Počet osobních pohovorů, než jste byly/i přijaty/i

Ono je to těžké. Na jedné straně se zaměstnavatelům nedivím, protože řada žen je natolik drzých, že jen co vidí dva proužky na testu, běží k doktorce, že okamžitě chtějí na rizikové těhotenství, ačkoli to jejich práce nevyžaduje. A milý zaměstnavateli, ty se z toho třeba po....Zajímavé je, že je pro ně riziko chodit do práce, ale trajdat po nákupech celý den vůbec nevadí Takovou velmi špatnou zkušenost mám, kdy dotyčná sekla s prací ze dne na den, aniž by bylo třeba a když jsem jí volala, jestli by jen zaučila nového člověka, řekla mi, že ráda, ale za 60 000 Kč, což byl její dvouměsíční plat, přitom já chtěla, aby té nové jen vysvětlila základní věci - práce cca na 2 dny. Nejlepší bylo, když se po 3 letech domnívala, že vyhodíme člověka, který tam byl místo ní a ona se v pohodě vrátí po RD.

Na druhou stranu vycházím z toho, že do osobního života zaměstnanců mi není, pokud nepáchají trestnou činnost. Navíc to, že žena neplánuje dítě teď, neznamená, že ho nebude plánovat třeba za 3 roky, nebo že po něm nezatouží nikdy. Navíc i když zatouží, není nikde psáno, že bude mít s kým nebo za co. A pokud bude mít s kým a jak to uživit, nemusí se podařit. Kolegyně mi před 3 lety říkala, že chce otěhotnět, má hodně specializovanou náplň práce, tak abych se porozhlédla po někom novém, zatím se jí otěhotnět nedaří a já se rozhlížím už 3 roky

Takže na téma plánujete děti se při pohovoru neptám. Jen u pozic, kde je vcelku drahé zaškolení, upozorním na to, že potřebná školení nejsou levná a že požadujeme, aby u nás pak člověk zůstal delší dobu a nám se investice alespoň vrátila. Přičemž doufám, že dotyčná bude natolik slušná, že by mě upozornila, že plánuje rodinu v brzké době. Jednu takovou jsem už poznala a doufám, že jich bude víc. Myslím, že pak i ti zaměstnavatelé budou vstřícnější a budou se i míň bát.

Kaja555: Na zahraničí se moc necítím, zaprvé v jazycích nejsem nic extra a za druhé přítel má tady celkem solidní práci, takže by to byla škoda a nechat ho tady samotného nechci. Tak doufám, že se to otočí a něco si najdu.

Miinka: Když to tak vezmeš, tak je jasné, že časem chce skoro každá žena rodinu ale to přece neznamená, že tím pádem si nemůže najít zaměstnání. Já si chci nejdříve něco vydělat a zabezpečit se a až pak mít rodinu. Nedokážu si představit teďka s holou d*pou otěhotnět a vychovávat miminko u rodičů v bytě z almužny co dostanu na mateřskou nebo žít jen z partnerova platu a na druhou stranu nechci miminko až ve 40ceti či více letech. Snažím se vždy na pohovorech vysvětlit jak to vidím a cítím do budoucna a ež prostě v nejbližších pěti letech opravdu dítě nechci a dávám si pozor aby k tomu nedošlo ani nechtěně. Je to holt zlá a těžká doba a člověk s tím nic neudělá.

jasný, to chápu. Držím pěsti!

to je pěkný plat.

Vím, že je to s prací těžší, ale pokud někdo vystřídal x pohovorů a stále nic, tak má problém se umět od reprezentovat. Takže bych se nebála jít za nějakým odborníkem, který poradí jak u pohovoru komunikovat. Dělala jsem s lidmi pár pohovorů a většinou sami lidi řeknou něco špatně. Je třeba zjistit si přesně údaje o firmě. Čím se zabívá. Zjistit si co nejvíce o pozici o kterou se ucházíte.Nejhorší chyby u pohovorů: upřímnost( na otázku proč se ucházíte o místo v naší firmě a proč odcházíte ze své stávající. Odpověď: nelíbí se mi platební podmínky, nelíbí se mi nevedí, nelíbí se mi kolegyně = tj. jsi konfliktní nechceme tě), vysoké cíle ( např na otázku typu: kde by jste se chtěla vidět za půl roku u nás ve firmě? A člověk odpoví: jako vedoucí = automaticky není zájem) další chyba zatahovat do pohovoru soukromí, příliš o sobě mluvit sama od sebe, flegmatismus odpovědi typu: ano, ne, nevím, oboje mi nevadí, je mi to jedno, hm, ..U většiny pohovorů nejde ani tolik o to co máte za školu, jazyky, praxi...ale jestli se hodíte do týmu je to o povaze. I když vzdělání taky hraje svojí roli. Můžou vás vzít na post i když o té věci nevíte všechno..některé ženské si hodí balvan do vody tím, že oddůvodní svůj zájem stylem: odcházím, protože bych chtěla nějakou klidnější práci abych mohla případně za půl roku otěhotnět..taky se to stává. A nebo příjde vyjukaná mladá studentka, která příjde pozdě. Je jí všechno vlastně jedno a ještě se ztratí v rodné Praze a musí volat mamince aby jí pomohla...

Určitě je vše o náhodě, ale pokud chodíte na pohovory a nikdo vás stále nebere. Je něco ve vás. Nemusíte se třeba hodit zrovna jim a někde ano. A nebo právě říkáte, co nemáte.

pardon za chyby to je tak, když u toho člověk dělá více věcí najednou

Reaguji na EleanorWoods: Vzhledem k tomu, že na ÚP mají speciální programy pro lidi co tam jsou již delší dobu a díky těm programům jim přiřadí takového toho "osobního poradce" který jim s pohovory pomáhá tak mám podloženo, že nejsem ten případ když pohořím právě kvůli pohovoru. Takže ne vždy je chyba v tom člověku. Práci si taky nevybírám takovou na kterou bych neměla nebo se necítila, chci dělat v oboru který mě baví a ve kterém mám i praxi. Takže odsud chyba nevede. Z předchozí práce mě vyhodili kvůli tomu, že jsem prodělala úraz nohy a musela jsem se cca půl roku léčit (operace atd). Bohužel to zaměstnavatel nedokázal přenést přes srdce a já se mu v dnešní době ani nedivím i když jsem předtím žádné problémy v práci neměla, nebyla jsem na nemocenské ani nic podobného. Takže odsud vítr taky nevane. Jedině že bych smrděla

kolik to je X pohovorů?
taky je rozdíl,když někdo bydlí v Praze nebo v jiném velkoměstě.

Reaguji na EleanorWoods: souhlasím s tebou

nejsem EleanorWoods, ale napadá mě třeba: Za půl roku chci mít dokonalý přehled o své práci, rozumět perfektně postupům a procesům dané práce a celé společnosti, chci být schopná spolupracovat s ostatními odděleními, být schopná relevantně argumentovat, účastnit se aktivně strategických rozhodnutí (to samozřejmě záleží na pozici)...prostě dát najevo, že můj zájem je především dělat tu práci dobře a neustále se rozvíjet.

Já prošla teď jako absolventka pouze jedním pohovorem a do té práce (v místě bydliště, malé město) mě i vzali.
Po pohovoru si mě pozvali na tři dny na stáž na zkoušku - jak zapadnu do kolektivu a prošla jsem .

Co mě ale trochu zarazilo, že u jedné pozice mi bylo emailem odpovězeno, že nesplňuji požadavky z důvodu délky praxe, ale pokud mám zájem si osobní pohovor vyzkoušet, mám se dostavit.
Tak jsem nevěděla, co si o tom pomyslet. Tak mají napsat rovnou, že nesplňuji praxi a že mě neberou..Nakonec jsem tam nejela - měla jsem rozehranou současnou práci.

Tak já vás seznámím ss mým příběhem. Jelikož mám jen výuční list v dnes už v oboru který mi je lépeřečeno na nic a jsem z teplicka, práci jako abslovent jsem hledala dobrých půl roku, ppráce je to ano u nějakých firem jkao "zepter" ale čověk furt hledá něco za normální mzdu a aby ho to trochu naplňovalo. Byla jsem na nespočet pohovorech a jako absolovetka jsem si nikdy neškrtla z důvodu ŽÁDNÁ PRAXE (mimochodem kde jí mám vzít když mě nikdo nechce zaměstnat) a tak jsem začla s brigádou (samozřejmně načerno) která mě živí dodnes. Ale je to skok, můžu ji mít ale v zápětí se stát může to že jí mít nemusím. A jelikož v září mi bude 22 let a já ještě "nepracovala" ozívají se mi firmy jako zepter apodob a začínám usilovně hledat. Jsem zvědavá jak to dopadne, rozhodně vám sem dám vědět.

Jo mimochodem zapomněla jsem dodat dnes lituju toho že jsem byla líná se učit, možná by to bylo vše snažší, ale možná taky ne.

Ne vždy to tak musí být...i vysokoškoláci mají problém sehnat práci . Jde především o to, jakou máš praxi, co umíš a jak jsi dravá.

Jinak, co se týče mě, letos v květnu jsem dokončila školu a jsem DiS., práce mi vyšla po druhém pohovoru, ale bohužel jsem musela dát výpověď už po dvou dnech, protože se nenašel nikdo, kdo by mi to vysvětlil a zasvětil mě do problémů a byla to opravdu velká zopovědnost za celou firmu. Den na to jsem měla další pohovor, prošla jsem ze 150 lidí, paní by mě i vzala, ale bohužel dělat za pár tisícovek nechci, takže hledám dál a doufám, že brzy něco najdu, abych nemusela jít na pracák.

Můžu se zeptat, kolik ti nabídli?

do konce srpna máš zatím dost času , ale je pravda, že teď přes léto je těch nabídek méně. Nebo mi to aspoň připadá.

10 tis hrubého....a to ještě tisícovku projedu, na tohle si myslím, jsem nemusela studovat a mohla jsem mít jen výučák.

Je toho teď málo, hlavně v menších městech toho moc není...tu práci, kde jsem dala výpověď jsem měla v Praze, to bylo platově dobré, ale stejně bych 3,5 tis projela...ale prostě dělat za 10 hrubého je trošku pod mou úroveň, nechci, aby to znělo nějak namyšleně, ale člověk má mít svou cenu...