Přehnaná dokonalost v úklidu a pořádku

Reaguji na Marie Antoinette:
Jsem stejná jako Ty.
Vždycky, když ho začnu napomínat kvůli pořádku (a přitom on je taky pořádkumilovný), tak bych si nejraděj dala facana. Připadám si jako jeho matka, ale v tu chvíli si fakt nedokážu pomoct.

Tomu se říká obsesivně kompulsivní porucha, najděte si o tom něco a zkuste vydržet, když je šampon mezi sprcháčema. Jednou vydržet to a příště zas ono. Rozhodně si nemyslím, že to je běžné a normální, to je nezpracovaná úzkost převedená do uklízecí mánie.

Já právě myslím, že v tomto případě lepší doma trochu čurbes, ale spokojená rodina, spokojení hosté, než úzkostlivě přepjatá paní domácí, výraz ve tváři těsně před zhroucením, když host odloží lžičku, tam kam nemá.

Četla jsem o stádiích, kdy dotyčná si pak meje ruce drhnutím kartáčkem každých 5 minut, (totálně zničená kůže), protože se bojí bakterií.

jo skládat kosmetiku v koupelně to je taky problém, všechno na dvou policích má svoje místo, když mi jednou přítel dal opakovaně mězi tělová mléka svůj deodorant, ze vzteku jsem ho vyhodila pak mě to mrzelo...

dovolím si nesouhlasit, buduji si kariéru, dělám 5 dní v týdnu, o víkendu se snažíme pořád něco podnikat, abychom si vynahradili ten čas bez sebe, vstávám v 5:30 abych stihla trochu poklidit a umýt se, z domova odcházím v 7 ráno a přicházím po 7, někdy i později, potom ještě nakoupit, uklidit, člověk se o to víc cítí flustrovaný a unavený, když se po práci doma ještě rozčiluje s úklidem již uklizeného hluboko do noci(přítel mi hodně pomáhá, ale prostě to není ono), přichází hysterické výlevy v koupelně a nenávist k nedokonalosti a k sobě...

ano správně tušíte že to normální není,je to zcela určitě obsese,jak psal někdo výše a mělo by se to léčit,muže se to zhoršovat.A hlavně to narušuje nejen vaši psychiku,ale také časem vztahy s ostatními a obtěžuje to i okolí

Reaguji na Nicol:

Jsem na tom stejně a vše stíhám. Ani po narození dítek se nic nezměnilo, naopak, pomalu a postupně je učím k pořádku. Možná proto milují návštěvu u sestřice, kde s jejími dětmi mají k dispozici celý baráček, prostor, kde se pořádně vyřádit, jak pohybově tak i hlasem.
Asi to u sebe nikdy nezměním...a proto seřazené šampóny, obrázky atd....rozumím Ti. Moje úchylka - ve skříňkách seřazené hrnečky podle barvy, jednotlivé místnosti barevně sladěné počínaje barvou zdi až po ozdobné květináčky, vše na svém místě a ve správném úhlu, bez semínka prachu....prostě nemoc nebo také "magor".

rovněž souhlasím, že to není normální, a nevěřím tomu, že lze vše stihnout, tak aby se nic jného v životě neošidilo, raději budu "šidit"úklid než abych šidila svou rodinu, malou dceru, kariéru v práci, fitko a v.školu, kterou studuji po nocích, tohle všechno mě usokojuje daleko víc než nesmyslné lítání s hadrem....a to mám dle mě a mé rodiny doma uklizeno

Reaguji na jolie1:
to co má smysl a co ne si naštěstí určujeme každý sám

No, taky bych řekla, že už je to trochu moc. Ono hlavně není lehké s takovým člověk žít. Já měla přítele, který nebyl až tak posedlý, o trošku míň (tím myslím, že nikde nic neměřil) a ono to "normální" člověk těžko vydýchává Sice když jsem někomu řekla, že mě děsně štve se svým neustálým uklízením (nedejbože když byl někde drobek), tak nikdo nechápal a říkali si, že mám být ráda - no ale nene, to fakt nejde Já ráda mlsám u tv, a tam to prostě nešlo (a když jo, tak s 5 min přednáškou jak tu sušenku držet, aby nebyl nikde drobek!) Já si s takovým člověkem ani nějak neumím představit mít děti, aby si třeba moje dítě nemohlo ani v poklidu sníst sušenku a čokoládu (neříkám, že já bych mu dovolila s ní všude patlat, ale ani bych ho nedržela nad dřezem, aby náhodou nenadrobil někde jinde )

no, a o tom přesně mluvím .... palec nahoru pro vaše chlapy

Reaguji na Marie Antoinette: ...fandím Ti ...

taky mám ráda vše na svém místě,natřepané polštáře na sedačce když ji já nebo kdokoli odpouští.Děti v pokoji mají různé krabice a vedu je k tomu aby věděli,že každá hračka....má své místo.V koupelně mám taky šampony...sprcháče..... srovnané,ale rozhodně nic nevyměřuju to už je na pováženou.
A jak píše sunsprite co mám děti už jsem také povolila.Semtam mám kolem sebe vše poházené,rozházené a prostě na to nechytnu a dělám ,že to nevidím.Jinak je to holky opravdu nenervy a nesmíte to tak daleko nechat zajít

no kupodivu mu to zas tolik nevadí, už jsme spolu leccos prožili, sice se trochu divil, když jsem u něj (chvíli jsem tam bydlela) než jsem si nastěhovala do koupelny svoje věci, všechno vydesinfikovala a přrovnala podle svého, ale nakonec nebyl proti. Je asi rád, že mám vztah k pořádku, protože když jdeme k mojí sestře a jejímu příteli (ona je úplný opak), tak tam je to jak v chlívku a i když nás pozvou a vědí, že přijdem, není jim blbé nechat zbytky z minulého dne na talířích na stole, kam nás usadí...

tak já vztah k pořádku mám taky, ale tak nějak "v normě"

No, ale jestli je rád, tak to máš velké štestí na chlapa já na to zkrátka ty nervy nemám

Viz také zde - Panický strach z bakterií.