Práce v Praze

Já jsem se taky stěhovala do Prahy s holým zadkem, začínala jsem tím, že jsem bratranci pomáhala s účetnictvím, jenže mě přestalo bavit pracovat z domova, tak jsem to riskla, u něj skončila a hledala si práci. Trvalo mi to 3 měsíce a teď po 3 letech se mám opravdu dobře, jsem spokojená, mám úžasnou práci a nikdy bych neměnila.

Byly doby, kdy jsem neměla na konci měsíce moc peněž, takže jsem jedla jen rohlíky s máslem, ale pořád jsem na sebe byla pyšná, že se sama živím a vypadla jsem z malého města, kde bych opravdu skončila u pásu.

Takže holky nebojte se, začátky určitě nebudou lehké, budete se muset hodně uskromnit, rozkoukat se, ale pokud budete pracovité a průbojné, určitě se tady "neztratíte"

Mayci
Ježiš, když to tu tak čtu, tak si řikám, kdo by za to co dal, aby mohl vůbec dělat tu "pitomou recepční". Je jasný, že si budeš muset zvyknout na uplně jiný styl, pokud jsi z malého města, ale určitě se rychle přizpůsobíš. A ti co říkají, že by do Prahy nikdy neodešli, tak jsou tupý jak motyka. Rozhodně lepší zariskovat a začínat od nuly z holým zadkem a postupně se vypracovat než pracovat u pásu do konce života. Nesmíš se tak ponižovat, že děláš "jen recepčí" jinak se ti tam nebude líbit a budeš se cítit jako méněcenná. Nenech si nic od druhých namluvit. Jdeš tam přece, aby jsi něco změnila k lepšímu a když si za tím budeš stát, určitě se ti to splní. Hodně štěstí ať se ti daří .

Holky, moc vám děkuju za podporu Ono je to vlastně hezký, začínat s ničím a pak vzpomínat, kde jsem byla a kde jsem teď...

S tou "jenom recepční" jsem to myslela tak,jestli to vůbec stojí za to tam za takových podmínek odjíždět, já vim, že člověk musí nějak začít a je jasný že s mým životopisem můžu být jedině ráda, když moje jediná praxe je ta od pásu z továrny. Jen mi ty známý pijou krev, ale já jim ukážu !! Prej, na co tam jedeš, dyť budeš jenom dělat kafe, ale jak víme, to vůbec není pravda, můžu jim sáhodlouze vyprávět, v čem ta práce spočívá, že budu používat angličtinu (no, to bude teprv kámen úrazu), komunikovat, dělat administrativu a že jako začátek je to nutný... Samozřejmě bych neměla dát na nějaký stupidní názory, je to můj život, ale včera na mě dopadl takovej splín, že jsem si říkala, jestli dělám dobře....Popravdě mam strach, že ani tu recepční nezvládnu dělat, děsim se toho, až zazvoní telefón a já ho budu muset zvednout a ještě nedej bože v angličtině. Už chci mít za sebou tak půl roku a věřim, že mě to bude ve finále hrozně bavit, vítat lidi, občerstvovat je, usmívat se, zařizovat, rezervovat... Určitě je to hezká práce, je mi i sympatičtější, než být někde zavřená v kanceláři.

PS: jestli vám příjde, že si občas protiřečím, tak to je u mě uplně normální, myšlenky mi skáčou nahoru dolu

Mayci
Ahoj, už máš sbaleno ?

no, mě se to jeví jako pitomé řeči lidí, kteří neměli odvahu udělat to, co ty... najednou se něčím vymykáš a to spousta lidí neskousne... ale to ti může být srdečně jednou. Když to vezmeš z té lepší stránky, je to také dobré síto na známé a přátele, ti dobří zůstanou...

Ale zvládneš, a levou zadní , že máš trému je normální...

Držím ti moc palce

Toni

Už si pomalu skládám voňavé věcičky do taštičky

S těmi lidmi máš pravdu, já se taky těm jejich poznámkám v duchu směju a říkam si "však vy uvidíte" ha há. A tréma je hroznej zabiják, co začal tenhle můj poslední normální týden, tak ani nejim. a neumím si představit to první pondělí. ale to zvládnu, no, jen mám strach Hned jak to půjde, tak se ozvu,jak jsem na tom

Mayci to zvládneš!!..to, že jsi udělala tento krok, svědčí o snaze si polepšit..Praha dává větší možnosti, než bys měla zde, na severu..myslím, že jsme ze stejného města, alespoň se mi tak vybavuje Tvůj nick z jiného vlákna, kde jsi o tom psala...tady je mrtvo a úřednické posty obsazeny a lidičky se jich drží zuby nehty a nepůjdou pryč, i když nejsou spokojeni, jen aby nepřišli o jistotu...v Praze jsem taky žila a věřím, že si zvykneš...třeba si tam najdeš i životního partnera a všechno bude hned veselejší...to, že Tě okolí odrazuje od hloupé práce recepční, neber vážně...tady u nás nějaké recepční znám a je to tedy síla, všechny přišly o práci, nejsou peníze...hodně štěstí přeji!

Jsem ze západních čech a v Praze jsem byla celkem 5 krát za jeden měsíc na výběrovém řízeni. Je pravda, že sedím jenom u PC a posílam životopis.Snažím se taky v Praze najít práci,ale bohužel hezčí a mladší ženy mají víc šancí. Hodně štěští přeji Tobě i mě

Natýska

No já jsem z Chomutova, ty taky ? Je pravda, že tady najít práci je děs, ale s maturitou do továrny tě vezmou všemi deseti. Jen nějaký si ouřadujou na pracákách, magistrátě apod, jenže ty mají tatínky v zastupitelstvu Nebo jiný známosti, ale nikoho, krom těhle šťastlivců, kdo by měl dobrou práci opravdu neznam, ani z mojí střední se vůbec nikdo neuchytil. Pracujou na benzínkách, v netových kavárnách, v kauflandech nebo továrnách. Doufam, že v Praze získam praxi a po pár letech bych se sem ráda vrátila, věřím, že by se mi pak mohlo poštěstit.

Sii

Už jenom to, že jsi byla už 5krát na výběrovým řízení je úspěch, myslim, že mimořádnej, když si vezmu, že já byla za dva měsíce jen třikrát. Už to, že je podle životopisu zajímáš, napovídá tomu, že si tě už brzo někdo vybere, neboj. Taky Ti přeju hodně štěstí

Tak jsem přežila první týden a tfuj tfuj, že jsem psala "pitomá recepční" to jsem ještě nevěděla, o co kráčí Je to fakt frmol a hodně věcí se tam naučim, jestli to vůbec zvládnu! Ale týden mam za sebou, hlavu plnou novejch informací, lidí, atd. Jako bych byla týden na Marsu.

Tak už mám za sebou tři týdny Lehký to není, ale snad to zvládnu. Praha je fakt hektická a dny tu letí

Mayci
To zvládneš.Za čas to budeš mít rutinu.Pracuju taky jako recepční,předtím jsem dělala na jiném pracovišti a říkala si,že to nezvládnu a brečela,ale jak se to usadilo,bylo to super.Jsem z Moravy a tam když přijedeme,tak v hospodě zníoruč né?Šak tam máte dost peněz né?

Izu

Ahojky, děkuju. Pro mě je i docela problém jaký tam jsou lidi, já nejsem žádnej sup, co si potřebuje utrhnout co nejvíc a popravdě mě takový prostředí dost ubíjí, kolikrát si říkam že zlatá továrna, zlatý montérky...Mam i chvíle, kdy jsem šťastná, kdy se mi ten den vydaří, ale pak příjde nějaká nepříjemnost a ta mě dokáže tak vykolejit, že se mi zpátky do tý Prahy vždycky po víkendu ani nechce...

Mayci
Mayci, sleduji tvůj příběh a moc, moc Ti držím palce. Jseš šikovná, silná holka, Ty to zvládneš.

Mayci
Jsi šikulka, taky si tě pamatuju z několika diskuzí a klobouk dolů, dokázala jsi se z toho všeho pěkně vyhrabat! Seš silná holka. Každý začátek je těžký, ale o to sladčí je potom ten pocit, žes to zvládla. Uvidíš, že za pár měsíců budeš mít práci v malíčku, otrkáš se, angličtina ti přijde jako nic a najdeš si nové známé a Prahu si zamiluješ.