Nevychovaný, rozmazlený, uřvaný děti

mé obě děti umí pozdravit, poděkovat, poprosit.... Mají oběd, pokud nechtějí, dostanou až večeři a obvykle to, co bylo k obědu. Mezitím žádné sladkosti. Ale je fakt, že už to dlouho neudělali, protože ví, že nic jiného nebude.

Jenže to je o tom, i vychované dítě do těch 3,5-4 let (jak které), Ti může udělat tu scénku a pak ostatní "madam" tady je hned zařadí do pytle - nevychovaný, rozmazlený, uřvaný dítě! Přitom tomu tak není.

Jinak, abych jen nekritizovala matky , jsem zažila i případy, kdy jsem si říkala "klobouk dolů", protože dotyčná maminka bravurně zvládla určitou situaci, kdy dítě třeba hysterčilo, bylo umíněné... Takže ne, nejsou jen samé lhostejné matky, které neumí vychovávat. Bohužel podle toho, co vidím kolem sebe, jsou to spíš vyjímky.

to by mě tedy zajímalo, jak to poznáš.. já to tedy nepoznám

Tak scénka a scénka. Ale já se snažím nehodnotit, když jsem svědkem pouze "úryvku" scény. Pokud ale třeba dotyčnou mámu s dítětem pozoruju delší dobu a slyším rozmluvu mezi nimi a to jak se k sobě chovají, tak si určitý obrázek udělám.

Určitě je to výchovou. Mám dva syny. U toho staršího jsem tuto záležitost řešit nemusila, jelikož to nepraktikoval a podstatě to šlo mimo nás. Druhý synáček to už byl jiný šálek kávy. Osvědčovala se mi taktika počítání do tří....slovem tři, věděl, že něco příjde....Náznak, že mě očekává z jeho strany nějaký vzdor a počítání nezabíralo, tak doma jsem to řešila studenou sprchou, stačilo mi k tomu 2 případy a co se týká venku, tak jsem dělala, že ho neznám a prostě jsem odcházela. Naštěstí se jednalo jen krátké období...

já to viděla na gumových hadech z pouti... Ty jsi pamatuju, protože kluci si je vybrali, já to nečetla a pak jsem to zjistila doma a vyhodila. A taky na barevných kukuřičních křupkách pro malé děti! A myslím, že to bylo už i na nějakých bonbonech v obchodě, ale přesně nevím, na kterých... Doporučuji knížku o éčkách, chodím s tím nakupovat a je fakt rozdíl, jak jsou potraviny různorodého složení, ikdyž se jedná skoro o stejnou věc.

Spíše omylem jsem klikla na tuto diskusi a nestačím se divit. Opravdu. Jasně, že nevychované děti mě vytáčejí, ale abych kvůli nim zakládala diskusi, případně si na ně stěžovala, to mě zatím nenapadlo O to nadšeněji si ale všímám (jak už tady někdo psal) maminek, které dětem všechno hezky ukazují, vysvětlují a povídají si s nimi.

A mimochodem,

Monus, jak ty to jen děláš, že jsi tak nevkusně trapná. Za tohle bych tě nechala na týden převtělit do samoživitelky, která bydlí na okraji města a do centra se na nákup či k lékaři prostě dostat musí a to i s dítětem, protože nemá na hlídání. Kvůli vzdálenosti jí nenavazují spoje, čili čeká a dítěti se chce čurat, smrkat, má hlad, žízeň, je nevyspalé, je mu zima, chce domů, kterákoliv jedna z těchto možností (a nebo taky všechny dohromady) stačí k výbuchu.
Zajímalo by mě, zda bys nechala paní s takovým děckem sednout (unavenému dítěti by to pomohlo) nebo dokonce pomohla paní s křičíčím miminkem s kočárkem do tramvaje?

vážené slečny
napište sem, až budete mít své vlastní dítě, oukej?
Já jsem typický příklad matky, která "se s tím nepárá". Oproti jiným, dovoluji si říct, že mé dítě je mnohem vychovanější. Jsem velmi přísná, a ani pro "na zadek" nejdu daleko. Nenávidím ukňourané, vzteklé a protivné děti. Nemám svatou trpělivost. Myslím si, že dítě má prostě rodiče poslouchat a přes to nejede vlak, alespoň do určitého věku. Nicméně, někdy neuděláte prostě nic. Dokážu své dítě usměrnit, aby si v obchodě nevyvztekalo dobrůtku na kterou si ukáže - teď hned, dokážu své dítě naučit, že se musí zastavit na zavolání a nemít mě na háku a neběžet třeba do silnice. Ale i na moji poslušnou, hodnou holčičku přišlo tzv. období vzdoru - a že to není jen pojem, za to dám hlavu na špalek. Vracíme se z venku domů, musí vrátit půjčenou hračku...atd, atd... vztek, pláč, prohýbání se, válení se po zemi. Prostě to tak je, a nejracionálnější přístup je, v klidu dítě popadnout, říci mu ať se uklidní, a pokračovat v činnosti.
Pro přiblížení, mladé je 1 rok a 7 měsíců, s vysvětlováním ještě moc nezmůžu, ale řídím se selským rozumem a i tak jsem zralá občas na blázinec

Reaguji na Monus: Za vševědoucí se určitě nepovažuji, i proto jsem se ti na konci svého příspevku položila otázku a zajímala mě odpověď - za kterou děkuji a mám z ní radost.
Tvou úroveň neznám, reagovala jsem na konkrétní příspěvek a úroveň jeho hlavní myšlenky.

Reaguji na pes.filipes:
jo a abych to doplnila - dítě jsem neplánovala, děti jsem odjakživa nesnášela v dosahu dvou kilometrů Přesto si myslím, že mám děcko zmáknuté stokrát líp, než některé trojnásobné matky, které vidím ve svém okolí. Miluju ji, ale neexistuje, aby mi přerostla přes hlavu. Všechno je ve výchově, ale přesto - děti to prostě zkoušejí, a pokud jsou unavené, přetažené nebo nemocné, tak brečí, dělají šílený cirkus..všechny, i ty děti, co budete mít jednou vy.

Reaguji na Red_fire:
toto je reakce dospělého člověka

Reaguji na Monus: Jasně, vybrala si hezký příklad, ale pes má jezdit s náhubkem (a pak už většinou neštěká) a narozdíl od dítětě může v lidech vyvolávat pocit ohrožení... a pak taky přihlížím k tomu, že osobně považuji dítě za důležitější než psa, čili bych je úplně nesrovnávala a k dětem opravdu byla tolerantnější (mimochodem i u psů si říkám

, ale možná jsem fakt výjimka).
Nezlob se na mě (nebo klidně zlob...), ale je opravdu rozdíl napsat "Ano, takové děti mě štvou a ještě víc jejich rodiče, že to dopustí" a napsat to, co jsi napsala ty, že je slušnost v takovém případě vystoupit - už jen proto, že to nic nevyřeší, dítě bude křičet i na zastávce a obtěžovat lidi tam, případně v další tramvaji/buse.

Reaguji na pes.filipes: Děkuji!

Fajn, tak příště napiš to, co opravdu napsat chceš, abychom na to mohly adekvátně reagovat a nepobuřovaly tě

Ale tak to prostě bohužel je - zejména pokud mluvíme o MHD, člověk tam musí trpět leckoho

Já bych zas jednu natáhla nevychovaným parchantům, kteří po sobě hulákají a pouštějí si na celou tramvaj Rytmuse... kam se na ně hrabe "ale já chciiiiii tuuuu zmrzlinuuuuu!" - ale čekat ohleduplnost zrovna od dětí? Těžko.

PS: Jsem fakt ráda, že pomáháš s těmi kočárky a že jsme se více méně shodly a pochopily

Já jsem vůči dětem tolerantní, i když mě to občas také znervózňuje, zvlášť když mám třeba plnou hlavu starostí nebo když jsem jezdila na VŠ na zkoušky a byla celá vyklepaná.

Ale věřím, že je to dost trapné pro ty matky samotné a že nepotřebujou snášet ještě pohledy a řeči ostatních, jak jsou neschopné. Kéž by všechno bylo tak jednoduché. Občas ale děti mají své období, kdy prostě ječí a nemyslím si, že je to vždy nutně dané výchovou. Alespoň jsem to viděla u kamarádky, které byla zlatá mamča, ale její syn měl prostě chvíli hysterické období a ona z toho byla celá špatná a špatně snášela i reakce okolí.

A každej byl někdy malej, bůh ví, co jsme vyváděli my...samy třeba někdy budeme v pozici matky a budeme rády, když se na nás okolí nebude dívat jako na ty nejneschopnější matky na světě a taktně to přejdou...takže trocha tolerance neuškodí.

Tím tedy nehájím rozmazlené spratky, kterým jejich rodiče dovolí vše.. jen občasně zlobivé děti, kteří jsou třeba nevyspalý a mrzutý.

To mi více vadí v tramvaji smradlavý lidé, ať už zpocení nebo když z nich táhne alkohol nebo cigarety. Stejně tak lidé, hulící na zastávce nebo muži flusající na chodník atd. atd. U dětí jsem tolerantnější.

jo, tak to mám stejně. A pak vyloženě nebezpeční lidé - různí vyšinutci plus i zloději apod.
Nevychovaná děcka jsou ještě slabý odvar a nejvíc si jich stejně užije vlastní matka - já jen jednu cestu mhd.