Osamostatnění - jde to vůbec v dnešní době, s dnešním platem?

No, zrovna v České republice máme vyzkoušeno, že různé režimy přicházejí a zase odcházejí a společenské uspořádání se mění, takže mi to nepřijde jako zcela zcestná úvaha - stačí to postavit ve stylu "co kdyby se poměry tady změnily, a bydlení by bylo nedostupné".

To je právě to, o čem mluvím. Tohle nejsou věci které by byly nezbytné, a u lidí, kterým např. hrozí že při dvouměsíčním výpadku příjmů nedokáží platit hypotéku je to vyložená hloupost.
Neříkám že to musí být zrovna dovolená, a ne se uskromnit třeba v jiných ohledech (prostě podle žebříčku priorit).

Tohle jsou totiž přesně ty způsoby, jak lidé padají do dluhů, pořád mají pocit že to "nejde" a že "nemůžou" a že se bez něčeho neobejdou, až když vyhlásí osobní bankrot a konečně MUSÍ vystačit s životním minimem, tak zjistí že to vlastně jde.
Ovšem máš pravdu v tom, že je to jejich volba a jejich věc. Jen mě pak nebaví poslouchat nářky o tom, jaké problémy jsou z jedné nezaplacené pokuty. Na kterou prostě nešlo obětovat devět stovek... až přišel exekutor a těch šestnáct tisíc si strhl bez ptaní.

viz příběhy z TV nova kde si maminky stěžují se slzami v očích, jak jejich nebohé děťátko nemá co do huby a za maminkou se blejská plazmová televize, nová kuchyňská linka ..... Vše je o prioritách - mám co jíst, mám kde spát - a až potom je např. tebou zmiňovaná dovolená jako rozmar, která sice pro někoho může být jediné potěšení a držení nad vodou po celý rok, ale rozhodně to není nutnost.

Reaguji na panda08: hele, ono nejde o to, co slečna psala, ale jak. Jako promiň, ale slyšet z úst nezkušené dvacítky, jaká to byla za komoušů hitparáda, to prostě nadzvedne ze židle. Navíc přístup "honem ať mi někdo pomůže" a "státe, dej"! Neviděla jsem jedinou snahu z její strany. Pracuje jako prodavačka v obchodě, zřejmě čerstvě po škole, je single. No tak co bys jí asi poradila?

Shoduju se se spoustou lidí, že dnešní generace lidí neumí bejt skromná. Všichni chtěj všechno a hlavně HNED. Raději se na to zadluží, než to nemít. A fakt to je názor většiny starších lidí, který znám.

A proč by to jako nemohli chtít ? Moji rodiče už ve 30 bydleli ve svém dvouposchoďovém baráku, a i to auto už měli. I když silně pochybuji, že v dnešní době by takový barák ve 30 vybudovali.

Slečna má rozhodne dosť cez 20 (dľa toho čo píše, tak možno aj cez 30), viď jej iné témy, denníčky, píspevky (a jednotný tón toho všetkého... až deisvo šablónovitý a jednotný).

Reaguji na panda08:
No, pred 4 rokmi písala, že má za sebou 7 ročný, potom 2ročný, a potom ešte krátkodobý vzťah.

Ak berieme do úvahy tie vzťahy od 15 rokov, tak jej bude ťahať na 30.

(a ono stojí za to prebehnúť očami tie jej denníčky, založené názvy tém a pod., len tak, pre celkový pohľad. Ten problém s osamostatnením tu bude inde, než v malom plate.)

Za komančů hypotéku lidi ani nepotřebovali, místo toho byly bezúročné 60 až 100 tisícové půjčky

No, není to občas úplně jednoduchý, když vezmu v potaz třeba Prahu. Co vidím kolem sebe - nástupní platy absolventů většinou nejsou žádné terno a životní náklady jsou zde dost vysoké. Pokud jsou ti lidé dva, je to jednoduší. Pro samostatného člověka je dobrým řešením spolubydlení - pokud bych byla sama, udělala bych to také tak. Náklady to značně sníží, člověk se zatím může rozkoukat a něco našetřit. Takže pokud člověk chce, osamostatnit se může, i pokud nemá nějaký super plat.

Uživit se single je a bude těžké v každé době. Náklady na bydlení, jídlo a MHD/palivo jsou dost vysoké. Ano, lze se uskromnit. Já třeba pracuju 8 let a nikdy jsem ještě neměla dovolenou. Jak tady někdo psal, dovolená je bonus, ne nutnost. Ale řeknu vám, že z toho člověku někdy hrabe a asi je rozumné si někdy v roce odpočinout.

ano, to máš pravdu

Moji rodiče také, ale ony tam byly věci, které dnešní mladí lidé neví / nevnímají. A starší generace taky ne, protože tehdy jim to přišlo normální a neuvažovali nad tím.

Dnes se to dá udělat stejným stylem (samozřejmě za předpokladu, že rodina bude spolupracovat).
Jít hned po střední škole pracovat (budiž, bude to o rok později, protože se chodí do deváté třídy; také někdo měl odklad, což už nemůže nijak napravit).
Pracovat na HPP, ale bydlet u rodičů v pokojíčku... deset let. Peníze ušetřené za nájem si uložit na stavebko nebo jiný typ spoření (= neutratit za dovolené, oblečení, sportovní vybavení, elektroniku atd. atd. atd.). Ano, i s manželem a dětmi.
Na auto se čekalo deset let, nebo tak nějak, ne? Takže si nekupovat v osmnácti Felicii (která se buďto hned rozsype, nebo se budou muset dávat na STK úplatky, plus náklady na povinné ručení, havarijní pojištění, olej, pneumatiky...), ale opět peníze nechat být.
Pozemek koupit blízko místa, kde bydlí rodiče.
Stavět v sestavě jeden "pořádný" chlap + jedna ženská (někdy i těhotná) + postarší chlap + postarší ženská (v lepším případě pomohli i sourozenci). O víkendu, o dovolené, o nemocenské.

Dneska to prostě naprostá většina lidí psychicky neunese, protože jsou jiné možnosti, a oni nemají vůli na to, aby celé roky spořili, a přitom se dívali na to jak jejich kamarádi jezdí na exotické dovolené, kupují si auta, mají chytré telefony a značkové oblečení a tak podobně.
Je to prostě o osobní zodpovědnosti, lidé dostanou peníze do ruky a můžou se rozhodnout, jak s nimi naloží, místo toho aby si je stát nechal a např. dvojici s dítětem tříletým a starším přidělil byt ve státním činžáku / paneláku.

+ zrovna nedávno se to tu řešilo, jak je nemožné zůstat s partnerem ve sdíleném bytě (ve spolubydlení) když už nejsme studenti... mě na tom nic zvláštního, natož špatného nepřijde, pokud jsou spolubydlící v pohodě, tak nevidím důvod proč utrácet za nájem celého bytu nebo si brát hypotéku na byt u kterého si nejsem jistá že si ho chci nechat. Samozřejmě že si to člověk může dovolit, ale to není důvod k tomu, aby to honem udělal.
(nezastávám "kdyžtak to prostě pronajmu", s pronájmy je spousta potíží, zejména když pronajímáte na dálku z jiného kraje)

Ale dá se s tímto platem bydlet a sama bez kamarádky-spolubydlící a to mě věř.

Je to reálné,žije tak hodně lidí.neříkám,že je to lehké,ale jde to.I já sama nelehce začáínala,ono se musí chtít a snažit se.

Je to tak...

Reaguji na MiaMia:

Líp bych to neřekla