Nevychovaný, rozmazlený, uřvaný děti

Mám na mysli opravdu starší děti a né miminka v kočárku, to chápu, že brečí.
Já to vidím opravdu nevychovaností. Protože když za náma do práce příjdou kolegyně, co mají dítě od dvou let, tak ho posadí na židli a povídáme si a dítě v klidu sedí klidně hodinu. Já mluvím opravdu o těch dětech, kterým nic není a jen řvou a jasně dávají rodičům najevo, že je mají u zadku. Moc dobře si všímám okolí a líbí se mi, když vidím ve městě, že třeba dítě něco chce a trochu vzdoruje, ale rodič to vysvětlí a je klid, ale dítě, který začně rodiče mlátit, že ne ne ne, tohle nechce, tak to mi příjde jako vrchol. Na mě se mamina jen zle podívala a já věděla, že je zle. Když dítě v MHD kope do sedačky, ten dotyčný se ozve, aby toho dítě nechalo a ta máma ho ani neklepne přes nohy a ještě vyštěkne něco na tu osobu, no, paráda.

toto je vize každé matky leč realita je jiná, Kdyby na to existoval nějaký návod neexistovalo by ani toto téma , nebylo by co řešit..

Těžko něco vysvětlíš děcku když nemá rozum to je snad pochopitelné. Není důležité jestli se v dětství válí na zemi a vzteká se , pro mě je důležitější , jestli z něj vyroste poctivý a slušný člověk .

přesně toto mám taky na mysli

Ne, základ nevychovaného, rozmazleného dítěte - jsou rodiče Období vzdoru prožívá snad každé dítě, ale né každé je nevychované

Mám dvě děti, syn měl "obddobí vzdoru" celkem šílený, 2x jsem musela použít metodu studená sprcha, fakt to jinak nešlo Teď je z něho super kluk, hodnej, oblíbenej u dětí i dospělých. Dceru tohle období teprve čeká a vzhledem k tomu, že je to hroznej paličák a vztekloun už teď vím, že mě čekají ještě dost krušný chvilky.
Taky jsem to dřív moc nechápala, ale poznáte, až budete mít vlastní
Btw ve výchově jsem spíš přísnější, na ***** jim klidně dám.

ono venku moc příležitostí na různé výchovné metody moc nemáš

Já nevím, ale nepamatuji si, že bych se někdy válela po zemi a stejně starý lidi jako já taky ne, tak proč se teď ty děti válí po zemi a buší pěstičkama o zem? Rodiče řekli dost a ticho a to taky bylo. Jakmile jsme neposlechli, dostali jsme na zadek. Proč to nefunguje i teď?
Děti nemám, ale často hlídám a asi mám štěstí na hodné děti, proto mě udivuje to chování ostatních.

Věř, že tak jednoduchý to opravdu není.

oni se totiž děti také chovají v různém prostředí jinak, takže pokud nejsi jejich maminka, možná že jsou hodní a ty občasné scénky v tom nejhorším období si užila maminka

ono zrovna při tom vzteku to plácání moc nezabírá. Spíš samota, že nemá "obecenstvo", nebo případně ošplouchnout vodou, ale to venku prostě moc nejde!

to je na mne?
Myslím, že to není mimo. Opravdovou bolest jsem si zažila jako dítě hodněkrát. To že jsem byla tišší nemělo co dělat s tím, že mě to nebolelo. U nás se neřvalo, k ničemu to nevedlo - bolest tím nepolevila, větší pochopení od mamky jsem tím nezískala. Neříkám, že to byla ta nejlepší výchova, ale vcelku brzo jsem pochopila, že řevem se bolest nezmenší ani za to nedostanu sladkost apod.
Znovu musím napsat, že nemluvím o věku miminek! - tam chápu jakýkoli řev.

Jinak to, že někdo není matka, neznamená, že nemá zkušenost s dětmi. Určitě ne tolik zkušeností jako matka, ale existují přeci mladší sourozenci, bratranci, sestřenice, dítě kamarádky apod - občas je tomu člověk vystaven docela dost.

Souhlasím s příspěvkem o tom, že někdy je špatné chování způsobené pohodlností rodiče. Viděla jsem to nejednou. Když se matka děcku třeba během cesty věnuje, čte mu knížku nebo vypráví atd, dítě nehledá náhradní "zábavu" a nenudí se.
Chápu, že existují i takoví ti od přírody rarášci, ale i ti mohou mít zdravý respekt a občas mohou i přísnějšího spravedlivého rodiče víc milovat než "troubu" co vše dovolí.

No, je to citlivé téma...

Tak to já ano, nervy mám jen jedny.

Kdepak, to jsou zlatíčka i doma, protože ví, že si nemůžou všechno dovolovat. Opravdu mám v okolí samé hodné děti, které se smějí, dělají roztomilé lumpárny, jsou rozumný a ví kdy přestat. Možná je to tím, že kamarádky jsou samy takové, nejsou hysterické, doma je klid a láska s partnerem se nehádají.

Já zkrátka dokážu pochopit, když dítě udělá semtam menší scénu, opravdu. Pokud ale pětiletý děcko neumí říct "dobrý den", "děkuju" apod., tak je to o vaší výchově, nikoli o charakteru. Jednoduché. Dítě nepoděkuje, tak mu řeknu, že pokud neumí poděkovat, tak si danou věc nemůže nechat a musí ji vrátit. A taky ji vrátí. Myslím, že se velmi rychle naučí děkovat. Není to prostě jen o nějakých scénách ale o cekové nevychovanosti, rozmazlenosti, kdy si dítě myslí, že se celý svět točí jen kolem něj. Když dítě řekne, že nechce, tak maminka řekne dobře, tak nemusíš. Znám děcko, které když nechce normální jídlo a chce místo toho čokoládu nebo zmrzlinu, tak maminka řekne, dobře, tak to teď jíst nemusíš, dej si zmrzlinu. To je podle mě špatná výchova. Nebo když matka ignoruje to, že dítě do mě kope (a já s trpělivostí, kdy to matce dojde, nějakou chvíli čekám, matka to vyřeší pouhým "nekopej tu paní", dítě kope vesele dál a víc se to už neřeší, dokud se já neozvu), tak to je také problém výchovy. Dítě by mělo vědět, že do lidí se nekope.

Já se fakt bavim, taky sem si říkala : až budu mít děti, tak takhle to (např. řvaní) řešit v životě nebudu, nechápu, proč to ty matky dělají takhle a ne takhle...prostě chytrá až na půdu, ale pak je to fakt všechno jinak ,a pochopíte, až když je fakt máte a pokud je mít nebudete, tak se to ani pochopit nesnažte...

Reaguji na Erinka:
Souhlas

Reaguji na Monus: Jestli tě urazí nebo rozhodí vyplazený jazyk od dítěte, tak to asi nebude s tebou zcela v pořádku Neříkám, že to podporuju, ale rozhodit bych se s tím nenechala.