Partner s nešťastným dětstvím

Reaguji na montaana219: Jj to ti pak nezbývá nic jiného než se s tím smířit..

Tak včera jsem toto téma s přítelem u večeře zlehka nakousla. Znovu mi řekl, že o tom ví, ale že má narušenou psychiku a že ta komunikace mu prostě moc nejde. Tak jsem mu řekla, že to chápu, ale že bez komunikace mu ztroskotá asi každý vztah. To mi také odkýval. Pak řekl, že se bude opravdu snažit s tím něco dělat. A také, že než něco neuváženě udělá, co by mi třeba mohlo ublížit, si radši sedne a bude se snažit uklidnit a trochu o tom přemýšlet (což budu tedy dělat i já) Nejvíc mě ovšem překvapilo, že sám od sebe řekl, že by asi potřeboval psychologa a že si myslí, že by mu pravděpodobně pomohl, ale že se tak nějak stydí k němu jít. Tak uvidíme jak se to bude dál vyvíjet.
Také jsem o tom sama trochu přemýšlela a uvědomila jsem si jednu věc. Občas jsem měla tendenci hrát s ním takové ty hry, dělat nepřístupnou a nechtěla jsem, aby si mnou byl jistý. Jenže on možná právě tu jistotu potřebuje. Když bude vědět, že ho neopustím, nebude se "bránit" a tím mi následně ubližovat. Takže zkusím opačný postup

Uplně mě to dojalo, a je super, že se to "vyřešilo" a přeju hoooodně štěstí ****

Tak to je fajn. Řekni mu, že se nemusí za návštěvu psychologa stydět. Já tam taky byla a v dnešní době je to podle mě úplně normální tam jít. Může se tam vypovídat a třeba se o sobě ještě něco dozví. Mě to pomohlo, ale nejvíc jde o sebe. Nikdo to za nás neudělá. Chce to mít sílu opravdu to změnit. Podporuj ho a uvidíš.

Reaguji na EleanorWoods:
Souhlasím. Ale myslím, že on se nestydí za návštěvu psychologa, nebo to možná taky, ale spíš se asi hlavně stydí mluvit o sobě, o těch svých problémech a tak. Že je mu to asi dost nepříjemné. Ovšem třeba se k tomu někdy rozhoupe