Nevychovaný, rozmazlený, uřvaný děti

Tady se stala asi chyba i ve výchově matky,pokud se takto opravdu chovalaSynek podědil.
Některé matky,jakmile porodily,získaly všechno moudro světa a nematky jim nesahají ani po paty

Nemám ráda rodiče, kteří si myslí, že je jejich dítě středem vesmíru. A podotýkám, že tady mluvím o dětech, které jsou zkažené výchovou, a ne těch, které třeba upadnou a zraní se a brečí, nebo ty, které jsou nemocné apod.
Je jasné, že ne vždy jde rozeznat, jestli je to výchova nebo zrovna nějaká výjimečná situace. Ale pokud mi dítě v letadle soustavně kope do sedačky, lítá po obchodě a všichni se mu musí vyhýbat, či křičí v restauraci, tak na takové děti já opravdu nejsem zvědavá. Podotýkám, že mám děti celkem ráda, mrknu se do kočárku, usměju se na nějaké dítko atd. Ale nic se nemá přehánět - neříkám proto nějakou vážně pedantskou výchovu, kdy dítě nesmí ani pípnout, ale aby obtěžovalo jiné lidi svým křikem, běháním apod., to ne.
Tato ,,západní" výchova se mi opravdu nelíbí, v zahraničí vždycky žasnu... Děti si v restauraci kopou s míčem a rodina je v klidu nebo podobné scénky. I tolerance má své meze.

Reaguji na Silvie OK:
To bylo myšleno ironicky a s nadsázkou.

Ano, já např. při výchově malého chlapečka nesměla použít slovo "ne" a v rámci jeho bezpečí mu musela vše dovolit (byla jsem aupair v Mnichově). V praxi to vypadalo tak, že pokud se dítko rozhodlo mrsknout v restauraci talířkem o zem, tak prostě mrsklo. Chceš shodit vajíčka na zem? No tak si posluž... Šedivěla jsem z toho. Jen pro zajímavost, o klučinu jsem se starala od jeho měsíce a půl, takřka nonstop - ve dne, v noci, víkendy. Je to sice deset let zpátky, ale velmi mě pobavilo, že jeho tatínek, který synka viděl tak jednou za týden možná hodinu, napsal knihu Coaching Kids

Reaguji na panda08:
Tak on byl naštěstí malej, odešla jsem, když měl rok a něco. Nedokázala jsem si představit ho takhle vychovávat dál. Samozřejmě, že když jsem s ním byla sama, byla jsem přísná. Kdyby byl starší, tak by mě určitě rodičům naprášil
Oni zastávali názor, že dítěti se nemá nic zakazovat, protože má nárok vidět reakci na svou akci - tj. že talíř spadne a rozbije se, že to jídlo na stěně zůstane apod. Že dítě musí samo dojít k rozhodnutí, co bude dělat. A že slovo NE a všechny zákazy jsou demotivující a dítě je tím omezováno. No na palici...

Reaguji na Silvie OK:
Aby si pak chlapec jednou neotestoval, co se stane, když někoho přejede autem, střelí apod.

Reaguji na Monus: Dámo, ty by sis měla zajít psychologovi.Chtěla bych vidět jak by ses tvářila, kdyby ti někdo "omylem" srazil toho tvého čokla (a výraz čokl uvádím záměrně, když o dětech píšeš jako o smradech).Víš kolik lidí otravují nevychovaný pes, který běhá po ulicích, čůrající kdekoliv, o exkrementech ani nemluvím?
Nikdo tě nenutí mít rád děti, ale trocha slušnosti a empatie by ti neuškodila.S takovým chováním musíš mít smutný život.
btw-docela by mě zajímalo, co na ty tvé "chytré" názory říkají rodiče...

to snáď nie ...

Reaguji na verula:
Zde
Celkem by mě ta knížka zajímala. Otec čtyř dětí, z nichž jedno viděl tak možná jednou za rok a druhé si půjčil jednou za měsíc a okamžitě strčil mně - aupair. Chlapečka, o kterého jsem se starala, viděl tak hodinu týdně, jelikož s drahou ženou spali asi do dvou odpoledne, snídali do čtyř a dítko mělo mezitím jiné zájmy, než na ně hledět. A nebo byl do noci v práci. Ale vždy měl několik jasných pokynů, jak mám jejich dítě vychovávat. A takový člověk bude psát knížky a radit, jak na jejich děti.

Ona má smutný život,na to vem jed.Úplně to z jejích příspěvků čpí.

A k tomu krásnýho pejsana. Je roztomilej fešák.

A co teprve z její galerie.

To mě těší. A navíc jsi moc hezká holka.

monus nám ostatním prostě nezbývá jenom si před tebou sednout na zadek a závidět.
Ještě že internet snese všechno.