Partner a alkohol

no na psychoterapii jsem se již přihlásila, jen nevím, zda mi to pomůže. Byla jsem již u jedné psycholožka a ta mi řekla, že se nemám ráda a že si sebe nevážím a proto si mě nemůžou vážit ani ostatní. Ze mám na sobě začít pracovat, ale mně se jen z pouhé představy, že nebudu s mým přítelem zvedá žaludek

samanta83
Myslím si, že pokud se rozhodneš pro život s alkoholikem, tak tě teprve čekají chvíle, kdy se ti bude opravdu zvedat žaludek - a to, že s ním nebudeš je spíše tvoje záchrana. Pokud si problém neuvědomí a nepůjde se léčit, je to marný boj. Naslibuje ti hory doly, pár dní bude abstinovat, a pak se to celé vrátí v ještě horších podobách než doposud. A takhle pořád dokola dokud si nenajde nějakou, která bude taky holdovat nebo to nenaučí tebe. Pokud chceš žít v klidu a pohodě, nohy na ramena!

Trebi:
No to je právě ono, jemu hrozně vadí, že si s ním doma nic nevypiju, ale na co? Mně to rpostě doma nechutná, jo jednou za čas si dám skleničku, ale to spíše z donucení, nepiju moc ani když jsem někde ve společnosti, prostě mi to nechutná, piju většinou pro navození lepší nálady a odreagování,ale pít denně? fuj!
Sliboval už mockrát, dokonce v týdnu třeba nepil a pak jsem poslouchala poznámky, že má nařízenou abstinenci a nakonec to sklouzlo do starých kolejí.

Tady není,co řešit, takže pokud nevezmeš nohy na ramena,tak platí komu není rady, tomu není pomoci...Uvědom si, že alkoholismus přináší spoustu problémů nejen zdravotních, ale taky sociálních - problémy v práci, v rodině.

Mě na alkohol zemřel letos taťka a pomůže akorát léčení,ale nesmí se pak nikdy napít jinak nasedá zas do rozjetého vlaku..
ale radila bych asi rozvod..ničíš si tím život hlavně ty...
třeba pak na to přijde časem,že to,co dělá není správné...
za chvíli tě může psychicky i fyzicky týrat ...mamina od něj taky neodešla ,protože jak už tu někdo zmiňoval jsi na něm nějakým způsobem "závislá" , ale odejít bude fakt nejlepší..vše se dá zvládnout..nebudeš si přeci kazit život kvůli někomu, i když ho máš ráda..

hafatko

Ahoj, je mi moc líto to s tím tátou. Díky žes mi sem napsala, je to hrozné, jednou se do toho člověk dostane a je to nechci aby přitel taky takhle dopadl, záleží mi na něm..
No těmi oslavami a tak to většinou začíná, dokonce mi přítel řekl, že už se u něj zvýšila hranice opilosti, že potřebuje víc aby se opil, jenže právě s kámošema jim jde o to aby se opili aby byla "sranda" , tím hůř pro jeho organismus.

Nechci strašit, ale tohle je jeden z příznaků pokročilého stádia závislosti na alkoholu - zvyšování dávek... Musím přiznat, že mi taky vadí přítelovo pití. Nepije nějak často, třeba jednou za dva týdny (což je v našem věku - 20 - asi normální), ale nelíbí se mi, že vždycky musí jít takzvaně "do mrtva". Dřív dokonce na akcích usínal (teď už se mu to nestalo dlouho). V poslední době se dlouho takhle "nezrušil", ale je fakt, že toho vypije celkem dost - hlavně proto, že pije rychle (nejen alkohol, i čistou vodu, je takhle navyklý). Je fakt, že když se podívám kolem sebe, na své vysokoškolské kamarády, není na tom můj přítel nejhůř, naopak možná patří mezi ty umírněnější, ale vzhledem k tomu, že jeho otec je solidní piják, tak mám strach taky, to je přirozené.

.samanta83
můj bývalý přítel byl alkoholik i s celou jeho rodinou.Když jsme se seznámili tak on si dal občas,ale postupem do toho úplně spadl,jeho sliby,že skončí nevydržely ani jeden den.Kvůli pití přišel o práci,já jej živila,platila nájem a on s tím,že jde se ptát po podnicích na volná místa, seděl od rána v hospodě se spolu podobnými.V opilosti rozbil celý byt,nadával mi, vyhrožoval,nebo brečel,jaký je chudáček... Styděla jsem se za něj,byl mi odporný,býval tak opilý,že nemohl ani dojít domů....Nejvíce se ovšem opil,když šel někam se svou máti,sestrou,otcem,podle kterých nakonec je vše,co se mu stalo díky alkoholu ,chyba moje.Nebyla jsem na něm závislá já,právě naopak,když jsem se s ním chtěla rozejít,skákal pod vlak,podřezal si přede mnou žíli....Ale nejhorší je,že on sám si ani neuvědomoval,že má problém,Dnes mám přítele,kterého miluji a mohu na něj být hrdá.Máme spolu dítě a když si vzpomenu na toho bývalého,tak jsem opravdu šťastná,že jsem ,,vztah,, s ním ukončila,naopak nechápu jak jsem mohla být tak b.lbá a někdy s ním být.S tvým přítelem tě žádná budoucnost nečeká,věř mi,že žít s alkoholikem je peklo na zemi,ztratíš vše,i přátele....

samanta83
mimochodem všem svým známým vykládal,že vše platí on,já nic já co vydělám utratím.Napůjčoval si od všech peníze,které propil,s tím,že oni je potom chtěli po mně(i jeho matka).A ještě měl tu drzost,když jsem ho nechala,jít za mou máti,od které měl půjčených 30tisíc,a vykládat jí,že on mi ty peníze pro ni dal několikrát,že já jsem je utratila s kamarádkami,on platil všechno,já jsem se jen bavila atd.

Janinkaa
Nečetla jsem až do konce, ale souhlasím s názory ostatních, že k tomu hlavně on musí dojít vnitřně

no,nechci ho v žádném případě bránit, to vůbec ne, jen chci podotknout, že já za svých mladých let - od 21-23 dělala za barem a to jsme teda lili jak prokopnutý, co 6 piv a 2 panáky, já denně(střídali jsme se na směny , krátkej - dlouhej týden), když jsem byla v práci pravidelně vypila tak 2-3 piva a nejmíň upozorňuju nejmí 8 panáku ginu s tonikem, fuj to jsem byla čuně - v té době to bylo pařící období, výborně jsme se tam bavili a nepít moc nešlo, jelikož i když jsem si řekla, že pít nebudu, vždycky mě nekdo na něco pozval, občas byly dny, kdy už jsem si do těch panáků místo ginu lila vodu, v létě můj rekord 11 piv za den ( cca v průběhu 13ti hodin) - no dobytek, zvládala jsem u toho i tu vejšku dostudovat a bylo to super období, nechci aby to vyznělo, prosím nepochoúp mne špatně, že chci vlastně řít, že tvůj přítel pije málo. Chci říct, že teď (je mi 2 piju hodně svátečně, bez alkoholu se klidně obejdu a když jako stará vochechule jednou za uherák vyrazím na disco , cucám celej večer jedno zvětralí pivo a ani mi to už moc nechutná, prostě ten alkohol už nepotřebuju. Ten tvůj je mladej, neobhajuju ho, jen chci říct, že to může být i věkem, ale zase by se měl zamyslet nad tím, že tobě to vadí a ty si člověk, kterýho má rád, takže to trochu omezit kvůli tobě by měl, protože by vědomě neměl ubližovat člověku, kterýho má rád

To znám, přítel je fantastickej chlap, ale denně musí do hospody, vždy prý jen na dvě. Vím, že tam i paňákujou. Dost mi to vadí a vím, že jestli v tom bude pokračovat, tak se jednoho dne zbalím a odjedu. Táta je alkoholik a mamku a nás bil. Piju jen tak dvakrát do roka a nevadí mi to. Každý pátek se vždy sejdeme banda lidí v hospě, ale upřímně nebaví mě to nepít a čekat až se pánové opijou a toho mého moulu pak odvést domů. miluji ho, ale vím, že ttohle dlouho nevydržím tolerovat, už jsem mu to i říkala. Nevím jak víc mu to naznačit, že pokud to neomezí tak že mu prostě uteču. Ta coura co s ní žil a c si vzal chlastala taky a prý nikdy nic nezkazila. akorát se vždy pohádáme. Jeho kamarádi jsou na můj vkus notorici. Asi jsem jiná, ale mamině se svěřit nemůžu, každý si myslí, že jsme perfektní pár, ale opak bude asi pravdou.

Babbu

To, že se nechceš svěřit mamce naprosto chápu, ale možná je to chyba. Já vím, že se asi jakoby "stydíš" s ní o tom mluvit, já jsem to měla taky. Ale když se se mnou rozešel přítel, první co jsem udělala jsem šla za ní, protože jsem neměla s kým jiným v tu chvíli pokecat a fakt jsem to potřebovala a pak jsem vůbec nelitovala řekla mi na to svoje názory, zkušenosti,podpořila mě,pochopila mě. Pochopila jsem, že je zbytečné se "stydět" před vlastní mámou. Ale nevím jaký vztah máš s mamkou ty.. Co Ti řekl na to, když jsi mu naznačila, že ti to vadí?

Víš, nechci ji zatěžovat dalšímy problémy. Sama toho má moc a hlavně pro mamku ten kdo si dá alkohol přes týden je alkoholik. No řekl, že s tím něco udělá i se snažil, bylo to vidět, ale pak začala ta blbá olympiáda a hokej se prý lépe prožívá v hospodě s kámošema. Notak naštěstí nepostoupili, tak bude zase klid. Pokud bych mu to musel a říct znova, tak věř tomu, že už by to bylo dost důraznější. Ale děkuji.

ještě že sem nechodí tolik chlapů

To si jen myslíš...