Opravdu v dnešní době musíme v práci držet hubu a krok

tohle přesně jsem udělal já. Už mi došla trpělivost. Ano je to boj, první tři měsíce totálně prodělečné. Teď dokonce nestíhám a hledám spolupracovníka, jen se obávám, aby bylo dost práce a tedy i peněz pro nás pro oba. Být si vlastním pánem je v mnoha ohledech sper.A to co píšeš o té pracovní době, že má ve čtyři padla a šmitec, to není můj případ. Já u posledních dvou zaměstnavatelů měla tolik přesčasů a když jsem poukázala na smlouvu, kde se mluví o otm, že mi mají být proplaceny (u druhého jsem vlastně žádnou smlouvu neměla, proto jsem mj.odešla), vysmál se mi, prtože to měl tak zakamuflované, že mi nakonec nic platit nemusel. Navíc jsme po pracovní době musela uklízet, po večerech se vzdělávat, jednomu jsem ještě ve volných chvílích dělala webovky.
Nyní svému bývalému šéfovi konkuruji a nechci se chlubit, ale po městě na mě kolují lepší reference (minimálně co se týče přístupu k lidem) než na něj, hulváta, který se neumí chovat ani ke klientům.

Reaguji na lemurka:

a tak to má být. Ber to tak a určitým způsobem buď za něj ráda, protože divej, co způsobil - jsi si teď svým pánem a ještě mu ukážeš, že to umíš líp než on! Vážně bravo, těší mě to a v tomhle ohledu se nejedná o "brblalky". Jenže většina těch, co si stěžuje by takhle asi nedopadla.

Nicméně ještě jednou velice gratuluji a mám radost, že ta "spravedlnost" se přece jen projevila!

Reaguji na sajunka11:
Sajunko, já se klidně k brblalkám přidám. A nestydím se za to.

Stát mi dávkách nikdy nedal ani korunu, vždy jsem poctivě pracovala a zatím pracuju i teď.
Jen: tím, jak věkem sbírám zkušenosti, jsem čím dál víc rozčarovaná. Z toho, jak to na trhu práce a ve vztazích zaměstnanec-zaměstnavatel funguje.

Ano, řešení jsou: všichni můžou začít podnikat, všichni se mají stěhovat za prací...trochu krátkozraké.
I když...vlastně i např. zdravotní sestřička může píchat injekce na živnosťák, když nebude mít pacienty lokálně, může je jezdit dávat injekce do Prahy (sem totiž, jak usuzuju z rad moudrých a znalých, se mají nastěhovat všichni). Pracovník v automobilce si taky pronajme kus výrobní linky a může jet na sebe....atd atd

Problém, o kterém se diskutuje, nelze vyřešit: "tak podnikejte"... ne vždy to jde, ne vždy má daná osoba na podnikání "geny" (mrkni na statistiky, kolik nových firem přežije první klíčové roky, je to hodně zajímavé číslo), ne vždy stačí jen ŽL a tisícovka na jeho vyřízení.

Ani "stěhujte se" není všespásné, resp. je to největší kravina, kterou jsem kdy slyšela.
To ale někdo pochopí taky až v určitém věku, Asi hodně lidí překvapí, že např. v Norsku jsou lokality, kam směřují zvláštní státní subvence. Proč? Aby se v regionu udrželi obyvatelé a region zůstal "opečovávaný", aby v lokalitě/obci zůstal život. Zřejmě ví, proč to dělají.
To jen lidi přijali za svojí hodně hloupou módu cestování za prací hodinu, dvě apod...jen díky neustálému nesmyslnému tlaku na snižování nákladů firem a hnání produktivity a neustálého růstu do absurdna. Život není jen práce.

Řešení situace je ne v tom, že zaměstnanec skousne všechno, začne podnikat, bude se stěhovat, ale v tom, že se k sobě všude a vždycky zase začneme chovat jako lidi. Nic jiného.

Něco napíšu k těm brblalkám. Představte si, že v celém městě budou dělat pekárny tak tvrdé rohlíky, které se vůbec nedají konzumovat a jsou dobré tak leda do strouhanky. Vy se naštvete, dojede do pekáren a řeknete jim, aby ty rohlíky dělali lepší a že nejsou k jídlu. A ti pekaři vám na to řeknou, že jste brblalka a že si ty rohlíky teda máte dělat sama nebo že se máte přestěhovat do města, kde ty rohlíky dělají měkké. To je přístup, co ?
Tož asi tak

Reaguji na Tarazed: a byl jste někdy v pekárně? těžko by se pekaři mohli v práci bavit s někým za plotem...

Ale vždyť to byl jenom takový příklad toho, že kdyby se všichni chovali jak někteří lidé stylem "tak to dělejte sami" nebo "tak se přestěhujte někam jinam", tak tu republiku můžeme rovnou rozpustit

Reaguji na Tarazed:

Achjo, stále a dokola řikám: Když nejste spokojeni se svým zaměstnáním, resp. s nadřízeným, tak s tím něco dělejte. Nemůžete čekat, že se on změní. Tím, že si budete stěžovat, tím si přihoršíte. Taková je realita.
Já to beru dle svého. Ke každému se chovám mile a přátelsky a pokud on si toho neváží a jako zaměstnanec je na mě drzý a protivný (ač nemá k tomu důvod) nemůže čekat, že já mu polezu někam. To, doufám, chápete. Proto řikám Vám i ostatním, že nejste - li spokojení, nezabírejte pracovní místo těm, kteří si třeba s nadřízeným padnou do oka a budou spokojeni oba dva, teda ehm, všichni tři, protože Vy můžete jít hledat místo jinam, případně to zkusit samostatně. Nic víc .
A pokud sestřička není spokojená s vrchní sestrou, může přece jít jinam, ne?

No mě to říkat nemusíte, já jenom narážím na to, že někomu nadáváte do brblalek. Když někdo změní zaměstnání a tam zažívá v podstatě to samé, co zažíval v tom předchozím zaměstnání a právě kvůli tomu odešel (jak si tady nějaká brblalka stěžovala), tak už je asi něco špatně

Reaguji na sajunka11:

Jen malou otázku: bylas někdy zaměstnanec, pokud ano, jak dlouho? Jak dlouho podnikáš?

Pokud jsi OSVČ nebo společník či dokonce akcionář ?, vstupní kapitál sis někde (kde?) vydělala sama, bez pomoci kohokoliv, vypracovala ses taky úplně sama (bez rodinných kontaktů) atd -pak před tebou smekám.
Pokud se ale jen např. "vezeš" v rodinné firmě, tak jen teoretizuješ a podklad reálný žádný.

Reaguji na teda:
) Čekala jsem to, kdy se pustíme do mě.

Takže během studia jsem měla brigády. Celkem čtyři, pokud si dobře vzpomínám. Přes 4 roky jsem tedy byla zaměstnanec a měla nad sebou různé lidi a světe div se i já jsem musela poslouchat a dělat to, co se mi nelíbilo, ale byla jsem zaměstnanec. Někteří na mě byli hodní, ostatní si chtěli zvýšit ego na mladé holce.
Tím jsem si vydělala na současnou práci a samozřejmě za pomoci rodiny jsem dostudovala a ještě studovat dlouho budu. Nicméně mám své tři projekty, na kterých pracuji sama (nebo s kolegy (nikoliv s rodinou)) a v rodinné firmě vypomáham (zdarma!).
A věř mi, rodinné kontakty nejsou zase taková výhoda, protože když dělám něco pro známého je to horší než pro normálního klienta, ten mi zaplatí celou částku.

Reaguji na sajunka11:

V podstatě něco podobného jsem si myslela. Navíc, jsi ještě hodně mlaďounká a zřejmě přejímáš hodně to, co říkají tvoji rodiče - podnikatelé.
4 roky roky "brigády", kdy tvůj příjem není bezpodmínečně nutný pro tvou existenci, není stav, ve kterém se nachází "normální" zaměstnanci.
Věř mi, že s rodinou takhle za zadkem se na spoustu věcí opravdu díváš hodně zkresleně...ať už děláš za peníze či zadarmo.

Kdysi jsem žila s člověkem, který se vypracoval " z obýváku", hned po revoluci - dneska už vlastní pár akcií své firmy... ano, i on nadával na zaměstnance, ale nikdy by z pusy nevypustil věci, které tady opakuješ v každém příspěvku...protože ten opravdu "makal" a kdysi zaměstnancem byl taky. A zaměstnancům do zadku taky nelezl /z tohohle tvoje nadřazenost kouká za každým písmenkem, chudáci ti, na které se tak zřejmě sladce usmíváš/. Podobnou slečnu "dceru" z povolání jsem měla čest zažít jednou na pohovoru, stačilo mi to, další raději osobně potkávat nechci.

Takže sajunko, sbal si věci, začni někde jinde, sama, od nuly, financuj si prací bydlení, studia a vše ostatní...a jestli to přežiješ, dej nám vědět, jaké zkušenosti jsi se zaměstnavateli za tu dobu nasbírala. Ahoj

PS: a neber to jako závist, já sama se nemám špatně.Po svých zkušenostech jsem ale už hodně opatrná na to dávat rezolutní rady typu "ať jde jinam" .
Je to sice jediné možné řešení, ale někdy to prostě tak jednoduše nejde. A nechtěj, aby tě život v tomhle směru taky nějak nepříjemně proškolil.

Reaguji na teda: to máš pravdu, porovnávat se dá různě....kamarád začal po revoluci s elektrikářskou brašnou a teď má 20 zaměstnanců a nikdo od něj neodchází. Moc mu to přeju a taky je na něm krásně vidět jak se naučil slušně jednat s lidmi - jak zaměstnanci, tak klienty. Taky musím dodat - že ten, kdo se pěkně jednat nenaučil, už zkrachoval. A bez plné podpory manželky by to také nedokázal.

Ježíš, já už jsem tak starááááááááááááá, že bych mohla psát paměti

Reaguji na teda:

Mám svůj názor a nepotřebuji opakovat, co říkají rodiče.
Ano, cítím se nadřazená, ale nad své vrsevníky, protože to, co jsem dokázala já, tak oni ještě ani nezačali. Spočívá to v tom, že zatím co ostatní se ožírali v hodspodách a utráceli peníze rodičů já byla doma a pracovala. To, co mě teď živí, to jsem si zařídila sama a bez jediné pomoci rodičů. Mám jiné názory a vedu si to úplně jinak. Nicméně nemá cenu se ti tady přiznávat, co a jak, protože pro Vás jsem už odepsaná. A vážně jsem čekala, až mi řeknete, že se mám sbalit a jít Děkuji a přeji hezký zbytek pátku!

Reaguji na teda: Pod vše se podepisuji...