Jak se rozejít po 7 letech, odstěhovat a odstátnicovat a přežít to?

Ahoj, vůbec Ti to nezávidím, já se právě rozešla s přítelem po téměř pětiletém vztahu a i když nám to neklapalo a já to chtěla ukončit už několikrát, tak jsem z toho pěkně vykolejená. Musela jsem to udělat rychle, dnes jsem mu sbalila všechny věci, bylo toho plné auto a odvézt to domů k jeho rodičům. Naštěstí to se mnou udělala mamka, jinak nevím, jak bych to ustála. Naštěstí nemusím k tomu řešit nic dalšího. Spíš řeším, jak teď utáhnu úvěr na domě. A moc mi pomáhá, že mám psa a kámoše. Jinak s předchozím ex jsem se rozešla měsíc před státnicemi, ale tam byla výhoda, že jsem s ním nebydlela, tak to nebylo tak hrozné, pro mě to bylo spíše vysvobození a mohla jsem se víc soustředit na učení než na to, proč nepíše a tak.

Nikki, to že máš psa není koule u nohy Jako au-pair odjet asi nemůžeš, to je pravda, ale přemýšlela jsi třeba o tom, že by sis v zahraničí našla práci (servírka, pomoc v kuchyni atd.), pronajala si pokoj a psa prostě vzala sebou? V zahraničí si hodně rychle najdeš nové přátele, takže i s tím hlídáním pejska ti někdo časem pomůže. Ale hlavně úplně změníš prostředí a budeš mít tolik práce a zařizování, že na myšlenky na ex-přítele nebudeš mít vůbec čas.
A pokud by jsi zjistila, že ti chybí, tak vrátit se můžeš vždycky ne?
Pokud umíš anglicky a chtěla bys třeba do Londýna, ráda pomůžu Každopádně, ať se rozhodneš jakkoli, přeji ať to je rozhodnutí správné a držím moc palce!

Holky díky moc za podporu. Já jsem z toho teď opravdu špatná, ale máte pravdu, že bych měla hlavně odstátnicovat. Já to mám rozložený, protože k tomu už tři roky pracuju a mám na vš dvouobor na denním, takže toho bylo hodně. Ale stačí mi udělat v srpnu tu němčinu a pak už zbytek zvládnu.

Já byla jako aupair v Irsku a bylo to super. Doteď jsem v kontaktu s rodinou. Měla jsem tam zase jet, ale není čas, až po státnicích. Přitel mi vůbec nechyběl. Byla jsem tam čtvrt roku a pak zase měsíc. Při příjezdu domů jsem si říkala, jestli udělá jedinou chybu, tak to končíme a i když jsem nakonec zjistila, že mě podvedl, tak jsem to neskončila..klasika...Ta rodina mě tam dostala do výborný psychický kondice, už jen tím, že jsem fakt byla členem rodiny, což skoro z domu neznám..

Angelin: Klidně i do Londýna bych šla. Kamkoliv. Původně jsem chtěla do Londýna, ale dopadlo to Irsko - osud. Jen jsem právě teď přemýšlela o Německu, protože vím, že v Anglii jsou nějaký potíže s karanténou, když máš psa. Učím tři roky AJ po firmách a budu mít státnice z aj i z nj, dějin umění a cesťáku. TAdy se s aj poměrně dobře uživím, ale nevím, co bych dělala v anglii. Nic jinýho než jazyky neumím. Byla jsem v ČR v CK na pohovoru kvůli práci průvodce, v září jedu na zkošku na poznávačku se školním zájezdem - Londýn plus Irsko, ale není to vůbec tak dobře placený jako to učení..Ty jsi v anglii?

Pokud spolu bydlíte, tak si určitě nejdřív vyřeš státnice, protože už být s někým v "rozchodovém řízení" a ještě nebýt odstěhovaná je jako peklo na zemi.

Jak ti radí ostatní...po zkouškách....ale chápu...ty tvé myšlenky udělám zkoušky a co bude dál....dokážu to? Je to těžké ale věřím že ano....nejhorší je samota tak že se obklop hodně kamarády a zatni zuby ...i já si něco podobného prožívám....

Držím palce

Tak holky mám po státnicích, teda alespoň částečně - po té těžší části. Lehčí odkládám kvůli práci, je teď pro mě přednější.

Mám skvělou nabídku odstěhovat se do Berlína.Vlastní byt a i psa si můžu vzít s sebou.

Přítel odjel v srpnu s rodiči na 14 dní k moři, pár dní před tím mi řekl(vlastně napsal sms), že chce prodat byt, vrátit se k rodičům a pak začít stavět. Mrzelo mě, že hned potáhne zpátky k mamince, aby se o něj měl kdo starat. Kdyby tu zůstal sám, tak by bylo vidět, že teda služku nepotřebuje a umí se o sebe postarat...navíc tím,že řekl,že půjde k rodičům jasně dal najevo, že psa nechce - rodiče už jednoho maj a našeho nemá rád..

Pak odjel na tu dovolenou ani ahoj neřekl nic.Ok. Během dovolený sms a pak i ať mu pošlu MMS (prsa)..jsem nechápala. Vše jako by nic. Kecy, že příští rok jedem spolu apod. Týden po návratu vše ok, dělal jako že nic. Pak jsem odjela na týden já, takže jsme aspoň neměli ponorku. Teď už jsem ale doma třetí týden a už se zas nebavíme. Jen mi holky řekněte, proč i přesto už dávno nejsem pryč? Bože oba víme, že to neklape, ale nejsme schopni nic udělat. Oporu nikde žádnou moc nemám. Rodinu mám rozvedenou, rozhádanou..Jsem vlastně sama se psem.

Jak můžu mít přítele stále ráda, i když si tolik ubližujem? A co dělat, abysme se posunuli dál?

Reaguji na Nikki1988:

Moc blahopřeju ke státnicím, zbytek už uděláš levou zadní

už nedělej nic, už to jen ukonči a vypadni do toho Berlína, bude Ti daleko líp

Koukám, že velké množství holek má s klukama takový trable a já jsem si myslela jak jsem jediná Nevím jak Ti poradit, protože ani sama se nějak nemůžu dokopat k tomu, abych to ukončila Občas si říkám, že bych chtěla být kluk, těm je to vše u pr...

Reaguji na Nikki1988: cau Nikki! Neváhej, dodělej vše skrz školu co je tady v Čr potřeba a vyjeď i s pejskem pryč - když máš tu možnost. Tvůj přítel na mě působí jako chudáček, kterej ví, že má chytrou holku, ale na něho zvyklou a tak si dělá co chce, nepomůže Ti s ničím. Prostě ubohej ignorant. A když Ti napíše ať mu pošleš mmsku svych prs, tak to je dobrej magor po tom co si napsala,ze se stalo. Seber sílu a vykašli se na něho!