Práce v Praze

aangie Chudobka

Děkuju moc Tohle mi vždycky tak pomůže a nakopne, ještě že Vás holky mám

Moc bych chtěla mít ten pocit, že jsem to zvládla. Ale pokaždý, když mám dobrý den a daří se mi, řeknu si, tak konečně snad můžu být bez obav šťastná...?.... A v zápětí se dostaví nějaká komplikace, že si to svoje štěstí zase hezky strčim do kapsy...

Neznáte prosím někoho, kdo pracuje v oblasti pojišťovnictví - Česká pojišťovna, Kooperativa, Alianz atd.. potřebovala bych některé informace. Děkuji.

Mayci
To znám taky,ono je to tím,že ti přijde Praha i lidi v ní cizí.Musela jsem si nějakou dobu zvykat.Znám moc dobře,když jsou lidi v práci draví,tady v Praze mnohem víc než na Moravě,ale ono to tak musí být.Já si dělám svoje a ostatní ať se třeba pozabíjí.

Tak včera jsem měla ten nejhorší den, co jsem si mohla představit, celou dobu jsem si myslela, jak mi to v práci jde, nikdo mi nic nevyčítal (kromě mojí kolegyně, ta mě sjíždí za každou věc, kterou udělam špatně - jsou to ale blbůstky !! jako na potvoru se mi stanou vždycky když tam ONA je!) včera si mě zavolala šéfová k sobě, dala mi hodinovou přednášku o tom, jak jsem nechopná a nespolehlivá, pochopila jsem to tak, že mam prostě posledný týden a pak Pá Pá...jsem tam měsíc, to jsem si myslela, jak to tam všechno klape

Jak může říct že jsem nespolehlivá, fakt nechápu to mi nikdo nikdy nikde neřekl, vždyť v té práci zůstávám pozdějš, dělam práci za kolegyni, která je dvě hodiny na obědě, když maj poradu, tak klidně čekam do sedmi než skončí, přičemž moje pracovní doba končí už v pět, dělam pro tu práci snad i nemožný ! Je pravda, že se občas překlepnu, nebo se sejde podivná souhra náhod a objeví se nějaká chyba, ale vždycky na ní příjdu včas a sama jí opravim, jenže mě vždycky vidí kolegyně a všechno hned říká šéfový. Já se¨zbláznim, asi na to prostě nemam NO

Ahojky, chystám se na jaře do Prahy, takže Vaši diskuzi hltám

Mayci
tak všechno, co jsi napsala sem, taky řekni šéfový, jestli ji na tebe ta mrcha donáší, vidí to jen z tý druhý strany, buď k ní slušná, ale svůj názor řekni, moc Ti držim palce, ať se to zlepší

Mayci
A vůbec o sobě ani na minutu nepochybuj. Není nad pozitivní myšlení. Každý den než půjdeš do práce si řekni třeba - Dnešní pracovní den bude skvělý, všechno mi půjde snadno a v pohodě. A uvidíš, půjde, jen si věř a nevzdávej to

Mayci

Pracovat se ženskejma je kolikrát ta nejhorší věc, co tě může potkat! Já jsem nastoupila do nové práce, byla šoupnuta do kanclu k dvěma ženskejm, který mi všechno měli vysvětlit. Jedna byla inženýrka, ale blbá jak nevim co. Když za ní přišel klient, ona si s nim vůbec nevěděla rady a ta druhá jí do toho furt hučela, co má dělat. No holky na mě pěkně dlabali a nic moc mi nevysvětlovali, dostávala jsem takovou tu klasickou práci, co nikdo nechtěl dělat - lepení obálek atd. Chodila jsem pomáhat jinejm holkám do kanclu, kde jsem byla třeba celej den, oni to nestíhali a bylo mi řečeno, ať jim pomůžu. No ve finále to dopadlo tak, že si mě zavolal šéf, že jsou se mnou děsně nespokojený a bla bla bla, kecy v kleci, já čučela vykulená jak bagrista na tvrdou hlínu a dal mi podepsat smlouvu na dobu určitou na další jeden měsíc. Holky ten měsíc bylo peklo. Ty dvě slepice seděli v kanclu proti sobě, psali si a házeli po sobě papírky a furt mě děsně pomlouvali. Já z toho byla úplně vyřízená. Jsem si tam připadla jak největší trotl. Na konec jsem si naštěstí našla jinou práci a tady se hodila marod. Smlouva mi vypršela a já mohla vesele nastoupit do nové práce, kde to bylo parádní. Takže holka hlavu vzhůru, za to, jak tam s tebou jednaj nemůžeš ty a jestli ti můžu radit, vem nohy na ramena a hledej něco jiného - tady se to nezlepší. I když půjdeš za šéfovou a vysvětlíš ji, jak se věci mají, proč by ti měla věřit, když ta druhá jí zase řekne něco jiného.....

basti
to máš pravdu, že někdy je lepší zmizet, je fajn, že existuje zkušebka, na druhou stranu sehnat práci není tak lehký a kdo říká, že si třeba ještě nepohorší..já bych zabojovala a pak když tak začala hledat

ruzicka

ano máš pravdu, někdy má smysl zabojovat. Já už jsem prošla několik prací a je mi jasný, že v tom prostředí, ve kterém Mayci pracuje, bych pracovat nechtěla. Je tam jenom měsíc a kolegyně se po ní už teď vozí, jak je neschopná, i když ta práce je pro ni úplně nová věc. Jak by to asi pokračovalo? Nemyslim si, že by se její kolegyně zlepšila a hodila by se do pohody. Stejně tak šéfová už má asi zkreslené představy a i když by za ni Mayci šla a řekla ji, jak se věci mají, podle mě by ji nevěřila. Kdybych já tenkrát šéfovi řekla, jak se věci mají, že mě poslali dělat jinou práci a že si hážou mezi sebou papírky atd atd, stejně by mi nevěřil... Je to hrozný, ale je to tak.... bohužel... Když jsem začínala pracovat, taky jsem měla takovou představu, že prostě pravda musí zvítězit, ale ono to tak bohužel neni! Chápu, že je to pro Mayci hrozná věc, když ji vyhodí, je bez praxe a nebude jednoduché najít něco jiného, ať tedy zkusí všechno možné, aby si ji tam nechali, ale nemyslím si, že by její prosby padly na úrodnou půdu.

basti
taky jsem pár prací už prošla a je mi jasný, že kolektiv je základ a i to, jak je těžký něco najít a že nikdy nemá záruku, že si polepší, proto bych to nejdřív ještě zkusila, víš.., ale to je na ní
držim moc a moc palce

ruzicka

Souhlas. Taky držim pěsti!!

Ahoj holky, děkuju za podporu, já netvrdim, že pracuju bezchybně, jo tu a tam špatně nadírkuju papír, vytisknu špatně seznam, kterej si ale hned zkontrloluju a opravim, občas mi vypadne z telefonu člověk, kterýho jsem měla přepojit, je toho na mě strašně moc a když na mě pořád civí ta kolegyně, tak jako naschvál dělam chyby, to jsou ale takový pitomý náhody, že si řikam proč se to muselo stát, protože tam záleží na každý věci, co udělam, všechno je hned hroznej průšvih. že dam do zasedačky skleničku, která má takovou mini prasklinku, který jsem si nevšimla, protože zvonil furt telefon, chlap tam čekal na klíče, hromada pošty mi tam ležela, no a podle nich prostě nejsem schopná tohle všechno dokonale stíhat, protože sklenička s prasklinkou se prostě NESMÍ stát.

Jsou to podle mě fakt fakt maličkosti, který se dají hned napravit, ale třeba s tim telefonem, podle nich kvůli tomu "neumim přepojovat hovory", když v tom frmolu se mi zatoulá jeden dopis ze sta, kterej okamžitě dohledam a opravim, tak to hned "neumim", šéfový nemá cenu nic říkat, ona sama mi včera vyčítala věci, který se prostě musela dozvědět od kolegyně, navíc kolegyně je mimořádně bystrá, chytrá, rychlá, schopná, rázná, takže je pro ní super. Ano má pravdu, ale každý není stejný, že tam za měsíc lítá jako by se tam narodil.

po měsíci, kdy jste rádi, že jste rádi a do tý doby máte pocit, že všechno zvládáte, protože si nikdo nestěžoval a pak vám řeknou., že se na vás lidi neradi obracej, že vám nedůvěřujou (což se mi ani trochu nezdálo, protože za mnou všichni chodí s úsměvem), tak to je skvělá pobídka. Já se do toho příští týden dám znovu, budu se snažit seč to půjde a prostě uvidim. Jakmile se zase něco stane, tak buď mě vyhodí rovnou a nebo řeknu, že na to prostě nemam.

Mayci
já s Tebou souhlasim, zkus nový týden jinak, vstaň pravou nohou, říkej si, že to všechno zvládneš a kdyby ani po tom týdnu nedošlo ke změně, zační hledat něco jinýho, protože na druhou stranu nemáš zapotřebí, aby se takhle po tobě vozili a Ty jsi měla takový stres

ä co se týká té kolegyně, vozí se po mě fakt slušně, přitom kecá uplný blbosti. zrovna včera, přišla pošta plus nějaký papíry. Ona mi výslovně řekla "jdu na oběd, buď udělej poštu, nebo papíry". Já husa dodělala papíry a začla dělat i tu poštu, protože ona ještě nedorazila. Měla jsem půlku hotovou (tak 10minut maximálně) když přišla. Pak jsem hned musela za šéfovou, tam jsem byla hodinu, poštu jsem dodělala (dalších max. 10minut), načež mě kolegyně seřvala, že pošta měla bejt jako už dávno hotová ! že si na mě stěžovaly ! že se to už jako musim naučit ....