Popření otcovství

Samozřejmě, že jde o lidský faktor, problém je v tom, že je to umožněno špatnými zákony.
Pokud by tu bylo prostředí pro tzv. mediátory a větší zájem, aby rodiče i po rozvodu fungovali oba jako rodiče a zároveň skutečně sledován zájem dítěte, zákony formulované tak, aby nebyl možný mnohostranný výklad a dále také možnost...jednoduchá možnost domoci se svých práv, tak by to možné bylo. Ono totiž může být člověk klidně v právu, ale stačí jedna procedurální chyba a smůla. Stejně tak prakticky nemožnost stížnosti na konkrétního soudce či onu sociální pracovnici. Stěžovat si člověk může, udělá se jakoby šetření, ale tím to končí.
Trochu scifi, ale například by pomohlo, aby bylo povinné video nahrávání veškerých jednání s prokázáním, že je úplné. Už jsem se například setkala s tím, že u soudu proběhlo jednání v délce necelých 15ti minut, ale podle nahrávky bylo hodinové....

Reaguji na Veselka10: O.K, je mi jasné, že se nedomluvíme, máš špatnou zkušenost. Já znám i případy otců, kteří se domohli změny.

Reaguji na Veselka10: ...to si příliš neumím představit, jaké sankce donutí podobné typy lidí ( ať nediskriminujeme ženy ) k tomu, chovat se jinak, dejme tomu bez afektu...Pokuty? Exekuce? Nařízení dohledu psychologa nebo soc.pracovníka?...to všechno tady je, ale na určitou sortu lidí nic z toho neplatí...

Reaguji na Luckylou: Například skutečný dohled, nejen rychlý pohled jednou měsíčně, ideálně u kafe. Umožnění dát děti do výchovy otci, podporování toho, aby se rodiče dohodli.
Bude to znít tvrdě, ale například...neumožní matka styk dítěte s otcem, jedno varování, pokud nepomůže dítě předat do péče otci. Není-li to ze závažných důvodů možné, umístit dítě do dětského domova.
Je mi jasné, že takové řešení se zdá hrozné, jenže můj pohled na věc je ten, že není rozdíl mezi špatnou výchovou u matky (samozřejmě se to může týkat i otců, ale co si budeme povídat...kolik jich má skutečně možnost mít dítě v péči) a umístěním v domově. Obojí nic moc, ale v domově má alespoň šanci na méně pokřivený pohled na život a ne nenávist k jednomu rodiči.

Reaguji na Veselka10: Tak s tím dětským domovem mi to přijde jako naprostý extrém a v dnešní době nepředstavitelný postup, jehož efektem by bylo jen ještě víc deprivované dítě...já jsem prostě přesvědčená, že s jistým typem matek nepohne, ani sebelepší a učinnější kuratela státu...

Abych to doplnila-můj známý se opravdu snažil, aby o styk s dítětem nepřišel-ale dítě je opravdu od maminky tak zmanipulované, že to po pár letech vzdal, a to se snažil opravdu hodně. Takže není jedním z těch otců, kteří jen mluví a nic nedělají-snažil se ale prostě to nešlo. Jak může dítě přesvědčit, ovlivnit a nebo vychovávat, když jej vidí jednou za 14 dní, kdežto maminka může s dítětem manipulovat a přesvědčovat o své pravdě téměř denně. Ono to opravdu není tak jednoduchý, a snaha mnohdy nestačí.

Tím trestáš dítě.

Přesně tak. Je to smutné. Proto říkám, že tyhle ženské by nikdy děti mít neměly.

Ano, bohužel

Já vždycky říkám, že rozvodem, rozchodem přestali být partneři, ale nepřestali být rodiči...a měli by se podle toho chovat. Bohužel pravdou bývá, že jeden nebo druhý si říct nedá.

A myslíš si, že nenávist vůči otci, pocit ublíženosti - mnohdy doživotní a naprosto zdeformované vnímání vztahů - stejný model jako doma tyto děti pak většinou praktikují ve svém partnerském životě.. je lepší?

Já zastávám ten názor, že nikoliv, protože pár dnů, týdnů pobytu v dětském domově může vnímat dítě jako trest, ale jsou tam lidé, kteří se mu věnují, navíc právě onen otec má možnost ho tam například navštěvovat a budovat si s ním vztah. Ta doba odezní a dítě má šanci na normální život. Takže z mého pohledu je lepší krátkodobé zlo pro dobro dítěte než soustavné, které se projeví z větší části později (nenávist vůči otci, pocit ublíženosti si nese dítě celou dobu) zato však na celý život.

Tak tady si dovolím říct já, máš o tom hodně naivní představu. A to už neřeším to, že ústavní výchovu na "pár dnů či týdnů" žádný soud neuloží...

Ale znám případ, kdy se 14 letý kluk dostal do domova proto, že ho matka nezvládala, s otcem se do té doby nestýkal, právě proto, že byl od malička naváděn matkou proti otci /ten se s tím smířil a kluka dál nekontaktoval/, ale po tom, co byl kluk v domově, začal ho navštěvovat otec, kluk k němu začal jezdit na víkendy a otec podal návrh k soudu na svěření dyna do své péče.

Tady bych to spíš viděla na docházení k dětskému psychologovi, poradny pro rodinu, rodinné terapie, které by v tomto mohly pomoci. Může to nařídit i soud. Ale zase...pokud si rodič postaví hlavu...

Právě. A taky myslím, že to moc nepomůže, když mu matka bude do hlavy neustále tlouct, jaký je otec parchant atd... Je to fakt nedomyšlené. A to i když je otec pravý a platí alimenty, tak nechápu, proč ve většině případů matky styku s otcem tak brání... To je hrozná úvaha: Otec je takový a makový, ale jeho prachy zas až tak nesmrdí... Tohle mi taky vadí.

Reaguji na monca114: U psychologa byli, ale prostě to nepomohlo-osobně si myslím, že zkusil všechny možnosti, ale prostě to nešlo. A jak říkáš, jeho bývalé prachy nesmrdí, ale z něj udělala největšího h.ajzla. Opravdu mě nenapadá, co by ještě mohl vyzkoušet, aby se s ním chtělo dítě stýkat. No dnes už nic, tatínek je pro něj h.ajzl a ubožák, který se s maminkou rozvedl( poté co jí přišel na nevěru). Takže to prostě vzdala i se smířil s představou, že platí na cizí dítě. Ostatně mu ani nic jinýho nezbývá, že

A jsme u toho...já neříkám, že takový konec, resp. nový začátek by mělo každé dítě, ale je to šance na lepší život. Navíc je tu i ten aspekt, že kdyby matky věděli, že se tohle může snadno stát, tak by prostě lépe vážili své kroky...ono to není švanda přijít na nějakoku dobu o výživné a naopak ho ještě muset platit.
Co chci říct zejména je to, že dokud budou matky vědět, že děti budou výhradně v jejich péči na 95% a že jim prakticky nic moc nehrozí, tak se prostě nemá šanci cokoliv změnit.

Vím, že se dávají děti do ústavu i na dobu měsíc, dva..není to obvyklé, ale lze to...jde zase jen o to zda je k tomu vůle či nikoliv.