Odmítnutí

Napiš k tomu něco víc. Takhle ti nikdo moc neporadí. Šlo o někoho, do koho jsi se zamilovala, nadbíhala nebo něco jiného? Znáte se dlouho, vídáte se?

Snažím se vyrovnat s něčím podobným - zamilovala jsem se do kamaráda (i když jsem věděla, že to není ten pravej pro mne) a on mne odmítl, že to tak necítí a ani nikdy nebude.
Bolí to. Nevím jestli víc zraněný ego nebo to nalomený srdce. A to, jaký bude náš kamarádský vztah, teď vůbec netuším. Vídat se s někým, když oba dva prostě "VÍTE"....?

Sama nevím jak ti poradit...

Ale pokud někoho něco napadá... budu ráda.

Kočka Šklíba

snažit se zapomenout a hlavně dělat, jakoby nic....a normálně se vídat....

to fakt funguje? vždyť to musí být strašně vidět...
spíš jsem měla v plánu se s ním nevídat. Vůbec, třeba půl roku. Přerušit kontakty a lízat si rány. I na úkor kamarádství, které po tomhle asi stejně nebude už nikdy co dřív. Nevím.

Kočka Šklíba
Nevídat se. Dělat jakoby nic půjde asi dost těžko a bude ti to jen ubližovat.

taky si myslím, nevím, jstli bych dovedla se tak přetvařovat. Navíc... když už to ví i on a není to jenom "moje tajemství" tak holt i on by ke mně měl asi jiný přístup.
Jak se vůbec muži v takovéto situaci chovají? Když ví, že se někomu líbí, ale nechtějí ho?

jde podle mě o to, že když se mu budeš vyhýbat, tak stejně ho třeba potkáš....a podle mě je to,lepší, když se vídáte, protože jednou dvakrát ti bude trapně,a le pak to bude dobré.....samozřejmě ne tak, že by jsi měla chodit a uhánět ho, ale nebránila bych se setkání....

a on to pochopí....kluci to berpou s nadhledem....ale nevtírat se...

Souhlasím s ratty. A taky bych se začala poohlížet někde jinde . To okouzlení potom pomine. Ně nějak na sílu, ale když se ti někdo bude líbit, tak přeso, že jsi zamilovaná do kamaráda bych to nezahazovala.
Myslím, že on to bere v pohodě a když se k němu nebudeš chovat jako zblázněná puberťačka, pokud je hodný bude se chovat ohleduplně nebo prostě jako by se nic nestalo. Kamarádce se stalo něco podobného a celkem rychle vystřízlivěla jakmile potkala svého nového kluka. To si ani nevzpomněla, že byla někdy zamilovaná do svého kamaráda.

rattty
Kathalin
Holky, děkuju, snad to bude u mne taky takové.
Je fakt, že u mne je to trochu složitější - stále jsem doufala, asi, on se nevyjadřoval, ale asi to fakt bylo vidět, takže se vyjádřil. Bolí to moc. Jenže co se dá dělat.
Nemáte nějakou radu na tu odpornou naději, která mi pořád našeptává "jednou, jednou...snad..."?

Měla jsem to opačně, on chtěl mě, já jeho bohužel ne, zůstali jsme kamarádi, dokonce i můj přítel na něm poznal, že na mě kouká jinak.. Ale myslím, že už to taková láska z jeho strany není, prostě to vzdal..
Stává se to, důležité je, jak to člověk zvládne.

Jenže jak se člověk furt má přestat ptát sám sebe "proč"? Proč? To je ta otázka, proč? To jsem tak hnusná/blbá/tlustá atakdále.
Proč to tak bolí, sakra?

Čau Kočko! Určitě se objeví někdo, kdo se Ti bude líbit také a kdo Tě bude chtít
I když to teď asi může znít blbě a nepředstavitelně.
Možná se mu zase líbí jiná slečna. A já, když jsem si myslela na jednoho kluka, tak jsem neviděla nalevo napravo, prostě nikoho jiného bych nechtěla.
Spíš by to chtělo někam vyrazit.

Protože jsi zamilovaná... to chce čas. Z jeho strany ta jiskra prostě nepřeskočila. Není to o tom, jestli jsi hnusná/blbá/tlustá. On to tak asi nebere. Tebe taky určitě nepřitahují všichni kluci, kteří mohou být pěkní a kterým se líbíš ty...
Nevznikla z toho láska, ale jako kamaráda ho asi nechceš ztratit, ne?

děkuju, snažím se tomu věřit...

Nechci, ale zároveň si nedovedu představit ten svůj kontakt s ním. Ovšem taky nechci úplně zpřetrhat vazby, protože - to je to moje ego - nechci, aby si myslel, že mě to tak sebralo.