Bez práce po škole - sebevědomí na nule

lucisek1111
A co si doplnit vzdělání? Řidičák, jazykové kurzy, rekvalifikace, ... cokoliv? Určitě by ti to pomohlo při vstupu do zaměstnání a hlavně by ti to dalo pocit, že něco umíš máš nějaké schopnosti. Já bych si an tvém místě našla všechny možnosti tohoto typu jaké u vás jsou a něco si vybrala a využila toho.
Já jsem rok po maturitě, jsem na roční jazykové škole, chci jít na vyšší odbornou, prostě chci mít vzdělání a ne jen proto, že můj životopis bude vypadat líp, ale i proto že já se budu líp cítit když toho budu vědět/umět víc. V těch 15ti na střední má člověk jiné zájmy, jde mu o to ať projde a víc neřeší, teď chci mít nějaké znalosti ne jen papír o absolvování, protože ten mi tolik na sebedůvěře nepřidá. A toto dělám proto, že právě nechci takto zkončit na pracáku, protože několik mých bývalých spolužáků tam je a už rok a to já nechci.

není to tak že bych byla blbá, vždy jsem se učila až do večera, měla jsem jedičky dvojky, odmaturovala jsem také tak. Po matuře jsem si dělala rekvalifikaci. I když mám o ni zmínku v životopise, je mi k ničemu. Tato rekvalifikace navazovala na mé vzdělání. Bohužel všude chtějí praxi. Řidičák si hodlám udělat. Ale jazykové kurzy vzdávam. Stačí chvíle a nevím nic. Učila jsem se německy 9 let a kdyby na mě někdo promluvil neřeknu nic. Nevím za co jsem ty jedičky a dvojky dostávala, když jsem tak dopadla. Měli jsme hodně mírné učitele, chce to prostě mluvit a mluvit. Jediná záchrana by pro mě bylo zahraničí,ale nemám tam s kým jet. Nevěřím tomu, že kdybych strávila rok na jazykovce umím se domluvit, když jsem se to nenaučila za 9let ve škole. Pokud to člověk denně nevyužívá, zapomene. V těch firmách je to zase o něčem jiném. Každá se orientuje na něco jiného, takže musíš umět vyjednávat o jakémkoliv materiálu. Pro mě dost složité. Chce to prostě stroprocentně rozumět a umět taky na 100%

Tak tomu tedy věř Já jsem se na kvalitní jazykovce za rok naučila, dá se říct, víc než za 9let ve škole.

lucisek1111
A jak se živíš? Já za chvíli končím a nedělám si iluze, že hned něco najdu a na pracáku absolventům nedají ani korunu, tak by mě zajímalo, jak si ty dva roky přežila?

když chci něco na sebe, tak mi to koupí přítel. Jinak žiju u rodičů. A už si připadám, že je obtěžuji, tím že mě živí

mishka999
zaleží na jaké káplneš učitele. Já tu příložitost měla přímo na škole, jenže tam učili učitelé co nás normálně učili v hodinách, takže tomu prsotě nevěřím

lucisek1111
Však jasně, že záleží na učitelích, proto to musí být nějaká kvalitní jazykovka a ne jazykovka "ve škole po škole" Fakticky tomu věř.

Přesně jak píše Pema002 ! Ty hned vše vzdáváš, já bych zkoušela jeden kurz/rekvalifikaci/... za druhým-čím větší neúspěch tím víc bych se snažila, aby mě to hnalo dopředu a ne sráželo.
A jaký je vlastně tvůj obor?

lucisek1111
Jdi na jazykovku, vyjeď do zahraničí (třeba jako au-pair, to je jednoduché), něco se sebou dělej. Tím si posílíš i sebevědomí, taky důležité, protože na pohovoru kuňkající nesebevědomé stvořeníčko nikdo chtít nebude. Musíš se za sebe trochu rvát. Dneska sehnat dobrou práci bez znalosti alespoň jednoho jazyka je dost obtížné.

lucisek1111
ahoj lucisku...s prací to teď není lehké ani pro lidi s praxí a velkýma znalostma...úplně chápu, že se z toho už dostáváš do depky...já jsem začala dělat asi čtyři měsíce po maturitě...začínala jsem jako recepční v hotelu...to je práce, kde se můžeš všechno naučit na místě...pak jsem vystřídala další místa....loni jsem o práci přišla a dlouho jsem nemohla nic sehnat, mám gympl a maturitu a byly určité profese, o kterých jsem si říkala, že do nich nepůjdu, že mám přece navíc...ale tahle situace, kdy u nás práce skutečně není mě dohnala k tomu, že teď dělám prodavačku v normálním obchodě s potravinama, střídám dvě prodejny, abych měla víc peněz, protože to mám jen na částečný úvazek, na plný teď nikoho vzít nechtějí, protože na to nemají peníze...teď jsem ráda, že práci mám, i když mě nebaví, nijak nenaplňuje a finanční ohodnocení je víc než žalostné...ale lepší něco než nic...takže chce to sledovat nabídky, vzít třeba i dočasně něco, co se nám zrovna moc nelíbí a zároveň dál shánět..denně se zajímám o nová místa, protože věřím, že se dřív nebo později něco objeví...nejhorší je ale nečinnost, to pak člověk snadno ztrácí nervy a naději...držím moc pěsti, aby ti to dobře dopadlo..

mam ekonomickou školu a účto mi šlo, jenže mě nikde nechtějí

estrellita
já včera odepisovala na místo do cestovky. Paní mi obratem napsala, že lidi s částečným důchodem mají přednost. Pak tedy nechápu proč vlastně pobírají důchod, když jsou schopní pracovat. Když někam pišu, tak si vždykcy představuju jak tam budu pracovat a tohle mě vždycky srazí na kolena.

kdybych byla v Brně nebo Praze, určitě by nouze o práci nebyla. Klidně bych šla dělat do obchodu s hadrama. Ale tady mám možnosti nulové. Málo práce moc lidí. Tak to tu bylo vždycky, krize nekrize. Dům dostanu od rodičů, takže stěhování nepřipadá v úvahu.

Já bych se zkusila přestěhovat-zkusila bych se hlásit i na místa jinde a když by mě vzali, tak bych si našla byt 1+kk třeba, pokud teda nemáš přítele v tvém městě-to je pak jiné. Třeba jen na nějakou dobu, abych něco vydělala. Ale jak to píšeš s tím domem po rodičích-to tam fakt chceš bydlet s nimi (a tvými dětmi a manželem) celý život? já bych nechtěla i když jsou naši super. A co když si najdeš chlapa, který tam nebude chtít bydlet nebo bude z jinama-daleka? Mě přijde, že si všechny šance hned srážíš-jazykovka-ne nic mě nenaučí, stěhování-ne bydlím s našima apod.