Nový začátek s bývalým přítelem

No těžký je na tom právě přesně to, že něktěří chlapi nevědí, co chtějí..

souhlasím

Myslím, že teď jsme na to (bohužel) káply!
Vždyť já přeci nikoho nenutila, aby se vracel. Dala jsem mu/nám šanci, protože jsem věřila, že si na to přišel a on najednou vlastně neví, co chce, to je výborný...

Když se nad tím tak zamyslíš, tak je to šílený, že? Prostě zoufalost, se kterou ale my asi nic nenaděláme.. Tohle jsem s mým ex taky řešila, když měl jedno z těch jeho období, kdy nevěděl, co chce. Smutný bylo, že on si to svý hloupý chování uvědomoval, a když jsem mu řekla, že by potřeboval proplesknout, protože tohle přeci není možný, tak se smál a říkal jo, já vím.. Co k tomu dodat? Snad jedině to, že i když si třeba moc dobře uvědomují, jak blbě se chovají a jak nás tím ničí, i tak si nemůžou pomoct..

Neznám celý tvůj příběh, ani kolikrát jste se k sobě vraceli a z jakejch důvodů to bylo nebo z čí strany to byl rozchod... Takže se zříkám jakéhokoliv hodnocení tvé situace, protože s ní nejsem dobře seznámena, ale i tohle mi sedí.. Každopádně já hodlám druhou šanci dát jenom jednu a v chování tvého ex poznávám místy i toho svého.
Když jsme se rozcházeli, řekl, že si nerozumí, ale že si nemůže pomoct a musí to zjistit, že si uvědomuje, že dělá chybu. Teď se vrátil s tím, že si na všechno přišel a já cítím, že si tím není tak nějak jistý a že je to spíše rozumové a musím to zlomit, rozlousknout...
Zdá se mi, že do toho jdou zkrátka moc rozumově a že přesvědčují vlastně sami sebe, že návrat, který zvolili oni sami, je to nejlepší, přestože je k návratu nikdo nenutí...

Můj příběh je na dlooouhý vyprávění, ale hlavně mi posloužil jako úžasný zdroj zkušeností, ať už to jednou všechno nakonec dopadne jakkoliv... Tolik chyb, kolik jsem já i on v našem vztahu udělali, to mi vystačí po zbytek života, prostě odstrašující případ..

Přesně tak to na mě taky někdy působí..
Možná právě proto taky potřebují někdy o holku tak bojovat - prostě přesvědčují ji a sebe zároveň.. A tím, jak se snaží získat ji, tak mají možnost ubezpečovat i sebe, že to tak je správně.. Vážně to vypadá, že i když chtěl a váš návrat v tu chvíli bylo to nejlepší, prostě to přislo moc rychle a snadno, a on si toho třeba asi tolik neváží.. Takže je na čase mu znovu otevřít oči a říct mu jasně, že takhle teda ne, že zas tak snadný to chlapec nemá a tímhle chováním si tě teda nezískává ani náhodou..

Skvělý přístup, chválím! Všechno zlý je prostě k něčemu dobrý... A co nás nezabije, to nás posílí. Hodně štěstí ti přeju

Amen, přesně Já nechci čekat, až zahřmí i když se toho bojím...

Jo, chce to hodně odvahy. Vidím to kolem sebe, jak dost kamarádek radši žije v té nepatrné naději, že to všechno bude dobrý, než aby to radši nějak řešily.. Prostě na to nemají odvahu, bojí se té špatné možnosti a zuby nehty se drží toho, že dokud to nebude vyřčeno natvrdo, tak mají ještě šanci, i když se plácají ve vztahu, který je evidentně na nic.. Prostě se bojí to rozseknout.. Ale já mám vyzkoušeno, že tohle je na nervy, a pokud se člověk nechce zbláznit, dříve nebo později to prostě musí rozseknout..
Teď mám jednu aktuální zkušenost od mé kamarádky, se kterou se před měsícem rozešel přítel asi po půl roce. Měli dost intenzivní vztah a do všeho šli strašně rychle, a on se buď lekl, a nebo ho po tom půl roce ta zamilovanost prostě přešla a ukončil to.. No a samozřejmě ji začal za chvíli zase uhánět a ona se k němu po pár dnech celá šťastná vrátila a co myslíš? Teď ráno mi brečela do telefonu, že je po všem.. Pár dní po návratu bylo prý skvělých, jako znovuzamilovaní, ale pak to posupně upadalo.. Včera jsme byli na hromadné akci a když jsem je spolu pozorovala, až mě mrazilo - stáli třeba metr od sebe, žádné držení za ruce, líbání.. Tak jsem se ji pak ptala, jestli je všechno v pořádku, protože takhle se znovuzamilovaní fakt nechovaj.. No nechtělo se ji to řešit, přesně právě proto, že se bála, aby z něj nevypadlo něco, co nechce slyšet.. No nakonec šla spát k němu a teď ráno si prý promluvili.. Taky nechápu, když se kluk sám vrátí s tím, že ji chce zpátky, jak ho to pak za takovou chvilku můžu zase přejít?
Držím palce, aby tvůj příběh měl šťastný konec, protože takovýhle zážitky a trápení si nikdo nezaslouží..

Sebrala jsme odvahu a řekla mu všechno na rovinu, jak to mám já, co chci a nechci. bylo mi řečeno, že tlačím, aby se rozhodl a že spíš potřebuje klid. Já už víc nyní udělat nemůžu, udělala jsem maximum, byla jsme maximálně upřímná. Přestože má údajně jasno, že chce být se mnou, má sám nějaký problém sám se sebou. Takže se změnilo jen to, že já jsme mu za sebe všechno řekla a teď si to on musí vyřídit sám se sebou. Je to prostě na něm.. Dám mu klid, který chce a budu doufat, že se chytne za nos.

Takže z mého hlediska: Nový začátek s bývalým určitě jde, ale musí vědět sám, co chce...

Chtěl tě snad zpět s tím, že už si na všechno přišel a rozhodl se, že ty jsi ta, se kterou chce strávit zbytek života, ne? A teď jako ještě /opět/ není rozhodnutý?

Mado, máš tohle zapotřebí? Čekat, až se milostpán rozhodne, jestli teda ty ano nebo ne? On přilezl, on tě chtěl zpět a ty máš zas na něco čekat? No, nevím... Máš teda svatou trpělivost.

Že tlačíš? To si snad dělá srandu..
Ach jo, tyhle fráze typu netlač na pilu, nech tomu volný průběh, na to já už jsem víc jak alergická, chlapi jsou fakt poděs..
Teď ti nezbývá nic jiného než se stáhnout a uvidíš, jaký k tomu zaujme on postoj.. Ale být tebou, asi bych nečekala, spíš bych to brala jako že nic a porozhlížela bych se jinde.. Protože tohle vážně nemáš zapotřebí, čekat, jak se milostpán rozhodne, i když už měl být rozhodnutý dle jeho slov předtím.. Fakt nechápu..

To si dělá srandu? Pokud by tě chtěl, tak by se podle toho choval. Přesně tohle mi udělal bývalý, chtěl se vrátit po rozchodu z jeho strany, ale až věděl, že jej chci zpět, tak si potřeboval pořád něco urovnávat v hlavě a podobné výmluvy. A jaký byl za tím problém? Jiná ženská, kterou chtěl a ta se na něj vykašlala. Takže můj názor je, že ten tvůj chlap to nemá vůbec srovnané a buď neví, co chce, jen to, že tebe má opět jistou, protože jsi mu to pěkně usnadnila a nebo ti naopak lže a má ještě rozjednané něco jiného.

Myslím si, že tvá snaha o slepení starého vztahu je v tomhle případě bohužel zbytečná.

Ne, je v tom spíš jeho nespokojenost v práci, kterou nyní mění. Ženská v tom není.

Prej to je v něm, furt dokola... Sám neví, kde ten problém je.

Byla jsem na něj fakt ostrá, řekla jsem mu přesně, jak to mám a vlastně všechno, co tady zaznělo... takže já už pro to vážně udělala všechno...

Jo jo, mám to v plánu... i když víte, jak to je. Za čtrnáct dní mě to nemastno-neslano, že se zase nic neděje, že se zase na něco čeká a nikdo neví na co, když je to všechno jasný, co kdo chce, začne zase štvát... a navíc, dokud jsme citově angažované jinde, tak se těžko zamilujeme do někoho nového...

Zkusila jsem už vážně všechno!

Nemá to srovnané, podle všeho a plácá se v tom sám a sám neví, jak si pomoct a ode mě pomoct nechce, chce prý spíš klid. Usnadnila jsem mu to snad jen tím, že jsem mu na rovinu řekla, co ano a co už ne a teď ať se podle toho zařídí, ale že já to lámat přes koleno nebudu a nechci...

No, tak po tomhle bych mu opravdu zamávala na rozloučenou. Ty se do toho zas akorát tak citově zaangažuješ a on se nakonec rozhodne, že teda néé. A budeš se z toho dostávat znova. Asi bych mu řekla, že dávám jen jednu šanci. Nevím, tohle mi připadne, že prostě chtěl to, co už neměl a teď, když už to má, tak to zas nechce. Nevím, mě se to nelíbí. Připadne mi to jako ztráta času. Já taky vždycky udělám všechno možný i nemožný proto, abych vztah udržela, ale tohle i mě připadne, jako už moc.

Mado, já bych se na něj vykašlala. Bude to teď chvíli bolet, ale čím dříve se to vyřeší, tím lépe. Pokud o tebe opravdu stojí, tak by se snažil a choval by se jinak. Tyhle pokusy znova a znova prostě nemají cenu, když sám vlastně neví, co chce.
Mluvím z vlastni zkušenosti. Ještě před týdnem jsem přemýšlela nad tím, zda dát partnerovi už asi pátou šanci. Naše návraty vždycky probíhaly tak, jak tady popisuješ ty - žádná velká snaha z jeho strany, bylo to stejně pořád bez šťávy a takový nijaký. Teď jsme se neviděli víc jak měsíc a on se chtěl zase sejít. Já jsem pořád nevěděla, jestli jo nebo ne. Teď odjíždím na měsíc pryč, tak jsem si řekla, že tomu dám ještě čas, nechám to uležet a třeba se sejdeme až se vrátim. Tak jsem mu včera volala, abych mu řekla, že jedu pryč a pak se třeba můžeme sejít. A on mi odpověděl něco jako - no čau, to seš ty...zrovna tuhle jsem si na tebe vzpomněl, tak až se vrátíš, tak můžeme někdy zajít třeba na pivo..! Tahle věta mě teda dostatečně přesvědčila, že už nebude ani to pivo. Takhle se přece člověk, který má o někoho opravdu zájem, nechová...