Nevyrovnaný vztah

přestaneš si dělat iluze

MiaBEL, přečti si vše, co jsi sem psala a popřemýšlej, jestli takovýho idiota vážně chceš zpátky.

Díky, spoluobčanko , já taky vytisknu a počtu příště na Vřesině, pauzy jsou dlouhé a nudné

Jáááj, konec měsíce se blíží, tak se snaží. K čemu a z čeho platit x tisíc za zaprděnou cimru, když může mít celý kvartýr i s plnou penzí a se sexem grátis ? Hlavně ať všechny jeho věci na té ubytovně zůstanou, protože příště už jej třeba ven z bytu nedostaneš.

Reaguji na MiaBEL:
Já ti držím palce, ať už tenhle vztah dopadne jak chce.
Možná bych ti poradila, abys ho nestěhovala zpátky, jestli se dáte dohromady, ale bydlela bych na nějakou dobu odděleně, abys viděla, jestli svoje sliby myslí vážně a opravdu se dokáže uživit a bude se ti věnovat.
Začít jakoby "znovu" včetně rande, společného venčení, výletů o víkendech....
Když bude tvrdit, že nemá čas, že musí pracovat a kdesi cosi, tak by to mohlo znamenat, že se všechno vrátí do starých kolejí, až se nastěhuje zpátky a ty by ses v tom zase motala a všechno by se znovu protáhlo. Jestli ale bude dejme tomu půl roku, rok sekat latinu a ty budeš spokojená, potom proč ne? Byla by škoda zahodit vztah.

Nech ho, ať ti dokáže, že to myslí vážně. Že si dokáže sehnat byt, že si dokáže vydělat na slušný život a že ti bude rovnocenným partnerem. Protože jestli tohle dokáže sám za sebe, je tu i naděje, že by se mohl postarat i o tebe a případné dítě, kdyby bylo potřeba. A když ne, tak by bohužel patřil k těm typům chlapů, kteří se nikdy nedají dohromady a které táhne ženská a takové typy bohužel taky znám a musí to s nimi být peklo!

Tobě fandím

Promiň,ale kde vidíš nějaký vztah? Leda tak vztah parazit a jeho hostitel....

Tyjo, četla sis úvodní příspěvek? Vždyť ten chlap je naprosto k ničemu...to není jen že by měli nějakou přechodnou krizi....

Súhlasím. Ľudia sa nemenia a muži už vobec nie..

myslím, že v dnešní době je hodně těžké (a nejspíš mnohem víc pro chlapy) něco dokázat, najít dobrou práci, vydělat peníze. Zvlášť pokud člověk nemá vlastní bydlení, nestojí za ním rodina či jeho rodiče jsou závadní(alkoholici) apod. Kolem je spousta lidí, kteří mají všechno, daří se jim, mají baráky, peníze, rodiny. A pak člověk nastoupí do práce, kde si vydělá pár korun, akdyž si to spočítá, tak zjisí že nikdy mít nic nebude. Musí to být docela depka. Dovedu si představit, že takový chlap pak raději sedí celý den u pc a nedělá nic Ale to není důvod ho litovat, nebo s ním ztratit x let života a zachraňovat ho. Protože ho nezachráníš a ještě skončíš jako on, nebo hůř (těch zadlužených zoufalých ženských je dost) Myslím, že neví co má dělat.Ale na to musí přijít sám. A jesstli s tím něco udělá je fakt jen na něm. Jestli můžu poradit. Vím, že když má člvěk někoho rád, tak si může říkat co chce, prostě se nechová rozumně. Napala bych si do sešitu s kým chci být, jak si představuji svůj život. Jaký má být chlap, se kterým chci žít, co splu budeme dělat, jak všechn bude fungovat. Docela dobré je si udělat něco jako koláž, vystříhat různé obrázky a nalepit na bílý papír. Prostě představa mého partnerství. Spoustu věcí si u toh člověk uvědomí a ujasní v hlavě. A pak si napiš, jaký je tenhle tvůj přítel, jaké má vlastnosti, co spolu děláte. Myslím, že to bude hodně rozdílné. Každopádně být tebou tak bych začala na sobě pracovat. Nepřemýšlet nad ním, proč a kdesi cosi. Ale nad sebou. Proč jseš s někým takovým? Nemáš se dost ráda? Nemáš k sobě dostatek sebeúcty? Potřebuješ někoho zachraňovat? Proč? Myslíš si o sobě že jseš tak špatná, že je pro tebe někdo takový ok? On má velký problém, ale ty máš v podstatě ten samý. Tady nepomůžou žádný prášky. Ale třeba kineziologie, rodinné konstelace. Vyjasnit si a spravit obraz v sobě. Jednoduše je to tak, že kdyby jsi byla v pořádku, tak takového chlapa ai ani nevšimneš, nezačneš ho mít ráda a nebudeš ho nikdy řešit.
Já být tebou začala byh rozhodně od sebe. A kineziologie je vážně dobrá. (když tak si vygugli Ivanku Grmelovou)
Jinak 25let je paráda. Říkáš si, že ti je hodně, chlapi jsou rozebraný atd. Za deset let si na to vzpomeneš a budeš se tlouct do hlavy. A říkat si, co bych dala za to, vrátit čas, protože tehdy jsem měla všechno před sebou... Čas jde fakt hrozně rychle. A na rozdíl od všeho ostatního, nejde nikdy vrátit. Je to nejcennější c člověk má.

Reaguji na AlenkaH:
Pekne si to napísala.

Reaguji na MiaBEL: Holka, obdivuju Tě! Jako ty, ideální člověk pro život, inteligentní, rozumná atd. (mohla bych pokračovat do nekonečna) jsi s takovým deb****? Je Tě velká škoda! Prostě se na něj vykašli, vyhoď ho...Vím, že to není jednoduché, nám, kteří u toho nejsme, se to vždy říká jednodušše, ale fakt jsem tímto příspěvkem šokovaná...

Ahoj holky, píšu po delší době, jak to celé dopadlo.... do poradny jsme několikrát zašly, povídali si, abychom našli způsob, jak spolu lépe komunikovat, nakonec testy, jak jsme na tom, jestli se k sobě vůbec hodíme, jakou má vztah perspektivu apod. No abych to zkrátila. Vím, že to bude znít fakt šíleně. Sama tomu nemůžu uvěřit. Po prvním sezením přišel domů z práce a prohlásil, že se choval jako vůl. Mně bylo řečeno, že jsem na něho moc měkká, že ho musím ve věcech nechat vymáchat, aby si vše dostatečně uvědomil. No a ted ráno vstane hned po mě, nachystá dokonce svačinu do práce nejen sobě, ale i mně, jde se psem. Dokonce mi koupil kytky, stále opakuje, jak si mě váží, pořád chodí, objímá mě. On přestal být tupým ignorantem a já jsem se naučila víc se ovládat, když řekne totální blbost. Navíc s penězma ted šetří jak blázen, dokonce ani nový mobil si nekoupil, i když to měl v plánu a já nadávala, že je to moc peněz. Takže opravdu stačilo málo, ani bych nevěřila, jak může poradna prospět. Asi si řeknete, že to hraje. Ale fakt ne, snaží se maximálně a drží se ho to celou dobu. Je pravda, že mu v podstatě nikdy neměl kdo poradit a říct, že takhle to dělá blbě, rodiče v podstatě nemá. A testy nám vyšly prý jako nikomu, že do sebe naprosto zapadáme, co má on, to nemám já a naopak, dokonale sedoplňujeme. No jsme teď oba moc šťastní, po takové době si připadám, že mám chlapa, kterýho si můžu vážit. Minulý týden mě požádal o ruku, bereme se v květnu. Četla jsem si svůj první příspěvek a opravdu pevně věřím, že tohle jeho původní já je pryč. Moc Vám všem děkuji za názory a pomoc v mém tenkráte ještě neštěstí.

Reaguji na MiaBEL: Zrovna dnes jsem si na tebe vzpomněla, jak to asi dopadlo Přeji, aby mu ta náprava k lepšímu vydržela nejlépe na vždy a ať jste spolu štastní. Ještě bych možná, ale se svatbou počkala.

Achjo...já bych s tím ještě počkala...děláš hodně naivní a ukvapené závěry z toho, že se pár týdnů snaží...bude to tak i za rok, za dva, o delší době raději nemluvě?
Jo tak dobře, tu šanci mu dej, uvidíš, jestli se opravdu změnil nebo jen pár týdnů seká dobrotu, než ho to přestane bavit a ty mu to všechno sežereš i s navijákem...
Ale přece ti není 40, aby ses musela hnát do vdávání...to je ve tvém případě totální blbost...píšeš, jak dlouho ses kvůli němu trápila, on pár dní seká dobrotu a ty už se mu chceš uvazovat papírem? To je fakt vrchol naivity, to se na mě nezlob, promiň...

S tím souhlasím... Kam tak spěcháš? Ber to třeba tak, že jste se zasnoubili a tím posunuli váš vztah o krok dál, ale brát se přece hned nemusíte, ne? Jen tak mimochodem, nepožádal tě zase o ruku v záchvatu opilecké lásky??

Tak s tím naprosto souhlasím, kdyby jedna poradna tak zázračně fungovala, tak nejsou poradny a diskuze plné nešťastných manželek a mamin. Užívej si té nenadálé přeměny a hlavně neměj pocit, že jej za těch pár dní, co je na tebe hodný, musíš okamžitě "odměnit" svatbou