Potřeba jít na velkou v cizím prostředí

Reaguji na Jackobie: To jsem ale udělala ráno v 6 když spal Jinak bych taky dveře nezavírala... ale stejně sem na tom záchodě seděla tak nervozně No mě se doma nechce a u nich jo..to je naschvál....Jeden den je to ok..ale když tam jedeš na dýl...noo...to je hrozný,ale nějak se to musí překonat Ty zvuky jsou nejhorší((...ty jsem nikdy u nich u nikoho neslyšela ale:/

Reaguji na Hellokitty20:
Tak to jsme na tom stejně, ať tam jde kdokoli, tak nikdy nikoho neslyším, jen vím, že tam je a když je tam dlouho, tak si to člověk dokáže domyslet. Někdy tam je trošku smrádek ale většinou každej šplíchne osvěžovačem vzduchu, tak se to dá přežít. Nikoho z jejich rodiny jsem ještě neslyšela, aby si prdnul, jen děda, ten to provozuje normálně na veřejnosti a zrovna v tom největším tichu a vůbec mu to není blbý

Reaguji na Hellokitty20: Reaguji na Jackobie: holky vy mi snad mluvíte z duše já když si myslím, že se mi bude chtít, tak to jdu také radši zaspat, někdy ale ani neusnu kvůli tomu a celou noc se uklidňuji, že to bude dobré, že se mi nechce atd fakt si připadám jak blázen, přítel mi také řiká, ať normálně jdu, ale prostě to nejde no někdy když jsem se ráno probudila asi v 7 ráno, v sobotu a tak mě bolelo břicho, tak jsem ho budila ať mě odveze domů, že u nich nepůjdu chudák si asi musel ťukat na čelo u nich doma mi to přijde, že na ten záchod snad ani nikdo nechodí, všichni jsou tam půl minuty a slyšet nic, cítit nic také se vždycky vymlouvám, že jsem jedla doma, že nemám hlad i když bych sežrala klidně karkulku s babičkou ale někdy si dát musím, to je jasné a pak z toho mám nervy v kýblu jak na to myslím

Reaguji na dulinka123: Noo ty mi mluvíš z duše...taky mám u nich kolikrát hlad,ale radši nic nejim a taky jak mi ted bolelo hrozně to břicho tak jsem mu řikala,že bych chtěla domů a on že mě nechápe a prej radši ani nic....no a radši čuměl dál do počítače..ale pak mě mu bylo líto a na ten záchod mě skoro odnesl....ale to bylo jasný,že to bude průjem a to jsem tam fakt jít nechtělaD a celej večer a noc jsem se bála

Před x lety jsem tím "trpěla", radši jsem nejedla, nepila, jen abych nemusela jít u přítelů na wc Takže mě pořád bolelo břicho atd. :/ Ale zničeho nic mě to přešlo a jsem moc ráda, protože když musíš, tak prostě musíš!

Reaguji na nikiee: tak to ti závidím nějaký ,,recept" jak se toho zbavit náhodou nemáš

Reaguji na dulinka123:

Chodila jsem na hotelovku a třeba na dva týdny v měsíci jsem jezdila někam na praxi a to bych už asi praskla a tak nějak postupně to šlo..

Já jsem taky cíťa a dojdu si jenom doma nebo u rodičů...Jsem odmalička zvyklá na soukromí, měli jsem v baráku 3 koupelny a i když jsme měli návštěvu, tak sjem mohla jít na jiný konec baráku a pohoda...
To třeba v paneláku, kde slyším i sousedy, tak opravdu nemůžu...to mám problém jít i na malou...
Stejný na gymplu nebo fakultě - nejradši jsem chodila v hodinách - vím, že jsem štvala profesory, jenže já bych si nedošla ani na tu malou, kdyby mi před kabinkou stepovala fronta holek, jak tomu o přestávkách vždycky bývalo...

Když jsem jezdila na soustředění, tak to trvalo 3 týdny a já byla schopná to týden nebo jednou i 10 dní vydržet, ale ot jsem potom málem pukla
Nebo když jsme jeli vodu, kde nebyl ani jeden kemp a myspali furt někde pod mezí, aprta asi 15 lidí, tak to jsem taky vydržela 5 dní, ale potom pro mně musel na nádraží přijet brácha autem, protože bych asi explodovala v tramvaji

Já jsem fakt úchyl, potřebuju klídek a dvojí koupelnu, navíc jsem zvyklá si potom dojít na bidet a to nikde jinde než doma nebo u našich nemůžu

DD Konečně taková diskuze,akorát pro mě. Přesně můj případ...ale je to hrozný,jak to překonat? Maximáálně jdu na wc,když buď nikdo není doma u přítele a nebo když třeba on spí a mamka třeba luxuje,když je kraválDD prostě vždycky při nějaké vhodné příležitosti,ale když je příležitost,tak se mi většinou nechce to je naschvál no..

Já proti čurání v přírodě nic nemám, ale tak snad wc je od toho, aby se používalo, ne aby se mi za návštěvu toalety někdo vysmíval!

uvědomit si, že normálního člověka vyměšování druhých nezajímá, a kdo z toho má srandu a posmívá se je někdo, kdo zas nezajímá mne, protože je mentálně nedostatečný

Reaguji na Kikulina: já vím, že je to normální věc a asi by se nad tím nikdo ani nepozastavil...já také neřeším, když jde někdo jiný na wc...ale prostě jde o to, že když nejsem doma, tak mi to jinde v jiném prostředí přijde ,,blbé", jakože se stydím...

hold každý má nějaké ty své ,,předsudky" no

Reaguji na Hellokitty20:

Mám zcela stejný problém. Také jsem nikdy nebyla schopna jít před partnerem na velkou na WC.

Ahoj holky, mám naprostou stejný problém. Od malička jsem zvyklá mít na tuto potřebu naprostý klid Je pravda, že mě to dost omezuje. Nikdy jsem nebyla na velké ve škole, v obchoďáku nebo nedej bože někde v přírodě Jde o to, že když na to nemám absolutní klid, tak mi to prostě ani nejde. Měla jsem 8 let přítele, ten přede mnou od začátku vztahu normálně prděl a všechno (já ne), měli jsme z toho vždycky hroznou srandu, ale i tak mi trvalo dlouho než jsem před ním šla na velkou... Teď mám přítele 3 měsíce a před ním se opravdu stydím... Má vlastní byt, takže jsem převážně u něho a opravdu v tomto ohledu někdy vážně trpím. On přede mnou normálně jde, je slyšet a všechno a vůbec to neřeší. Ani mě neupozorňuje, že to na něho přišlo nebo tak něco, prostě se sebere a jde, potom zase v pohodě příjde. Nic divného mi na tom nepříjde, do chvíle, kdy bych to samé měla udělat já. Asi je to pro mě tak intimní záležitost, že zatím toho nejsem schopná. Chce to asi čas, prohloubení důvěry atd, jinak nevím. Přitom už jsem přece velká holka a vím, že je to naprosto normální věc, je to sranda, no

Som rada, že s týmto problémy nemám. Keď to na mňa príde, jednoducho idem. Je to úplne bežné ako jesť, piť, dýchať