Ahoj, mám takový problém, sama nepiju ( pouze výjmečně a s mírou) ,ale můj partner na můj vkus pije docela často a mě to vadí. Třeba teď v posledních cca 14 ti dnech byl pít asi tak 5x a to neni, že si dá 1, 2 skleničky, ale pijde až do rána. 3x to bylo s kámošema a pak 2 oslavy. Už jsem mu to říkala, že mi to vadí. Když jde pít a já mu řeknu, že se mi to nelíbí, řekne "ja vim" ale to je celý a nic si neodřekne. Nebydlíme spolu, to je asi třeba podotknout. Já mu to nechci nijak zakazovat, vím, že se to nemá, taky mu to nezakazuju, jen jsem mu dala najevo svůj názor. Jeho máma od táty utekla, protože věčně chodil nalitej z hospody, prý se tadyto dědí. Mám to nějak víc řešit? Pořípadě jak? Ale zas když jde s kamarádama tak to má na ně jenom koukat? Máte s tímto nějaké zkušenosti, nápady?
Jéje .. 5x za 14 dní až do rána, to teda musí lézt sakramentsky do peněz .. nehledě na následky pro zdraví .. to mě mrzí, že máš takové problémy ale tohle jsem nikdy řešit nemusela, tak ti neporadím - v každém případě chápu tvé obavy viz případ otce a asi bych být tebou si na tohle téma s přítelem otevřeně promluvila, třeba ti vysvětlí, že to bylo kvůli určité příležitosti. Pokud ne, vyjádřila bych své stanovisko, že se ti to nelíbí a nemáš zapotřebí chodit s někým, kdo si rád přihne .. citlivě, ale pevně a tvrdě - uvidíš.
No vždycky to neni takhle často, ale teď se to třeba sešlo takhle. Normálně pije tak 1x týdně, někdy 2x. A to mu mám jako pohrozit nějak?Ale zas ..to mu mám říct, že až zas někam půjde s kámošema a oni budou pít, tak ať on si dá colu? Jak říkám nechci mu to zakazovat, být na něj zlá a tak. Ale když někoho mám ráda, tak mi na něm záleží a jak si říkala, není to dobré pro zdraví a já nechci aby pak měl nějaké následky a navíc, pokud spolu jednou budem žít, tak to taky není dobré.
měl by být rozumnej.. já jsem dřív chodívala se známýma taky dost na party, dost alkoholu, dost myslím každý víkend, někdy 2x ... našla jsem si nového přítele a tomu tyhle akce vadí... takže sklenku si dám, i se dostanu do nálady, ale vždycky jen tak, abych pak dokázala normálně komunikovat, když mi třeba v průběhu večera zavolá.... pochopila jsem tím, že se člověk prostě nemusí zlejt aby měl pěknej večer.... je to fráze, ale zkusila bych to tomu přítelovi vysvětlit...
Já tedy taky nepiju do němoty, ale zhruba jednou za týden se sejdeme s přáteli v naší oblíbené hospůdce ... Povídáme, popijeme ( né všichni - alkohol není povinnost ), někdo třeba jen přibrzdí dá si kafe a pokračuje... A málokdy dorazím domů dřív jak ve dvě v noci - někdy i déle.. Manža tiolik nevydrží, ten odchází okolo půlnoci... Každej jsme jinej a všeobecně abstinentovi asi bude alkohol vadit...
Znám jen jeden pár, kde je on absolutní abstinent a tak ona chodí na takové kalby sama... Naprosto jim to klape a funguje - on ví, že jí omezovat nemůže a ani nechce... Někdy zajde i s ní ,.. a vydrží...Je to o tom co je pro tebe snesitelné a co už nikoliv..
Každopádně pokud ti něco vadí - promluvit... Nic jiného asi nelze poradit ..
Bruce78
Já mu to zakazovat nechci, jak jsem již říkala, ale dost mi to vadí. Jak si s ním o tom mám promluvit, když ví, že se mi to nelíbí? Co mu mám říct?
Janinkaa
Podle osobních zkušeností, nezabírají na takové lidi ani velmi oduševnělé rozhovory. Aby to omezil, popřípadě přestal musel by k tomu dojít vnitřně, musel by mít důvod změnit to sám v sobě, protože je stím sám za sebe spokojený a vyhovuje mu to. Dle odpovědi co ti dává, že si je toho vědom, že se ti to nelíbí a přesto v tom pokračuje, je na vážkách jak by to mělo vypadat do budoucna.
Rozumná domluva na toto neplatí a zakazování většinou vede jen ke konfliktu, který vztahu neprospívá. Nevím jak dlouho jste spolu a jestli si toto tzv paření, chlastání dovoloval hned od začátku co jste se poznali, nebo začal až později, ale tak jako tak, nevyznívá to dobře. Neříkám, že nemůže nastat zlepšení, ta možnost tu je vždy, ale pravděpodobnější je opak.
Já osobně alkohol k životu nepotřebuji (piju snad ještě méně, než svátečně) a kdyby moje přítelkyně měla být, taková jako je nyní tvůj přítel, tak bych v tom vztahu trpěl a neviděl bych to zrovna dobře. Samozřejě taky bych se snažil nejdříve to nějak umluvit, ale nezůstal bych v tom za každou cenu. Rozhodně bych ji to nezakazoval, vztah beru jako rovnocenou partii, kde je i protějšek svéprávný a zodpovědný za své činy. A pokud chce vědomě dělat něco, co vadí tomu druhému je to jeho volba, a na mě zase je zda to budu ochoten tolerovat a žít v tom, nebo se pokusím najít někoho ským si budeme více rozumět i v této otázce soužití.
P.S. Jen jsem vyjádřil můj postoj, vlastní rozhodnutí musí udělat každý sám za sebe.
Tuax
Cituji Tuax: Podle osobních zkušeností, nezabírají na takové lidi ani velmi oduševnělé rozhovory. Aby to omezil, popřípadě přestal musel by k tomu dojít vnitřně, musel by mít důvod změnit to sám v sobě, protože je stím sám za sebe spokojený a vyhovuje mu to. Dle odpovědi co ti dává, že si je toho vědom, že se ti to nelíbí a přesto v tom pokračuje, je na vážkách jak by to mělo vypadat do budoucna.
Takže si myslíš, že já to nijak změnit nemůžu? A nebo jestli ano,tak jak?
Janinkaa
Neznám jeho ani tebe a nedovolím si tvrdit, co změnit můžeš a co ne. Tohle nejde říct jen tak zpoza monitoru po přečtení pár řádků. V lidských silách je možné mnoho, ale vždy záleží na okolnostech a ty znáte pouze vy dva.
Tak mě napadá zda máš představu o jeho životních prioritách, jak nahlíží na život, jak moc se v tomto shodujete atd. Jak si představuje vaše vzájemné soužití. Ale to jsou soudy, bez znalostí všeho okolo. Pokud jste spolu již delší dobu a ty vnitřně věříš, že je to jen jeho kratochvíle, která ti sice vadí, ale kterou by mohl změnit, tak se zkus sním více mluvit o tom, co sám chce, jak si co představuje. Přimět ho hovory k tomu, aby vnitřně sám v sobě došel k tomu, že pro zlepšení vašeho vztau může omezit pití.
Jde o to, jestli za dobu vašeho vztahu vůbec něco změnil k tomu, aby jste si více rozuměli a nebo je snaha jen z tvé strany. Jestli je přístupný kompromisům. Ale opět neznám okolností, jestli je váš vztah vyvážený, nebo je on dominantní vůči tobě atd.
Píšu sem jenom myšlenky, ty si je jen rozvaž v hlavě, třeba se ti z toho něco bude hodit.
Tuax
o životních prioritách mám představu, je takový rodiný typ a myslím, že věci jako rodina a práce jsou pro něj nejdůležitější.
Jsme spolu rok a pár měsiců
Cituji Tuax: Přimět ho hovory k tomu, aby vnitřně sám v sobě došel k tomu, že pro zlepšení vašeho vztau může omezit pití.
My se ale kvůli tomu nijak nehádáme. A ano,změnil, přestal kouřit. Nebyl to velký kuřák, ale občas si rád dal. Mě se to nelíbilo, hlavně kvůli tomu, že na tom nebyl závislí, dával si to jen tak pro chuť a tak jsem byla toho názoru, že je to v tomhle případě naprosto zbytečné si ničit zdraví a přestal s tím. Říká, že si vždycky vzpomene na to jak jsem mu říkala, jak mi na něm záleží, že nechci aby měl jednou rakovinu a tak a pak že si nedá. Ale v tomhle případě- s tím alkoholem si myslím, že to nepůjde. Prostě jdou třeba s kámošema ven a daj si. opijou se a maj zábavu.
těžko soudit, jak psal tuax...víme málo.
ani vlastně nevím, jestli i v těch dnech, kdy chodí do hospody jen jednou týdně, se vrací na mol, nebo prostě jen vypije pár piv. i to je důležité.
pro mě by informace, že jeho otec těžce pil, a vědomí, že on sám se alkoholu nevyhýbá, spíš ho vyhledává, byla červená kontrolka. bydlím na vsi, a vidím, jak to vypadá v rodinách, kde se alkoholismus dědí. člověka se sklony k alkoholismu nikdo nepředělá. leda by sám chtěl.
ovšem je třeba dodat, že muže, co chodí takto každý týden nasávat, z duše nesnáším. nechápu to. nechápu ani, že někdo potřebuje alkohol, aby se dostal "do nálady". vůbec celou kulturu, která je u nás na tom postavena, jsem nikdy neprohlédla, takže jsem asi spíš zaujatý pozorovatel a rádce. byť sama nejsem abstinent, ale příležitostně si nějaké dobré víno nebo likér dám
z toho, cos napsala, myslím, že ty nic nezměníš. on sám očividně nechce, vyhovuje mu to. a dokud muž něco nechce sám, pár volů s ním nehne.
jinak nevidím důvod, proč když jde člověk s přáteli do hospody, by musel nasávat s prominutím jak doga. osobně na takových akcích popíjím svoji jednu dvě skleničky celý večer a jsem spokojená, a ještě to nikdy nikomu nevadilo (a ještě aby jo :-E). samozřejmě pokud si "přátelé" dělají z tohoto důvodu legraci, nebo mají blbé kecy, asi není věc příjemná. to, že to jsou divní přátelé, je už věc jiná...
ps: a je to jen můj pohled a pocit, nemusí to být vůbec pravda...
imoen
No na mol vyloženě ne, ale tak minule mi vyprávěl jak si dal 6 piv a asi 2 panáky a jak pak vyváděli s kámošema, byli drzí na personál v mekáči a podobný věci a byla to " hrozná sranda." Domů se vrátil asi v 6 ráno.
Cituji imoen: ovšem je třeba dodat, že muže, co chodí takto každý týden nasávat, z duše nesnáším. nechápu to. nechápu ani, že někdo potřebuje alkohol, aby se dostal "do nálady". vůbec celou kulturu, která je u nás na tom postavena, jsem nikdy neprohlédla, takže jsem asi spíš zaujatý pozorovatel a rádce. byť sama nejsem abstinent, ale příležitostně si nějaké dobré víno nebo likér dám
Také ty lidi nechápu, i když občas mám taky náladu se opít, ale rozhodně ne na mol a mám tu náladu jednou za čas, ale stejně jen hodně málo kdy pak jdu pít
Tak díky za rady, když by ještě něco někoho napadlo tak budu ráda
Cituji Tuax: Dle odpovědi co ti dává, že si je toho vědom, že se ti to nelíbí a přesto v tom pokračuje
Cituji imoen: pro mě by informace, že jeho otec těžce pil, a vědomí, že on sám se alkoholu nevyhýbá, spíš ho vyhledává, byla červená kontrolka
Jani, tieto dva fakty sú podľa mňa veľmi vážne. Podľa mňa je jediným riešením vážne sa o tom pobaviť, lebo to nie je žiadna banalita. Ak by si ani potom neuvedomil ako na tom je, asi by som zaradila spiatočku, lebo ver, ak sa on nebude chcieť zmeniť, ty s ním nehneš. A ide o tvoj život... Držím palce!
Cituji imoen: dokud muž něco nechce sám, pár volů s ním nehne
s tímhle můžu jedině souhlasit.. S přítelem jsme přes dva a půl roku. Poznala jsem ho jako rozjetého vysokoškoláka, každý týden jiná párty a někdy i několik do týdne. Já jsem o pár let mladší a navíc tohle mě nikdy nebralo a řekla bych, že ani brát nebude. Bylo od začátku jasné, že já s tím nesouhlasím a jak to vyřešil on? Chodil dál, jen mi to neříkal. Dozvěděla jsem se to asi po půl roce z různých fotek atd. Udělala jsem scénu, že ze mě nikdo dělat blba nebude a urazila se. Já vím, je to trochu jiný případ, protože ty o všem víš. Jen chci na tom názorně ukázat, že až když to došlo do krajní situace a on viděl, že kdyby v tom pokračoval, tak se mnou počítat nemůže. A tak přestal, opravdu jako mávnutím kouzelnýho proutku toho nechal. Od té doby jsme spolu mnohem víc a mám ho tak zvaně pod kontrolou ale musel na to přijít sám, že to tak bude i pro něj lepší, ušetří nervy nám oběma, kvůli následným hádkám atd. Samozřejmě, že občas někam zajdem, ale vše je naprosto v normě a to nemůže vadit nikomu, ani uz mně ne tak držím palce, třeba to tvému příteli taky dojde a uvědomí si, že nejlíp je mu stejně s tebou a tak to pro tebe udělá
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.