Přechozený vztah

Dobrý článek.

Článek nepopisuje, co s vyšeptalým vztahem, ale jak preventivně vztah nepřechodit a já s tím souhlasím.
"K přechození nedochází u vztahů, které mají společný projekt," upozorňuje psycholog Jeroným Klimeš.

[i] "Přitom nejpřirozenějším a často též tím nejdéle trvajícím projektem, který pár může mít, jsou podle něj děti. Podobně ale funguje třeba také budování domu nebo společné firmy."[/i]
Dasule [b][/b]
rozumím tomu dobře, že se kvůli tomu s tebou rozešel?

Reaguji na Lilliana:
Nene, důvodů bylo víc, ale tohle byla taková věc, co ho štvala a přilila olej do ohně...

Ale měnit se asi příliš nehodlám....pocit osobní svobody ke spokojenosti potřebuju nejvíc...Naopak jsem velice milá a krotká a tak věrná až je to snad i směšné, ale musí to všechno vycházet ze mne, jakmile mám pocit, že mnou chlap nějak "manipuluje", je zle, soptím, prskám a mám tendence utíkat...no...není to se mnou lehké

Všechno jsme spolu během 10 let dokázali, překonali, máme se hrozně rádi a neustáli jsme to... prý už mě nemiluje. Bolí to moc, kéž by se mu rozsvítilo...

Mado: došlo k nějaké změně ta těch pár dní kdy si to psala? Říct mi, že mě nemiluje nevím jak bych reagovala, byla bych asi hodně špatná, ale když tohle dokáže říct, nedokážu si moc jasně představit jak bych to řešila. To snad ani řešení nemá, rozhodl se sám a sám něco cítí leda bys žila svůj život, našla někoho nového a on by tě začal vidět jinak ve svých očích, ne jako svou partnerku kterou má 100% jistou a dovolí si jí říct i toto, ale někoho nezávislého. Ale těžko říct, jestli se k někomu takovému vracet ...

Jinak s Ratty souhlasím, jen je to těžké praktikovat, alespon pro mě, jsem šílený cholerik, vždy to ve mě tak pumpuje že pokud nevybuchnu, přijde mi že bych praskla vztekem. Hlavně kvůli tomuto jsem vztah s přítelem ukončila, jelikož mi přišlo, že se mě nevšímal a měl raději své ztájmy. Když toto čtu, přemýšlím, zda nebyla chyba i ve mě. Jelikož jsem furt jen ječela, naléhala, vyčítala co všechno dělá, nebo naopak nedělá. Stále se ptal proč nemůžeme být vklidu, proč si nemůžeme nějakou chvilku spolu normálně užít a utíkal o to více. A tím více to mě bolelo a víc jsem naléhala. Jednou už jsem to prostě nevydržela když zase někam odkráčel. Teď si říkám jestli se mnou bylo k vydržení, jestli nechtěl být s klukama raději oprávněně aby mohl vypustit hlavu Nyní přemýšlíme že bychoms ek sobě vrátili, ale enjsme si jistá jestli ybhc to dokzala jinak, když byhc ani an novém začátku neviděla tu snahu se mnou být...

Přijd emi ponižující prosit ho, budeme dnes spolu? Nevím, jakým stylem byhc to měla praktikovat ...

Došlo ke změně, o víkendu se odstěhoval s tím, že to musí udělat, že si teď neváží toho, co má. Prostě jsme spolu od střední, měli jsme se báječně, ale najednou mu ruplo v kouli, že si asi málo užil, že si to musí zkusit i někde jinde, aby si přišel na to, o co přichází, když mě opouští. Prý jsem báječná, ví, že je blbej, že to dělá, ale že nemůže jinak, že teď musíme bejt bez sebe. Stále si opakuju, že bych přeci nechtěla žít s člověkem, který říká, že mě nemiluje a neumí si vážit toho, co má... Nemůžu vůbec nic dělat. Je to hrozná prádno, smutno, bezmoc. Prosit ani nutit nebudu, stejně by to nepomohlo. Můžu jen doufat, že si na to přijde sám, že k sobě patříme a že já ho ještě budu chtít zpátky. Protože jestli se z týhle zrady někdy dostanu, tak to bude mít těžký... Potřebuje si nabít, aby se mu rozsvítilo. Přechodili jsme to tak, že když měl nastat další krok ke svatbě, tak se toho asi lekl a místo toho přišel nepochopitelně rozchod.

...pochopitelne prišiel.
Prečítaj si toho Kllimeša. Treba dať partnerovi čas aby pochopil o čo prišiel. On po pár mesiacoch, ked ťa uvidí šťastnú s iným bude ľutovať a možno sa bude chcieť vrátiť.

nemám to overené, ale hlboko v to verím ... ... či dúfam

Jo jo, při čtení Klimeše se nestačím divit, jak to sedí.
Mám pocit, že jestli mu někdy tohle odpustím, že už ho nebudu chtít zpět, protože budu mít strach... Beru to jako zradu. On to vnímá jako že za to nikdo nemůže, když vztah prostě vyšumí.

Tak holky nevím jestli je náš vztah přechozený nebo co, ale přijde mi, že přítel už o mě nemá takový zájem . Jsme spolu 3 roky, nebydlíme spolu, ale kupujem společně domek a v létě, spíš na podzim bychom se měli stěhovat. Ze začátku vztahu jsme se vídali každý den, asi tak půl až 3/4 roku, pak jsme spolu trávili většinou 2 dny v týdnu a pak od pátku do neděle, s tím, že v neděli mě vždy odvezl domů až pozdě večer. Takhle jsme se vídali ještě asi do podzimu, od té doby jsme spolu od pátku do neděle a pak přijede 1x v týdnu a přespí u nás. To by mi ani tak nevadilo, že přijede jen 1x v týdnu. Nejvíc mě mrzí, že mi během týdne skoro nenapíše (o volání nemluvím, nevoláme si od začátku). Vždycky mu napíšu já jako první, protože on by si nejspíš vůbec nevzpomněl, kdybych se neozvala. Napíšu mu 2x, max 3. za den. On se ozve sám od sebe třeba 2x za celý týden. Vím, že tu radíte nepsat, dělat si svoje věci a zapomenout na něj, ať se ozve sám, ale mám strach, že když se neozvu já, tak on taky ne . Už se mi párkrát podařilo nepsat mu celý den, ale večer to nevydržím, protože chci vědět, že je v pořádku doma. Když jsme spolu je téměř vždycky strašně milej a hodnej, občas je prostě asi jako každý unavený z práce. Ale nikdy mu nic nevyčítám, nikdy jsme se nepohádali, že bychom na sebe řvali, výměna názorů proběhla asi 3x, ale nic hrozného to nebylo. Loni v létě jsme měli nejspíš takovou menší krizi (psala jsem o tom v jiném tématu), zjistila jsem, že si psal a asi i vídal s nějakou slečnou, ale neřekla jsem mu, že to vím. Trvalo to asi tak měsíc a půl, myslím, že spolu nic neměli. Pak už byl klid a myslím, že i teď je to v klidu, ale nevím, proč o mě ztratil zájem. Co jsem dělala se mě zeptá akorát, když přijede, ale jak se mám, jak se cítím, to se mě nezeptá nikdy, jednou jsem mu řekla, že mě to mrzí a řekl, že to napraví, ale je to pořád stejné . Jinak mi pořád říká, jak mě miluje, v neděli mi řekl, že je moc rád, že mě má, ale proč ten nezájem? Už jsem z toho zoufalá a nevím si rady...Mám mu zkusit přestat psát?
Omlouvám se za ten román

Reaguji na srnecka:
My jsme to měli podobné když jsem byla celý týden na kolejích ve škole... Neměl potřebu mi psát a volal mi tak max. 3krát za 4 roky co jsem byla na kolejích a to ještě z organizačních důvodů.. SMS psal spíše jak říkám organizačně a nebo za celý týden nic a když jsem měla jet domů, tak mi ve čt večer napsal, "Čau, v kolik zítra přijedeš?" a to byl vrchol všeho.. Vídali jsme se každý víkend (jedna cesta jen vlakem mi trvala přes 4hodiny + ještě z nádraží domů či na koleje... X-krát jsme se kvůli tomu pohádali, měla jsem pocit, že ho nezajímám, že mě nemá rád.

Tak to bylo taky-a říkal, že nerad píše sms, že je radši, když si to povíme osobně. Naštěstí jsem ve škole ve vyšších ročnících nemusela být od pondělí do pátku, takže jsme spolu trávil více času a bylo to daleko víc v pohodě.

Po čtrťáku ve škole jsme se vzali. Teď spolu třičtvrtě roku bydlíme a je to super. Ze začátku to byl nezvyk, že jsme pořád spolu a říkala jsem si, že bych občas ráda jezdila zase do školy, abychom se na sebe mohli zase těšit-ale už jsem si zvykla a nevyměnila bych to už. Když spolu bydlíme, je to daleko, daleko lepší, než když jsme spolu chodili... Doufám, že i přo něj

Takže ono to nemusí být tím, že se o Tebe nezajímá... Musíš vzít v úvahu další věci, nemusí být vše ztraceno

Reaguji na Pepis:
Asi máš pravdu, on třeba pořád říká, že se těší, až spolu budem bydlet, jak to bude parádní, až za sebou nebudem muset dojíždět. Ale prostě mi vadí ten nezájem o mě. Kdyby se mě aspoň občas zeptal, jak se mám, co jsem celý den dělala, ale nic...abych ho jen nekritizovala, zeptá se mě občas, když se vidíme, nebo, co budu dělat zítra, ale prostě mi přijde, že dřív se zajímal daleko víc.
Dneska jsem se rozhodla, že mu nebudu psát, jestli se ozve sám...snad to vydržím

Reaguji na srnecka:
Chápu Tě, naprosto vím, o čem mluvíš. Ale neznám radu ani vysvětlení-taky jsem to nechápala a nevěděla, proč to tak je.. S odstupem času mě napadá, že třeba nechce řešit-co bylo nějak sáhodlouze.. Prostě chce žít okamžikem-že jste spolu... Psala jsi, že v létě kupujete domek, tak věřím, že vše bude lepší až budete bydlet, bude Ti dávat svou náklonnost "live" Ačkoliv jsem se toho trochu bála-když se nijak extra nezajímal, jak sem se měla, tak teď, když přijde domů z práce, povídáme si, jak jsme se měli. On mi povídá, co se mu stalo v práci, pak se zeptá mě, jak jsem se měla, co jsem dělala, jak mi šlo učení (učím se na státnice)..

Přeju moc, aby ti napsal ten můj sms-kování neměl rád.. Někdy jsme si taky psali dříve na ICQ, pak na FB, ale skončilo to často tak, že jsme se pohádali.. Protože jsme se špatně pochopili... Možná to tak bylo i přes sms a proto to neměl ráda, nevím.. Ale asi po půl roce společného bydlení jsem musela jet na 4 dny do školy.. Nestačila jsem se divit-hned při cestě do školy první večer-několik zpráv, že je mu smutno a pak mi každý večer -dvakrát volal-cca 20min. jsme si povídali, jak jsme se měli-byla jsem naprosto šokovaná! To se nikdy předtím nestalo.

Zkus třeba psát méně. Např. jednu sms večer na dobrou noc.... Ob den.. Začne se mu více stýskat Párkrát jsem to zkusila-někdy to dopadlo tak- viz. výše-napsal den před odjezdem.. Někdy mi napsal i během týdne, že je mu smutno.. Ono taky záleží na jeho aktuálním rozložení, víš jak to myslím.

Reaguji na Pepis:
Doufám, že se to po sestěhování zlepší, protože tohle mě docela trápí. Taky mám zrovna před absolutoriem, za měsíc začínám, tak bych ocenila, kdyby se se mnou bavil víc. Jinak co se týče té komunikace, když on se mě zeptá, tak já mu odpovím a třeba se i rozpovídám, ale když se zeptám já, jak se měl v práci, tak mi řekne, že dobrý a to je všechno, prostě mi nic víc neřekne. Někdy se zas rozpovídá jen tak, co v práci dělali nebo jaký nastanou změny a tak. A tohle samé dělá i svojí mamče, což mě od něj strašně mrzí, přijde mi, že je na ní hnusnej. Odpovídá ji jednoslovně a je radši, když mluvím já.

My si psali dřív hodně, vlastně jsme se prvních pár dní poznávali přes ICQ, než jsme se sešli, dokázali jsme si psát třeba 6 hodin až do rána, první rok až rok a půl sme si psali i hodně smsky, třeba mi psal, že mu chybím, že se na mě těší...to teď už ne. Teď mi napíše tak 15-20 sms týdně, ale to mi převážně jen odpovídá. Jinak, jak píšeš ty, že ti zavolal, to mě se stalo asi jen 3x a strašnně mě potěšilo, když mi řekl, že volá jen proto, že mě chce slyšet, ale to je už dávno.

Asi to tak začnu praktikovat, jen se donutik k tomu to vydržet, už jsem si říkala několikrát, že mu nebudu psát, ale nějak to nešlo. Já jsem prostě strašně hodná, ale potřebovala bych být trošku mrška a myslet víc na sebe, ale to neumím.

Reaguji na srnecka: oni ti chlapi na to psaní asi 2x nejsou..taky jsem měla takového a ted sem poznala podobného ale tak nějak sem se už naučila nepsat.zkus taky ubrat..vim že je to těžké,kolikrát mě svrbí prsty na rukách že vezmu mobil a napíšu ale pak si říkám a just ne! pokud když jste spolu,ti dokazuje že tě má rád,tak bych to nehrotila holt už na to smskování už tolik není