Osamostatnění - jde to vůbec v dnešní době, s dnešním platem?

Reaguji na MiaMia:
No samozřejmě těch faktorů je více. Ale to si můžeme namlouvat co chceme, ale ty bezúročné půjčky měly něco do sebe a mají velký vliv na to, že spousta rodin ma nyní svůj rodinný dům.
Je docela vtipné sledovat, jak předchozí generace ve 30 letech už bydlela svém baráku, zatímco jejich děti bydlí na bytě s dalšími 5 spolubydlícími nebo jsou zadlužení hypotékou na dalších 20-30 let dopředu, a ještě si pochvalují, jak je to super

Reaguji na leon90: většina lidí, které znám a je jim pod 30, bydlí s kamarády ne proto, že by byli chudí, ale jednoduše jsou single a taky se nehodlaj vázat. Nechápu, v čem ej rozdíl - dřív pokud lidi nezdědili, museli se taky zadlužit na dlouho dopředu, aby měli ten barák - nebo se nezadlužili a stavěli ho přesně tak, jak popsala Mia

Reaguji na Lisa: k tomu co psala mia
-upřímně neznám nikoho kdo by měl už ve 30 svůj vlastní hotový dům (to spíš tak upravené, přistavěné patro u rodičů)
- je třeba brát také v potaz, že lidi chodili do práce od 18 let....takže ve 30 letech měli za sebou min. 12 let vydělávání....což je dnes tak v 40 letech...

Tak zaprvé jsem studovala o osm let déle než moje matka, takže je asi logické, že nebudu mít ve stejném věku to samé jako ona. Ani že nebudu mít totéž, jako moji spolužáci, kteří šli hned po maturitě do práce.

Ale jo, přijde mi to super, protože:
- můžu si vybrat kde budu bydlet (ve kterém městě) a jak přesně (jestli dům nebo byt, a jak velký, a ve které čtvrti, a v kterém patře, a na které světové straně), a nebudu čekat co mi bude přiděleno, nebo nebudu muset stavět dům v podstatě u tchyně na zahradě
- pokud pro mě bydlení není priorita č. 1, tak mám možnost utratit svoje peníze jinak, lépe (samozřejmě za cenu, že bydlení bude horší nebo budu spolubydlet, ale to je moje volba); například nedávno jsem zjistila, že mám doma lístky z koncertů apod. které stály dohromady téměř 60 000 kč (to za mých rodičů neexistovalo, protože k nám prostě takové kapely nejezdily)

Samostatný pokoj stojí třeba o čtyři tisíce méně než garsonka, a pokud jsou spolubydlící v pohodě, tak nevidím důvod proč si zbytečně pronajímat garsonku a vyhazovat peníze, které můžu buďto ušetřit, nebo utratit za zajímavější věci (dovolené, oblečení, kosmetiku, kulturu...). Nakonec opustím pohodové spolubydlící a nastěhuju se k nepohodovým sousedům kteří budou každou chvíli držet prst na zvonku, no to si pomůžu.

Což bych dodala, že dneska moc nejede šetření. Jo, splácení dluhů, to většina lidí docela umí, ale odložit peníze které tady a teď držím v ruce, s tím, že je použiji třeba za rok, to je pro spoustu z nich problém. Pak se dozvídáte věci jako "ale vždyť máte v bance čtvrt milionu, tak jak to že nemůžete jet na hory?".

Jinak lidi kteří brzo po dvacítce staví svépomocí znám, ale žádným zvláštním předmětem závisti nejsou, spíš si jejich vrstevníci ťukají na hlavu že to jsou blázni, když si kvůli baráku rvou od huby a na nic nemají čas.

Ona by dneska každá dvacítka chtěla aby se jí na ruce houpala kabelka od LV, nasedla do luxusni Audi a bydlela ve vlastním baráku, jenže ono to tak nefunguje. Měly jsme v lednu sraz se školou, spolužačka se jako "nenápadně" pochlubila iPhonem i iPadem, celá oblečená v těžce luxusním Guess a nosila se jak pávice...možná bych jí i něco záviděla, kdybych nevěděla, že ale není co, jelikož celou svoji výplatu (a ta jako prodavačka v parfumerii, taky nebude zázračně vysoká) utratí za tyhle "nezbytné" věci. Je hezké si udělat občas radost, koupit si nějaký ten dražší hadřík, ušetřit si na něco po čem toužíte, ale na druhou stranu zbytečně neutrácet už za desátou Guess kabelku (která se stejně rozpadne, protože je to jen předraženej šunt), tak pak to myslím, že jde si ušetřit.
Jak už tu bylo asi stokrát řečeno, pokud nevyjdeš s platem a nechceš bydlet u rodičů, tak jdi do spolubydlení, poptej se kamarádů, známých ať třeba hned nejdeš s úplně cizíma a tak si postupně něco našetříš.
A taky je důležité na sobě makat, vzdělávat se, zdokonalovat se. Ušetřit si na nějaký kurz, dodělat si třeba dálkově školu atd. To ti může časem pomoci najít lepší práci.

Ze svého okolí vím, že to lze. Ale vzniká pak problém, že se v této situaci nedá moc našetřit. Takže pokud se člověk odstěhuje od rodičů a má výplatu kolem 10 tis, tak pak se mi to zdá, jako začarovný kruh. Jak si z toho našetří, aby se mohl po čase přesunout do většího/lepšího...Záleží také na jedinci, co je ochotný obětovat, aby ušetřil.

Dnes je ta doba těžká.Záleží na tom kde bydlíš a kolik máš plat.Já jsem si koupila byt v Praze-na hypotéku.Z platu to zvládnu zaplatit tzn.hypotéku a poplatky,ale na nějaký vyskakování to potom není.Dřív sem chodila ješte o víkendech do druhé práce,abych si přivydělala na své malé vrtochy jako oblečení,zábava atd.Poslední rok bydlíme s přítelem v mém bytě a doufám,že se podíváme po větším,Ale to už na podnájem.Vzít si další hypotéku nebo z fleku zaplatit barák,tak na to dnes má málokdo...

Jsem chvíli po škole a kdybych byla sama, nemám šanci, takto to táhneme jakž takž ve dvou, ale stejně to není žádná extra výhra a to máme oba relativně rozumný plat.

Páni, tady je ale skromných slečen, co považují za normální bydlet ve třiceti se spolubydlícími a vyjdou s desítkou čistýho.. a v Praze. Trochu ironicky jich je taková kupa zrovna na Omlazení, které je primárně zaměřené na parádnice s láskou k módě, kosmetice a plastikám. Ano, dá se osamostatnit i s minimálnim platem. Ale za jakou cenu, že? Možná, že budeš muset šlapat, možná v padesáti ještě žít s dalšíma pěti lidmi na bytě, možné cizinu uvidíš jen na obrázku, možná budeš mít oblečení jen ze second handu, nemůžeš si dovolit chovat ani kočku, ale nesmíš bejt rozmazlená, rozumíš. Co by dneska ti mladí nechtěli? Mít po vejšce a pár letech praxe na to jet na dovolenou? Nebo si platit vlastní nájem? Co ti si ale nedovolej.. Btw docela by mě fakt zajímalo, jak slečny s těmi 10 tisíci v Praze žijí.. Vy nemáte lítačku, neplatíte antikoncepci nebo třeba čočky, nemáte někdo kožní nebo zdravotní problémy - nekupujete léky, nechodíte nikdy ani na kafe atd.? Protože ať počítám, jak počítám, tak se furt nějak nemohu dopočítat k vašim nízkým nákladům. A btw2: o jakym uskromňování to tady mluvíme? U značné části oborů člověk po škole nastoupí do práce a zhruba ten plat má po celý život - není kam moc kariérně šplhat. Takže se nejedná o uskromňování na pár let, ale na celý život.

Když v roce 2010 volili všechny uvědomělé vysokoškolačky proti bradavičníkovi Paroubkovi, a volili pana "čistého" a "pravicového", který jim posléze pořádně utáhnul opasky, aby měl na odměny pro svoji milenku, tak jim nic jiného nezbývá, než se uskrovnit

Ironické to není, neboť život je otázkou priorit.
Když potřebuji 80 000 kč na nová prsa, tak je logicky musím někde ušetřit. Třeba tím, že budu bydlet se spolubydlícími nebo nepojedu na dovolenou.

Vyjít s deseti tisíci v Praze pokládám za extrém, buďto pokud studuješ a není to plný úvazek, nebo když přijdeš z venkova a bereš první práci kterou vidíš "ať máš z čeho žít, než se rozkoukáš". Nicméně slečna zakladatelka psala tuším o Olomouci.

On je totiž rozdíl mezi:
- nemám peníze a musím se uskromňovat po všech stránkách
- mám nějaké priority, takže peníze utrácím za svoje priority, a na jiných věcech musím šetřit

Jinak s deseti tisíci se dá v Praze (pokud spolubydlíš) žít úplně normálně.

Reaguji na Sang:

přesně, moje slova.

se svým v Praze průměrným platem, bych v pronájmu garsonky žila o rohlících a spolubydlení by sice vyšlo levněji, ale jako řešení do budoucna nulové. Těžko bych během něj ušetřila tolik, abych si mohla koupit něco vlastního a hypotéku Vám taky hned tak někdo nedá...a obávám se, že žádný závratný růst platu očekávat nemůžu i když mám dost odbornou práci. Představa, že teď budu pět let spolubydlet a mezitím si polepším tak, že půjdu do svého mi přijde dost naivní.

místní liberálové ti řeknou, že buď ses měla líp učit, a nebo se máš za lepší prací přestěhovat (třeba z Prahy do Horní Lhotky).

Reaguji na leon90: říkat si může , kdo chce, co chce. ale nevím, jak bych se měla líp učit, lepší vzdělání, si pro sebe těžko představuju takže učením to asi nebude. ano přestěhovat bych se jistě mohla, ale já nemám důvod. Bydlení mám vyřešeno, naštěstí. Ale dovedu dobře pochopit, že to není jednoduchý. Navíc, ne každý může dělat managera...někdo prostě musí dělat i hůře pracené práce, to by to tada taky šlo dobře do prd***. A i tyhle lidé by měli být nárok na slušné bydlení.

Holky, můžu vám poradit.. přeškolte se na odborné stavební profese, pro ty které nechtějí dělat manuálně je vhodný stavbyvedoucí.. pokud jste tedy technicky založené, jděte na pracovat na moravu. Nejen, že tam jde o absolutně nedostatkovou pracovní sílu, ale je i mnohem lépe placená než v Praze.. moraváci totiž odešli do Prahy tzv. za lepším.

No nic.. chápu, že mezi holkama se to těžko chytí, ale je to bohužel fakt, když si ještě chvíli počkáte, bude to takhle markantní i u ostatních "náplavových" profesí.