Jak se rozejít po 7 letech, odstěhovat a odstátnicovat a přežít to?

Reaguji na Nikki1988: Nech to určitě po státnicích!

Přesně, určitě si před státkama nenakládej víc, než musíš..

Taky bych počkala po, i tak toho budeš mít nad hlavu. Jinak tě chápu, jsem s přítelem stejně dlouho, taky spolu bydlíme, taky máme psa....a i když nejsme vzatí, tak odejít by bylo hoooodně těžké a bolestné. Když to ale nefunguje, tak to musíš udělat pro dobro obou (po těch státnicích samozřejmě). Nemluvíte o tom? Přítel se rozejít nechce?

Mám to za sebou...po víc jak 7 letech rozchod...společný byt, pejsci....Bylo to těžké, ale dá se to ustát! Pejsky si střídáme jako děti! nejhorší to nakonec bylo snad pro okolí a rodinu...ti to nemohli nějak rozdýchat a někteří to nerozdýchali ani doteď! Držím palečky ať to vše zvládneš! Ale asi to opravdu nech až po těch státnicích, přece jenom je to psychicky náročné!

Díky moc holky za podporu. Mě už právě štve to, že to furt odkládám několik let Pes ho štve a ani ho prakticky nevenčí, takže si myslím, že bude rád, že si ho beru, i když mu na jednu stranu bude taky chybět. No dneska sme se akorát hádali, ale je to furt to samé a on to po chvíli nechce řešit, jen se ****** a mně to fakt nebaví furt dokola. Chce mě jen na sex. Jinak sedí u pc anebo pokr s kámošema,tenis, hospoda..mně naprosto nepotřebuje..jen vařit, uklízet a být svolná, když on potřebuje..Když jsem se ho ptala, co jinýho kromě sexu děláme společně, začals tím, že ten sex prakticky neprovozujeme, jak je ho málo..zase se bavil jen o tom. Samozřejmě by ani jinou společnou aktivitu nenašel. Pak se naštval a konec.Zítra bude kolem poledne dělat jako že nic..a začne to nanovo. Strašná nuda, nespolečenskej život, pocit nedocenněnosti,stereotyp..ale zvyk je železná košile

Nech to po státnicích a pak udělej bum! mezník v životě se vším všudy. Jestli to zvládneš, tak pro mě jsi "někdo".

A kdy máš státnice?

Jak říkají holky, nech to po státnicích. Navíc, jestli to odkládáš už dlouho, tak to tu chvíli ještě určitě nějak půjde a budeš se moct v relativním klidu připravit na státnice. Ale může to dopadnout i jako u mě, rozcházela jsem se po skoro 4 letech a jelikož to ke konci bylo fakt hrozný, tak po rozchodu přišla velká úleva Držím palce

Já vždycky říkám, že nic se nemá lámat přes koleno, a že život je příliš krátký. Pokud to dlouhodobě skřípe a pokud víš, že v tom není budoucnost, tak je určitě pro oba s tímto skoncovat. Oba Vás určitě čeká spousta nových, nepoznaných a lepší věcí ve světě, tak se o ně neochuzujte tím, že budete zbytečně lepit neslepitelné.
Soustřeď se ted na státnice, to je tvůj hlavní cíl a poté konečně rychle strhni náplast. Uvidíš, že se ti ve finále uleví, i když je to hrozně těžký krok. Přeju moc štěstí při obém.

Řeším podobnou situaci, akorát já to mám ještě složitější protože jsme se před dvěma měsíci vzali Po sedmiletém vztahu ve společném bytě. Do svatby jsem se nechala ukecat a teď toho strašně lituju, je mi pořád zle od žaludku, pořád řeším že to byla velká chyba.
Nevím jak z toho ven, nedokážu si představit co by na to řekly naše rodiny, přátelé. Ale bohužel až teď jsem si naplno uvědomila, že ho nemiluju a život s ním strávit nechci. Čekám, že mě tady za to asi ukamenujete, a zasloužím si to!
Odvahu k rozvodu ale asi neseberu, vím že bych to nezvládla. U Tebe je to jiné, pokud nejste manželé tak se s ním rozejdi dokud můžeš. Později bys toho mohla hodně litovat a bylo by to mnohonásobně složitější. Přeji hodně síly!

nikdo ti za tohle nemůže křivdit, ani tě přece obviňovat Je to prostě život, nikdy nevíš..možná byla jen chyba, jak ty říkáš, se do té svatby nechat ukecat no Ale prostě rodina to pochopí, je to tvoje rodina přece jen a přátelé taky se postaví za tebe. Přece by nechtěli, aby jsi byla nešťastná. Nech tomu nějaký čas, třeba jen na tebe teď po svatbě padla nějaká deprese z budoucnosti a nejistota

Pokud jsi pevně rozhodnutá, tak rozhodně vyčkej až po státnicích. Něco jiného je nad tím přemýšlet a něco jiného je se v tom plácat...

Angelin: vím, že je to blbá otázka, ale znám tyhlety stresy a nemáš to třeba stres z toho právě, že jsi vdaná. jako že už prostě je to "navždy"..mám trochu blbej příklad, ale je to malinko podobný proto se ptám: před dvěma rokama jsme si koupili psa a já se na něj strašně těšila - i když jsem ho půlvodně nechtěla, protože nejsem typ na povinnosti a venčení. přitel ale nechtěl králika,takže mě ukecal do psa. Ale ode dne, co jsme si ho přivezli, já měla strašnej stres a bylo mi špatně od žaludku. Hlavně proto, že přítel si celý tři dny užíval na místním turnaji a já hlídala psa. Prostě jsem musela zůstat kvůli němu doma a asi stres, že to bude takhle vždycky, bylo mi taak týden hrozně špatně.

No já se právě hrozně bojím. Vím, že to nemá budoucnost, ale jsem strašně nervově slabej člověk a mám z toho hroznej strach. Po rozvodu rodičů jsem bydlela s tátou a sourozenci. Táta často v hospodě apod,takže přítel byl takovej můj novej svět a útěk z domu. Po čase mě to dostalo z hodně velkýho psychickýho srabu. Ale bojím se každé změny. Pocit nejistoty, stres a pak teoreticky možné omluvy a prosby o návrat, nebude to lehký se přemoc. Navíc nemůžu vypadnout zase jako aupair, což by mi určitě zase mohlo pomoc, jak už se jednou stalo, protože mám toho psa..

až po státnicích, řešila jsem podobný problém a pak jsem státnice neudělala a musela jsem jít znova. takhle tě to taky štve, ale není to takovej psychickej záhul. to pak se ti honí hlavou věci, chybí ti víc než by chyběl, protože ty státnice jsou další krok v životě a teď se o to nemáš s kým podělit kromě rodiny a tak. udlěej ten zásadní krok až budeš mít hotovo a můžeš slavit jak titul tak i svobodu