Práce v Praze

a takhle je to pořád, nikoho nezajímá, že jsem tam třeba minulej tejden byla tři dny sama, vůbec nic se nestalo, všechno šlapalo jako na drátkách, pak příjde den, kdy mám prostě smůlu a zrovna mě vidí ona a hnedka jsem zase dole. jasně že uznávam, že to všechno musí šlapat, chyby nesmí být, ale prostě nemam buňky ani sebevědomí na to, abych to takhle rychle všechno vstřebala a pracovala na stejný úrovni, na který pracuje celá firma. Vzala jsem si až moc velký sousto, který asi nedokážu zpracovat, ne takhle rychle

Mayci
taky mě mrzí, když někam nastoupim, že se všem z hlavy vymaže vzpomínka, když nastupovali oni, že taky hned všechno nevěděli
nepodceňuj se, když si to zvládla 3dny sama, zvládneš i ostatní dny, jen se nepodceňuj, víc si věř
je mi tě fakt líto, tak ráda bych ti něco poradila, co by zabralo hned..
kolegyně je mrcha závistivá a nejspíš zakomplexovaná, jinak by takový chování k tobě neměla zapotřebí..

vždyť mě tam přijali s tím, že věděli kdo jsem, že nemam praxi, tak jak mě můžou srovnávat s kolegyní, která to za dva týdny všechno dokonale uměla (ale samozřejmě předtím dělala jinde).

Mayci
protože oni takhle nepřemýšlí, potřebujou se po někom vozit a chtějí, aby jsi to uměla hned a neměli s tebou žádnou práci
vždycky se mi na těch pohovorech líbí, jak naslibujou, jak je na všechno čas, jak budou zaškolovat a pak skutek utekl..

Nevim co čekali, když tam přijali holčinu bez praxe?! Že tam bude lítat jako čamrda a všechno zvládat? A žádný takový, že na to nemáš buňky. Je to pro tebe nová věc, tak je snad samozřejmostí, že ti bude chvilku trvat, než si všechno zažiješ. Hlavu vzhůru, určitě to všechno zvládneš. Jen ty dve megery ti teda nezávidim!!

Mayci
Hledej si něco jiného,když už po měsíci na tebe štěkají.Každý dělá chyby,a nováčci zvlášť.Šéfka za moc stát nebude,když si neudělá svůj názor,a tvé kolegyni nemluvě.Jsi šikulka,veřím,že se ti podaří něco brzy najít.

No upřímně mam hroznej strach jít v pondělí do práce. S pocitem, že mi tam vlastně nikdo nedůvěřuje, jsem neshopná a nespolehlivá, pomalá a tak dále.....už vidim ten obličej kolegyně, jak na mě zírá a zase mi jde vynadat, celej víkend mě bolí břicho.... Mě se to zdá nefér, takový jednání, uplně mi vzaly odvahu a chuť. Ještě jednou se něco takovýho stane, tak asi fakt půjdu na personální a řeknu, že na to prostě nemam.

Mayci
Ale no tak,zdá se mi,že tvoje sebevědomí klesá spolu s IQ tvé kolegyně!Na kolegyni se vykašli,dělej si svou práci.Ona by měla jen radost z toho,že tě deprimuje.Ono dnes málokde najdeš fajn kolektiv i vedení.Držím ti palce!!

Neblázni, nevzdávej to, pokud měníš druh práce, tak každý týden je dobrý pro tvé zkušenosti. Až budeš pracovat někde jinde, si ještě na ně vzpomeneš. Ber to třeba tak, že oni zkouší, jestli jsi schopná pracovat pod tlakem a hned se nehroutíš a třeba stejným způsobem by se vozili po každém novém zaměstnanci. A taky zkus trochu samostatnosti, pokud ti řekne, ať děláš papíry nebo poštu, udělej nejdřív to nejdůležitější, to co spěchá víc, tedy tu poštu. Hlavně se soustřeď na práci, ne na to, jestli ti kolegyně stojí u zadku. Prostě to ber jako takový test. Věřím, že je to těžké. Ať se ti daří

Mayci
Já být tebou tak sama zatím neodcházím, jsi tam teprve krátce měsíc není nic... sehnat novou práci nebude lehké a kor když nemáš praxi. Pokusila bych se to tam ještě vydržet a pak uvidíš, odejít můžeš vždycky. Nicméně koukat se po jiné práci můžeš už teď, tomu nic nebrání. A pokud by to i pak bylo z druhé strany stejné a připadalo ti to tam nesnesitelné, tak bych teprve uvažovala o změně. Každopádně držim palec

ahojky, tak nastal čas, abych šla s barvou ven. Mayci v práci totálně vyhořela a ve středu jsem dostala výpověď .... Tak jsem zase na začátku.

Mayci
Ty bláho to je rána.nepřispíval jsem ale četl jsem tuhle diskuzi,když jsi začínala byl jsem také na úřadu práce a teď jsem už po zkušebce a tak jsem to docela prožíval s tebou.
jak jsi na tom psychicky?Máš nějaké pohovory?
Každopádně držím moc palce jsi moc sympatická tím jak jsi byla schopná jít za prací do Prahy bez zkušeností

Prorsum

ahojky, děkuju moc Popravdě cítím spíš úlevu a to, co jsem zažila beru jako cennou zkušenost, myslím, že v další práci už nebudu ze všeho tak vyjukaná, ono toho na mě bylo vážně moc, byla jsem uplně mimo. Oni chtěli, abych po 14ti dnech pracovala normálně a já jsem dělala pravý opak. čim dýl jsem tam byla, tim větší zmatek a pocit, že to nezvládám. Pak po přednášce od šéfový, že jsem neschopná atd. jsem byla mimo ještě víc. Bez energie, nesoustředěná, všechno se mi samo kazilo pod rukama. tohle jsem prostě neměla šanci zvládnout, tolik nových věcí, bydlení ve stylu čekání až budu moc přijet "domů", ježdění tři hodiny po práci metrem sem a tam, aby mi nebyla zima (neměla jsem od bráchy ani klíče), spát o půlnoci a zase ten kolotoč, prostě se to nedalo. Ale na příště budu líp připravená a tohle všechno pro mě nebude tak nový....

Mayci
Já tohle zažívám taky,mám celkem perfekcionisticky založenou nadřízenou a tak občas mám stavy že volno neužiju ale přežiju a večer žaludek na vodě co si opět vynajde...kupodivu někdy je spokojená někdy více někdy méně...pár lidí říká že to je pro mě to pravé že mě to táhne k lepším výsledkům ale někdy bych měl raději více demokraticky založenou.

Porsum

To mi povídej, ta moje dala prostě jenom na pomluvy, sama mě pracovat neviděla, nic dobrýho neocenila, ale tak to bývá asi všude. Já jsem si strašně přála pracovat dobře, už nedělat chyby, aby na mě prostě nic neměla. Ale nevim, pod rukama se mi to kazilo uplně samo. Nechala jsem se unést strachem.