Odstěhovat se v 16 letech?

když už, tak na intr, to proč ne, to ke střední patří Ale privát...? jde to vůbec, aby nezletilý podepsal smlouvu a bydlel na privátě sám? Podle mě si to každý dvakrát rozmyslí, než by někoho pod 18 let ubytoval ...

Reaguji na Kreweta:
Vim co se ti honí hlavou, já jsem v 16-ti odešla z baráku a bylo to super!
Ale velký rozdíl mezi námi je, že já jsem si už od 15-ti slušně vydělávala a tudíž jsem nepotřebovala podporu od rodičů, na to bych se nesnížila a bylo by mi to víc než trapný! Když už chci odejít, tak s tim, že vim, že se o sebe postarám! Já jsem odešla k příteli, ale i tak jsem musela domů docházet a ukazovat žákajdu a mít dobrý prospěch. A to že by se péče našich nějak změnila.. naopak.. ze začátku si volali do školy, zda tam docházim, jaký mám prospěch, chodili na časté návštěvy. A pochybuju, že tví rodiče by jednali jinak

mě je 25, jsem stále u rodičů a zatím mi to vyhovuje... je to svým způsobem pohodlnost nebuď blázen a užívej si bezstaorstného života u rodičů, když jsi tak mlaďoučká !!

Buď ráda, že seš doma Dodělej si maturitu a pak můžeš jít na VŠ do města. Pořád lepší otravní rodičové, než spolubydlící A buď ráda, že nemusíš chodit na brigádu, osamostatnění a práce si užiješ v budoucnu víc než dost.

ahoj, já žiju sama od 17, tehdy s přítelem, on vydělával, já brigády, takže ok.S našima jsem si také nerozumněla, nikam jsem nesměla, bydleli jsme na vesnici v mega baráku, o kterej jsem se starala jen ja.Peníze byly, užívali jsme si, ale nebyla jsem na to sama.Dodělala jsem si školu, kvůli příteli jsem ale udělala zásadní chybu mého života a nešla jsem na vysokou.(musela bych do jiného města a blabla, prostě jsem byla mladá a naivní a blbá ) co chci říct.......po nějaké době mě začal tyranizovat, mlátit, atd.Domů jsem se vracet nechtěla a že bych se uživila sama.....jsem pochybovala...dopadlo to tak, že jsem si koupila vlastni bydleni, coz dopadlo katastrofálně né bohužel moji vlastni vinou.Byla jsem na ulici, neměla nic.Teď po 4 letech nyní žiji sama v malém bytě, v jiném městě, mám dvě práce a již více jak tři roky doplácim to, co se za posledni 4 roky v mém životě i díky ex posr...lo...můžu ti říct, že pokud bych se mohla tehdy rozhodnout jinak, tak bych určitě u rodičů zůstala alespoň než bych dodělala školu a našetřila nějaký malý základ.Ikdyby mě to stálo nervy, protože uživit se sama není lehké a kort teď ne.vydělávám s dvěma pracemi poměrně dost, děti ještě nemám, ale se všema poplatkama, nájmem, splátkama, atd. žiju jak sociál.a to se bojím každý den, kdy o nějakou práci přijdu.Neříkám, že by to byl tvůj případ, ale radim, ať to vydržíš a pak budeš začínat lépe a s větší jistotou.Já bych za tu možnost teď dala cokoliv(vrátit to zpátky)

A co bys v 16ti chtěla? Aby nad tebou neměli dohled?

V tom případě si ale moc nepomužeš, budeš sice bydlet jinde, ale neosamostatníš se od nich!

Mě je 22, mám byt, přítel se nedávno odstěhoval a já od ukončení školy jsem pořád na pracáku. Rodiče mi byt platí a snaží se mě podporovat a jak je mi trapně, snad ani nemusím říkat.
Kdybych mohla, tak jdu zpátky hned, jenže už tam není místo. Nedokážu si představit, že bych takhle chtěla vypadnout v 16.

Mně je 17, tudíž nejsem o moc starší než ty, a tvůj postoj absolutně nechápu. Jestliže by tě tvoji rodiče finančně podporovali po tom, co bys od nich odešla a vůbec by ti něco takového dovolili, pak tě asi nijak zvlášť neomezují. Uvědom si, že za tebe mají odpovědnost a proto ti spoustu věcí zakazují a chodí to tak všude a všichni ostatní to zvládli. Já sama sebe beru ještě jako dítě a vím že bych se nezvládla jen tak osamostatnit, ty by sis taky měla uvědomit že ještě nejsi dospělá a ona ta hranice 18 let není stanovena jen tak pro nic za nic. Myslím že ve spoustě rodin kdyby někdo došel za rodičema s tím, že je nespokojený s jejich vývochovou a chce odejít a chce po nich aby ho finančně podporovali, tak by za ním práskli dveřma....samozřejmě bez peněz... Uvědom si že sou to tvoji rodiče, ty si jich máš vážit a respektovat je a pokud máte doma nějaké problémy mezi sebou, tak by sis měla nejprve zamést před vlastním prahem a zamyslet se jak se k nim chováš ty. Ono totiž taky něco za něco ... Jestli to není jenom tvojí rozmazleností jak už tady padlo ... Toť můj názor.

Upřímně řečeno, potkávám tolik holek zhruba v tvém věku a divím se, že o ně rodiče nezlomí občas vařečku - prospělo by jim to. Myslím, že přesně taková budeš ty - diskotéky, alkohol,poflakování se venku, zájem o školu nic moc, spíš o kluky - takhle na mě alespoň působíš z tvého příspěvku - pochopila jsem z toho, že proklínáš své rodiče za to, že se o tebe starají, živí tě a mají o tebe strach, tudíž tě nepouštějí všude, kam si umaneš. Tohle je ale známka toho, že tě mají rádi a bojí se o tebe - bohužel jsi v "telecím" věku a nechápeš to, dokonale to pochopíš až budeš mít svoje děti.

Jinak k bydlení na privátě - nejsem si jistá, že bys měla takovou volnost, jak si přestavuješ - ono zabere dost času nakupování, uklízení, vaření, praní, udělat něco do školy a ještě jít pařit, nebo tam pořádat večírky.
A jak už tu holky řekly, bylo by mi víc než trapné žít s tím, že jsem rodičům řekla, jak se mi s nimi žije špatně, tak ať navalí prachy, já jdu bydlet jinam - tohle je myslím dost nefér způsob a silně pochybuji, že by na tohle některý rodič přistoupil.
Ovšem já jako rodič bych řekla snad jen: Když se chceš osamostatnit, sežeň si prachy na jídlo, bydlení a jdi. Ona si to slečna dost rychle rozmyslí.

Takže se také přidávám k názoru, že jsi pouze rozmazlená a vůbec netušíš co to obnáší se o sebe v životě postarat.

Je spousta slečen v tvém věku ( např viz příspěvek manilacat), které se chovají jako dospělé, k rodičům mají něco jako úctu, respekt, bohužel ne všechny takové jsou.......

Mě bude za tejden 21, studuji vysokou školu ve městě, ve kterém žiju a bydlím pořád u rodičů. A věř nebo ne, poslouchat musím i ve svých letech. Prostě pořád mě živí a jsem na nich, co se týče finanční oblasti závislá. Někdy mám taky na ně nervy, že mi nepovolí úplně všechno, ale co. Pak si prostě řeknu, že na to pořád mají právo, protože mi dají první poslední. A chtějí za to jen zlomek toho, co dělají pro mě oni. O bydlení někde jinde jsem už taky uvažovala, ale když jsem si vše propočítala, tak mi vyšlo, že bych si nekoupila navíc ani suchej rohlík. Takže radši budu doma, občas si vyslechnu pro mě "nesmyslné" připomínky a mám vše, co chci... Pár věcí mě taky určitě už nesnesitelně štve, ale stejně nic nezmůžu. Až na to budu mít, tak se odstěhuju. Píšeš, že chceš od nich pryč, ale sama nemáš ani na to, uživit se, takže by jsi prostě pořád škemrala o každou korunu u rodičů. Podle mě by to stejně dopadlo tak, že by jsi se nastěhovala opět k rodičům.

Myslím,že nevíš co obnáší se osamostatnit. Chodíš někdy s mamkou do obchodu a díváš se kolem sebe? Co kolik stojí ? A že to není žádná lahoda ? Když budeš žít sama,tak si od základu musíš všechno koupit sama a navíc,řekni mi kdo by pustil 16náctiletou holku pryč z baráku aby žila sama ? Jen blázen. Ještě by se ti zastesklo po rodičích a myslím,že by ses k nim stejně vrátila. Nejsi sama,co má doma nějaká pravidla. Jak tady píšou holky,každý si tím prošel. Tak přestaň být rozmazlená a začni si vážit toho co máš ...

Reaguji na Kreweta:

je ti 16 let nejsi plnoletá ( pro mě dítě) a už vůbec ne připravená na samostatný život a navíc pokud bydlíš s rodiči , kteří tě živí , šatí a zodpovídají za tebe mají plné právo na to , aby Ti dávali příkazy a zákazy .Jestli ty to nedokážeš akceptovat pak bude problém asi v tobě ne v rodičích.

Kolikrát se já chtěla odstěhovat. A to jsem nad tím přemýšlela od 12 let. Taky mi vadily zákazy a příkazy. Zpětně jsem ráda, že mě naši drželi zkrátka. Až dospěješ, tak to taky pochopíš. A to v 16 letech ještě moc nejsi.

Nyní řeším stejný problém, je mi 15let, v záři nastupuji do prváku OA v Ústí nad Labem. Bohužel mám rodiče zcela jiné než vy. Naši jsou 3roky rozvedeni a nežijí spolu. Bydlí nějaký kus od sebe a já s 5letou ségrou stále mezi nimi cestuji. Mamka je člověk, který lituje, že nás vůbec měla, jelikož si nyní našla přítele, koupila si s ním ranč a nyní nás odšoupla na jinou kolej. Její hlavní náplní jsou koně, psy, zvířata. Všechny peníze co jsme měli, utratila za ně. Nyní žijeme ve městě v babiččině bytě. Máma ráno v 6 chodí do práce a pak 20km na to stavení. Každý den se vrací ve 20, 21hod. Celé dny není doma a všechny práce je na mě. Peru, žehlím, vařím a starám se sama o sebe. Jen málokdy se vidíme. Už mám 3roky přítele a od 14let u něho přespávám, abych nebyla doma sama. Když mohu, tak jsem u tatky, který ovšem podniká a doma je také málo. U něho také vařím, uklízím, peru, nakupuju apodobně, jelikož má 25letou přítelkyni, která studuje 2Vš a je zaneprázněná a líná! Máma mi vytáhla všechny peníze co my od mala šetřili a zařídila byd pro sebe a mě oznámila, že od prváku budu bydlet na intru. Bohužel mi internát nepřidělí, jelikož mi jede každou hodinu vlak a mám dobré spoje Hledala známí, u kterých bych mohla bydlet. Táta bydlí cca. 28min od mámy a to bych už vůbec nezvládala. Proto uvažuji, že když mi nepřidělí intr, budu muset na vlastní nohy, ovšem mi se vším pomůže 18tiletý přítel s kterým jsem 3roky a navzájem spolu přes víkendy pobýváme, vaříme atd... Jsem si jista, že mi táta do začátku pomůže, jelikož nám se sestrou zajistil dům, kde obě budeme moci bydlet. Bohužel jak říkám je do 80km od mé nové školy. Jak koukám, je to u mě úplně jiné, než u vás. Rodiče mě mají rádi, ale od svým 8let nemám doma takovéto zázemí. Jsem zapřísáhlá nekuřačka, nepiju, nechodím na discotéky, nestýkám se s partama atd... prostě mě to nikdy nelákalo a co si přividělám, utratím za oblečení. Takže, když vše klapne a nedostanu intr, budu muset začít sama žít. Vím co si o tom myslíte, ale každý má hold jiný základ rodiny, pro něhoko jdou důležití děti, pro jiného koně.

Reaguji na AAAndrejkAAA: A přítel vydělává? Jak bys to financovala? Je hrozné, co musíš v tomhle věku řešit, místo aby sis užívala mládí a kravinek