Porodit dítě za každou cenu, ikdyž vím, že bude postižené?

U mého teda byly vidět už i prsty a pohlaví taky, ale tak u každého to může být jinak

Za mě určitě ne.. Děti neplánuji, ale chovám psy a naskytne-li se jedinec, po kterém by nebyli potomci 100%, v chovu nikdy nebude použit, totéž by mělo platit i u lidí. Nač zbytečně plodit postižené jedince a tak sobě i okolí komplikovat život a hlavně dotyčnému způsobit tolik bolesti a problémů ?

Reaguji na Sunnys: Přesně si to shrnula. I když třeba zabít už narozený postižený zvíře bych nedokázala jedině prostě k veterináři a injekci. Na zvířata jsem citlivější než třeba na děti o, který se vždycky někdo postará za to o zvíře ne.

Reaguji na redmary:
Přesně tak.. Mám fenu vážně nemocnou, do smrti bude na lécích, někdo s ní musí být 24h denně a je to jak psychicky, tak finančně náročné pro mě i rodinu. Takovému psovi "stačí" ležet na pohovce, když se s ním někdo mazlí a věnuje se mu. Sama bych zvířeti ani dítěti neublížila. Pokud vím, že po feně by nebyla zdravá štěnda, nenakryji ji. Pokud by se i tak narodilo vážně postižené štěně (nejen s vadou vylučující z chovu), tak bych jej dala utratit, aby se netrápilo celý život...... Ale co dítě ? Porodit postižené dítě, které z života nemá nic ?
Reportáž, o které autorka mluvila, jsem viděla a upřímně jsem si klepala na čelo, když se žena pyšnila jaká je silná a že dítě má "jen" rozštěp a špatné prstíky, když věděla, že mohlo mít mnohem větší poruchy. Za mě ne !
Raději jako potencionální matka potratím postižený "plod", obrečím to nějakou dobu, než abych se trápila každý den do konce života tím, že jsem porodila postižené dítě, které se jen trápí a nemá z života nic.

Reaguji na Sunnys: mi to připomíná nějakou známou ideologii,:-//...většinou psi se šlechtí pro prachy a je to něco trochu jiného než u lidí, fenka se nestará o svoje pejsky do tý doby než si založí vlastní rodinu,..., a tý fenky se nikdo moc neptá, jestli si chce nechat svýho postiženého pejska, nechápu tedy srovnání...postižené děti napříkald s downem se často rodí, jak jste hezky nazvala 100 procentním jedincům, tady je fakt vidět, kdo děti již má nebo plánuje

souhlasím, to jsem ráda, že jsem si na to čelo neklepala sama...

Je snad na matce, jak se rozhodne.. Myslím, že dokud žena není těhotná, říká jak by si to nenechala, ono to potom už ale tak lehké není.... nehledě na to, že se VELICE, ale VELICE často stává, že vám řeknou, že vaše dítě bude postižené, že má Evardsův syndrom (tím pádem se po narození dožívá minimálně 1 roku - až asi na 2 vyjímky), ale Vám se narodí uplne zdravé dítě. No tak jasně, řeknou mi, že bude mít tuhle těžkou nemoc, kdy vlastně je jasné, že i umře, ale je tady taky veliká možnost, že se spletli. Vsechno má dva uhly pohledu!

Porodit za každou cenu postižené dítě, i když jsem to věděla dopředu, mi přijde sobecké. Pro koho to matka (rodiče) dělají? Pro dítě? To tak... Dítě bude mrzák, ze života mít nic nebude, při troše štěstí bude mentální, takže si to ani nebude uvědomovat. Ale jako nehorázná drzost, za kterou bych ty rodiče nakopala, mi přijde, když ještě natáčí reportáže do televize, či se cpou do novin a časopisů, snaží se v lidech vzbuzovat lítost a vyžebrat nějaké peníze na léčbu o to dítě. Chci postižené dítě za každou cenu? Tak taky musím mít prachy na to, abych se byla schopná o to dítě starat a ne spoléhat na stát a ostatní lidi.

Napsala jsi to přesně.. Většinou se šlechtí pro prachy bez ohledu na fenu a potomky - sobeckost chovatelů.. Totéž jako když má matka VĚDOMĚ těžce postižené dítě - to je pro mě sobeckost rodičky.. ani chovatel ani matka nemyslí na to, jak těžký život bude mít potomek i ten, kdo se o něj bude starat..
Jasně, pokud se tak dítě nevědomky narodí, nedá se nic dělat.. ale toto téma má název "porodit dítě ZA KAŽDOU CENU, I KDYŽ VÍM, že bude postižené?"
Jak tady mnozí píší, je to velká otázka financí - jak na léčbu,tak na opatrovatelku, potažmo vzdát se práce a i tak mít peníze. Pokud si je matka potencionálního postiženého dítěte jista, že bude mít do konce života potomka finance na jeho péči i léčbu, dopřeje mu 200% starost a co nejlepší život, budiž... Ale pokud to někdo dělá jen proto, že chce dítě a hold bude postižené, co už.. nemyslí na to, že se o něj nedokáže postarat.. to je pro mě nepřípustné.. Ale stále je to jen diskuze, věc názoru

Tenhle velmi moudrý muž vystihl v rozhovoru vše.... není život jako život. Ano, jsme humánní, ale za jakou cenu?
Případy nehod během života do tématu nepatří - mluví se tu o vědomém porození postiženého dítěte. Za mě: ne. Dříve porodní báby otvíraly okno... věděly proč. Stačí mi, co někdy vypráví moje kamarádka doktorka z Krče...bolesti a utrpení je kolem nás dost i tak, nevidím smysl v jejich vědomém zakládání a hraní si na hrdiny.

http://xman.idnes.cz/fyzioterapeut-pavel-kolar-d0n -/xman-rozhovory.aspx?c=A130206_111925_xman-rozhov ory_fro

Postižené dítě bych si určitě nenechala. Porodit ho by znamenalo hodně těžký život pro něj, pro matku a hlavně finančně náročné operace. Co je to potom za život, být po celý život závislý na někom druhém, být kvůli ostatním znevýhodněním. V takovémto případě vidím možnost potratu jako milost.

Jo a na otázku co bych s ním dělala, kdyby se mi stejně narodilo..No ústav..co jiného..Je mi jedno jak na mě budete koukat nebo tak..ale mám na to názor prostě přísný a nic a nikdo mě ho nedonutí změnit. Dítě bych si nenechala a ženy, které to udělají i když to ví, že to takhle bude, tak nejsou pro mě absolutně žádný hrdinky, ale ...............

A nechápu proč bych si měla ničit život, kvůli někomu, kdo ani neví, že vlastně "žije"..NEVER!

Chtěla bych se zeptat... je tu někdo, kdo si tím opravdu prošel, nebo někdo z nejbližší rodiny?

no, to by mě taky zajímalo...

Holky, hodně z Vás tady píše, že tak radikální názory může mít jen žena, která ještě nemá dítě. Já tomu nerozumím, z postižených, teď myslím duševně, mám prostě hrůzu, takové ty maniakální výrazy, co mají, jak člověk neví, co je napadne, prostě se jich fakt děsím a děsím se představy, že bych měla takového něco porodit. Mám z toho fóbii tak, jako někdo z pavouků např. Vůbec mi na tom nepřipadá nic povznášejícího ani obohacujícího. Nevěřím, prostě opravdu nevěřím tomu, že by se tohle nějakými hormony změnilo, vim že to zní hnusně, ale fakt tomu nevěřim.

Neptá, fena pokud sama pozná (a většinou pozná), že je štěndo nemocné - nejčastěji prý vady srdce, co jsem tak pochytila - přestane se o něj starat, odnese ho pryč, sežere atd.
To samé pokud má např. rozštěp patra a není schopné sát mléko, pár dní a je hotovo...

Děti nemám, tak si asi vyslechnu, že do toho nemám co mluvit, ale nenechala bych si ho. Kdybych se to dozvěděla včas, tak potrat, kdyby bylo pozdě, tak ústav.
Nevidím na tom nic hrdinského, si takové dítě nechat, spíš naopak. JÁ chci hrozně dítě, tak strašně se mnou lomcujou hormony a musím ho mít teď, okamžitě, za každé situace a je mi úplně jedno, že nebude mít žádný život ono dítě, já, otec a podstatná část blízké rodiny, hlavně, že já se můžu starat o svoje miminko, co na mě bude závislé a nakonec stejně skončí ústavu až to nezvládnu...