Panický strach ze smrti

Já se taky dříve hrozně bála... Měla jsem vysloveně panický strach ze smrti, bála jsem se toho, co bude, nedovedla jsem si představit, že už tu nikdy nebudu...
Vždy mě uklidňovala mamka, to mi hrozně pomohlo... Zní to trochu dětinsky ale vždycky mi říkala, že mám před sebou dlouhý život, a že se nemám čeho bát, až to jednou přijde...
Občas se toho děsím ale i teď, ale ty myšlenky se prostě snažím zahnat.
K čemu mi to je, nad tím přemýšlet, stejně umřu.. Ani nevím, jestli chci věřit na to, že po smrti něco je. Nějak mě děsí i ta věčnost. Vždyť stejně jednou skončí sám o sobě i svět - tak - kdybych se sem vracela se svou duší akorát do jiného těla - kam bych se vtělila po tom, co by svět skončil?
A taky, vždy, když si představím, že umřu, chci se alespoň ohlédnout za svým životem a říct si, že jsem něco dokázala, že jsem byla někdo.. ALe to už asi trochu uhýbám od tématu