Nevychovaný, rozmazlený, uřvaný děti

Určitě existují hyperaktivní děti, děti s různou poruchou chování...apd.

Ale vidím rozdíl mezi těmito dětmi ( byť hyperaktivní dítě se automaticky nerovná zlobivé dítě, pokud je rodič trpělivý a dostatečně se dítěti věnuje a dokáže ho zabavit a vyřádit v nějaké aktivitě, pak jsou projevy podstaně mírnější ) a dětma, kterým se rodiče nedostatečně věnují.

Neposuzuji rodiny, které neznám, čerpám z toho co vidím ve svém okolí...Rodiče nemají na své děti čas, honí se za penězma, kariérou, nebo jsou pouze líní,unavení.. těžko říct, to je individuální... Ale každopádně čtení pohádek, povídání s dětma, vyprávění o nás, našich babičkách apd...Mizí...Dneska se děti posadí k DVD, k PC a rodiče unaveně zasednou k TV a mají toho plné kecky.. Děti se pořádně neučí poděkovat, pozdravit, poprosit...
Často slyším, že rodič nechce mít u svého dítěte respekt, ale chce mu být partnerem, rovnoceným přítelem. To je bohužel špatná představa - každé dítě potřebuje mantinely a pokud je nemá neustále testuje ( testuje i když je má ) a jde dál a dál.. Testuje je ve všech ohledech a aspektech jeho života...A mantinely se zvyšují s tím jak rodič neumí, nestíhá, nebo nechce reagovat...

Nikoho nesoudím a nevím jaká budu matka, ale jedno vím jistě - to, že se rapidně zvyšuje procento ,,nezvladatelných, drzích,nevychovaných dětí,,. A rozhodně to není chyba těch dětí, ale nezvládnutá výchova rodičů...

Osobně mám děti ráda a nijak mě nerozčilují a pokud se někdy setkám s rozjívencem, vždy si s ním umím poradit, ať je to dítě přátel, nebo cizí...

Takže za mě k tématu - ano je to výchovou. A také se přidávám k názoru, že není třeba vždy zbrojit a vytvářet tábora = matky, nematky - co to je za pojem ?Trochu tolerance k jinému názoru a člověku postrádám všeobecně v dnešní společnosti...

tak hele já kolikrát z těch 9 a více letých děcek fakt strach někdy mám...to jak se kolikrát chovají...někdy nechápu kde se to v nich bere, ta drzost...

Holky a nezačínají vám ty starší děti připadat už jako cigánské dítka?Prostě nemají vychování,dospělému člověku řeknou s klidnou hlavou pi*o,ukážou prostředníček,prostě absolutně žádný respekt z dospělých.

Reaguji na meberry: jojo....ale nutno podotknout, že ty cigánské dítka, jsou ještě o level, dva výše....těch se bojím, snad už jak mají 3 roky. Jednou takhle na mě ukázalo v kočárku (!) prostředníček....co bude dělat v 8?

Souhlasím, bohužel.

Ježiši tak to raději nevědět,co bude vyvádět později
Já jsem jednou takhle šla po městě a přijelo za mnou cigáně na kole,že mu mám dat cigaretu.Tak mu říkám,že nemám.To mu nestačilo,pořád jel za mnou na tom kole a chtěl to cigáro.Já jsem se v duchu jenom modlila,aby nevytáhl kudlu a nepodřízl měNaštěstí odjel.

jenže ne všechny děti jsou stejný. Tyhle universální pravdy fakt miluju. Já když se budu tímhle pravidlem řídit, tak se mi začne dusit a modrat a prostě nepřestane.

z toho mám, přiznám se, taky trochu strach. Co vyroste z člověka, který nemá žádné mantinely?
O dospívajích v Anglii jsem už taky slyšela dost děsné vyprávění. Ostatně nedávno to šlo sledovat v přímém přenosu...

Holky, musím se podělit se zážitkem z Prahy: viděla jsem přepadení důchodce (hodně starý pán) dospívajícími kluky (značkové oblečení i boty; nadmíru vysmátí), kterému rvali peněženku. Pán se ubránil, ale byl z toho velmi rozklepaný. Pánovi jsem doporučila nahlásit to, vzhledem k přítomnosti kamer, ale on mávl rukou.

Že jsou děti horší než bývaly, to je podle mě fakt, ne skuhrání a vzpomínání na staré časy. Zeptejte se učitelek, které mají srovnání. Nebe a dudy.

no jsou tam občas dárečci. Ale na druhou stranu jsem viděla i více vychované děti než u nás - týkalo se to věřících rodin. Když jsem se tam setkala s jedním pubertálním klukem z věřící rodiny, nestačila jsem valit oči na jeho vychování. Možná to bylo až příliš, ale příjemné.

Tak, tak, normální dítě nevydrží sedět hodinu v klidu na jednom místě. Já mám teda kliku na klidnější dítě, můžu si s ním zajít třeba ke kadeřnici na stříhání, ale až teď, je mu 6. Když byl menší tak to vůbec. Hraje si tam s hračkama, ale i tak nevydrží sedět a pořád: mami, když už půjdeme. Ale raději si to zařídím a jdu bez něj.

U nás funguje počítání do tří, počítám jedna, dvě, dvě a půl, dvě a třičtvrtě a to už běží. Na tři jsem se dostala asi jen jednou. ALe moje máma počítala jedna, dvě a hned tři a pak byl překvapený, když dostal na zadek

Já když tady čtu ty příspěvky, tak se musím hrozně smát, ptže jako bych sem psala já před 10 lety. Děti pro mne byly také nevychovaní a uřvaní parchanti. Měla jsme na to samozřejmě ten nejlepší recept, jak je vychovat.
Ale teď jako matka to vidím úplně jinak.Řekla bych víc tolerantněji. Vidím, že tím, že dám dítěti na zadek, se uleví akorát mně. Žádný jiný výchovný efekt to nemá. Naopak, o to víc zkouší moji trpělivost.

no asi by to tak mělo být , když nemáš své vlastní děti těžko můžeš objektivně přispět. To samé jako když svobodná radí vdané Z jaké pozice by to mělo být ? Podle představ ?. Je zcela logické, že na to budeš mít jiný pohled právě pro tu nezkušenost. .Vyjádřit svůj názor samozřejmě můžeš , ale za každou cenu zaujímat jednostranné ničím nepodložené stanovisko nelze.Vychovat dítě , tak aby se zavděčilo všem ,totiž není zas tak jednoduché jak by se mohlo na první pohled zdát.

Řekla bych to jinak. Kdo nemá psa, neměl by přispívat do diskuze o tom, jak psa správně vycvičit.

Teprve až budeš mít vlastní, pochopíš, že předtím jsi nevěděla o dětech zhola nic, že sis jen myslela, že víš.

Reaguji na panda08:
Víš, pandičko, některé tvé názory se mi líbí - ale v některých tématech se prezentuješ jak největší dogmatická slípka. Ty máš nějakou zkušenost (bezva, gratuluji, podařilo se ti nějaké dítě uklidnit) a tak vycházíš z toho, že všechny děti lze takto uklidnit a nepřipouštíš nic jiného. Uřvané dítě = nevychované. A chytáš se toho, když ti někdo napíše, ať si počkáš na vlastní dítě, než začneš dělat takové jednoduché černobílé soudy. Monus v bledě modrém to samé.
Přitom jsi jako jediná (jestli jsem se správně koukala a mrzí mě, že to v diskusi zapadlo) zmínila vliv potravin na psychiku dětí, což já osobně považuji za důležitý faktor. Samozřejmě, opět to částečně souvisí s výchovou a přístupem rodičů, co dítě jí, ale informovanost veřejnosti o tom je mizerná.