Přechozený vztah

je to někdy hodně těžké, ale jde jen o prvních pár připadů...pak is zvyknete a ono vás to časem posílí....a on si to opravdu uvědomí....

naprosto souhlasím, protože pak právě toto má opačný efekt....a ono co si budeme říkat, za dva dny kolikrát ten konflikt už vidíme jinak...je to pouze o tom se uklidnit a pracovat na sobě....

já jsem dříve byla také taková, že jsem se rozcházela...jenže on každý má něco....s nynějším přítelem se milujeme, ale měla jsme období, že jsem se pořád hádala, vyčítala a k ničemu to nevedlo....takže jsem si řekla, zda mi stojí za to kazit si vztah, zda oprvadu neřeším hlouposti (např že je třeba několik večerů po na pc apod....)

tak jsem si našla program svůj....a pak když chtěl být se mnou, tak jsem mu řekla, že se mi to nelíbí, ale v klidu....

jsem na VS a měli jsme přednášku z psychologie a tam nám přednášející řekl, že v momentě, kdy se hádáme, zvyšujeme hlas, vyčítáme apod, tak chlap " vypne" resp přepne a najednou v nás nevidí tu milující ženu, ale soupeře....a něco na tom bude....

když na něj půjdete v klidu a po dobrém, dosáhnete podle mě toho, že to pochopí....

to je dobré

Je to hodně těžké, ale jde to a přináší to své ovoce člověk ví ,jak by se "měl" chovat, ale ne vždy to jde v praxi dobře uplatnit...

Ono asi nejlepší fakt je, když má člověk pocit, že se o něj partner nezajímá, udělat to "samé". Dříve jsem se toho bála-hlavně toho, aby když to dělá jeden a začne se takle chovat i druhýtak vztah pujde do kytek.. Nakonec sem si ale řekla, že jestli mě má aspoń ještě rád, tak si toho snad všimne a začne se chovat trochu jinak. Světe div se, já se sice musela hecovat a ne uplně se mi to podařilo.. Neříkám, že sem se chovala odmítavě a neměla zájem-ale snažila jsem se být více "v pohodě", nevyčítat, začala jsem se více usmívat.. Není to jednoduché přesvědčit samu sebe, že je mi něco jedno, když nenía naštve mě to.. Ale jde vidět, že když se chlapovi nevyčítá a chová se k němu mile, oplácí to a snaží se vás udělat šťastnou přeju vám pevné nervy

musím souhlasit......

někdy to teda stojí dost námahy, ale v závěru pokaždé, když chcete vyjet, tak nedělejte a zkuste být co nejvíc nad věcí a pak zpětně uvidíte, čeho jste dosáhly...je to fakt rozdíl...

a ono každá taková zkušenost vás posílí a když uvidíte výsledek, příště se vám bude dařit lépe nehrotit situaci.....budete vědět, že tímto doáhnete domluvy lépe než hádkou...

když se budete hádat, tak se sekne a ještě budete za hysterku.... a to je to posldení, co chceme

jj mám uplně stejný názor. Nejhezčí pak je, když se člověk fakt ovládne a dokáže to přejít v klidu.. Pak ze sebe mám hroznou radost, že sem to zvládla a jde vidět, že i přítel si toho cení

No jo, ale kde je ta hranice mezi ovládnutím se a necháním si všechno líbit?

A kolik Ti tehdy bylo let? Nebála ses, že už si nikoho normálního nenajdeš?

myslím, že to je zcela indi-vindy.. Myslím, že je celkem důležité si nejprv uvědomit, jestli tě to tak štve, tak ti to vadí, že už to nechceš zažít nebo se jedná o blbost, nad kterou se zamyslíš a řekneš si, že to je zbytečné a dá se to překousnout... Nejsem ještě matka, ale jestli se to dá pokládat za adekvátní přirovnání, tak si vem, že vidíš mamku s děckem a říkáš si, no co si to děcko k ní dovolí-to moje, to bych netolerovala a naopak.. Tak tak je třeba i to asi ujasnit i s partnerem... A nebo třeba si říct, fajn, vidím, že chlap je unavený, má toh v práci plné kecky, je z toho otrávený, podrážděný, chápu to, přejdu to.. Ale jakmile se to opakuje a tebe to štve, tak si to vyříkat

Ty jo, tak takhle jsem se dlouho nenasmála, dost dobrý

Holky, přečtěte si knížku: Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou jen oči pro pláč.
Autorka tam sice popisuje, jak se k muži chovat od začátku, ale myslím, že je to přesně o tom, jak se začít chovat, když muž ztratil zájem. O tom jak si máme zachovat své vlastní zájmy, koníčky, přemoct se a nezavolat a nenapsat, ukázat že bez něj dokážeme žít a on se začne divit a bojovat o nás.

Holky děkuji za Vaše názory, zkušenosti a rady, taky se v tom poznávám a ode dneška zkouším praktikovat rady rattty. Jsem přesně ten typ, co se ve všem podřídil partnerovi, přišla o většinu přátel a najednou mi došlo, že jsem pořád sama doma a čekám na přitele až se vrátí ze svých koníčků a aktivit, které si začal najednou plánovat beze mě. Jsem z toho docela špatná, hysterčím a to rozhodně ničemu nepomůže. Moc díky za tuto diskuzi!!

Máme za sebou devět let vztahu, bydlíme spolu, začali jsme oba pracovat, rodinu ještě neplánujeme, svatba není na programu dne a já přesto doufám, že to ustojíme.... Moc si to přeju, já s ním tu budoucnost vidím, ale jsem zklamaná, že cítím, že on o té naší společné budoucnosti teď není nějako přesvědčen, že pochybuje... Asi je u nás přechozeno nebo jsme spadli do stereoptypu. Co s tím? jak to zachránit?

Taky se v tom vidíte: http://ona.idnes.cz/prechozeny-vztah-muze-zachrani t-spolecny-projekt-radi-psycholog-p96-/vztahy-sex. aspx?c=A110303_144542_vztahy-sex_job? Co s tím?

Reaguji na Mado:
Děcko jako společný projekt na zachránění vyšeptalého vztahu je nebezpečný nápad šíleného redaktora, ale jinak souhlasím s myšlenkou "projektu" . Něco spolu dělat je určitě přínosnější, než sedět před TV navenek s partnerem, ve skutečnosti sám se sebou a se svými depresivními myšlenkami, co všechno mi v životě uteklo

Můj poslední vztah sice nebyl zvlášť dlouhý a hodně letý čili přechozený, ale v něčem se poznávám. Hrozně jsem chtěla dosáhnout toho, abych nebyla kvůli chlapovi připos.raná a vše mu přizpůsobovala, tak to bylo naopak, že jsem (ale v podstatě nevědomky) dosáhla toho, že se on přizpůsoboval docela mně. V podstatě jsme spolu bydleli, já měla náročné období ve škole, hodně jsem chodila do práce a tím, když jsme spolu bydleli, jsem měla pocit, že mohu kdykoli oznámit "v pátek jdu pařit s holkama".."v sobotu jdeme na výlet" atd...myslela jsem, že on bude naopak rád, že mu nechci stát pořád za zadkem a dopřát mu, ať se jde taky bavit po svém. No a poučení do příštího vztahu asi je, že v tomto více komunikovat, plánovat spolu, zajímat se o to, jak by to vyhovovalo tomu druhému...spíš ne to oznámit, ale něco jako "napadlo mě, že bych v pátek šla s holkama pařit, tak co kdybys třeba šel s klukama a v sobotu podniknem něco spolu, je to ok?"