přítel má dluh, určitě bych se s ním nechtěla kvůli tomu rozejít, a kdyby potřeboval pomoc tak bych mu ji nabídla a neobrátila bych se k němu zády. Věř mi, že lidi jsou na tom mnohem hůř. Spolu to zvládnete, uvidíš
juki - naprostý souhlas. Zejména s tím, že ivise mu nemá vůbec co vyčítat a nemá právo mluvit o nějakém odpouštění - byla to věc jejího přítele.
Cituji ivise: Netajil mi to nějak dlouho, asi dvě měsíce co jsme byli spolu jsem se to od něj dozvěděla.
To si představuješ, že ti na prvním rande dá daňové přiznání a přehled všech svých příjmů a výdajů? Je přece normální, že o takových věcech lidé mluví, až když se trochu znají - oťukají. Řekl ti to podle mého soudu akorát tak včas.
Taktéž se za něj přimlouvám Myslím, že jde o slušnýho člověka, když Ti to řekl tak brzy, neboť 2 měsíce mi přijdou tak docela akorát, protože je to taky jedna z těch věcí, kterou neříkáš každýmu na potkání, že. Snaží se najít si lepší práci, čímž Ti dokazuje, že se snaží si svý dluhy splácet sám a nevyužívat Tě. A taky se bez auta a kola obejít dá, ale auto je opravdu praktická věcička a pokud jezdil závodně na kole, tak to docela chápu. Ten můj se sice nezadlužuje, ale peníze do jeho počítačů taky hezky odtékaj, já nemám se svoji sbírkou panenek co říkat. Takže si myslím, že si půjčit na auto a kolo není blbost a ta částka se taky dá přežít. Pokud jde o ten pocit, že Tě ,,zradil", tak to docela chápu, já například nesnášela, když učitelé a profesoři kouřili. Ale to je jejich věc. Stejně tak to byla i věc Tvého přítele, když si chtěl půjčit. Byl plnoletej, svéprávnej a když mu někdo půjčit, tak to asi může i splácet. Kdyby to udělal teď, když je s Tebou, tak by se mě to docela dotklo, ale nebyl.
Tudíž být Tebou, tak to přijmu, jak to je. Vypadá to na vážně fajn vztah, který by se zbytečným rozpitváváním minulosti mohl akorát pokazit. Hl. se tím toho asi moc nevyřeší. Máš fajn chlapa, nepokaz si své štěstí
ivise
A ty nemáš nějakýho kostlivce ve skříni? Pokud je toto jeho jediný kostlivec, buď šťastná.
ivise
já si myslím, že k tobě byl přítel férový, přece ti hned na prvním rande nevyklopí o sobě absolutně vše, od počtu postlových partnerek přes číslo boty až po stav účtu. Buď ráda, že ti to vůbec řekl, taky to mohl před tebou tajit 120 tisíc není zas tak hrozná částka, i když chápu, že pro někoho s platem 12 tisíc to je problém. Ale pokud je schopen to pořád splácet, v čem je problém? A pokud ti vadí to, že je zadlužený, udělej gesto. Psala jsi, že si vyděláš dost, tak mu nabídni, že sepíšete smlouvu, ty mu to pomůžeš splatit, a on to pak do koruny bude splácet tobě. Rozhodně to ale nedoplácej za něj...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.