Neuvědomuji si svoji osobnost mezi lidmi

Reaguji na redzac: na mě právě tohle neplatí, já odjakživa "bojuju" s přesvědčením, že všichni ostatní jsou v pohodě takoví, jací jsou, ale já ne . Kritizuju jen sebe. Nejde to změnit hned, protože je to spíš podvědomé.. Ale myšlenka je dobrá . Znám lidi, na které to sedí.

zkus se spíš chválit...
přečti si knížku Miluj svůj život od Louis Hay (snad jsem to dobře napsala), možná ti to pomůže...

Přesně tak. Kdo má sám sebe plus mínus rád, tomu je ukradený, co má druhý na sobě, na hlavě... neřeší, jestli je takový nebo makový

Já to spíš rozlišuju na lidi, u kterých mi stojí za to o jejich názoru přemýšlet, a na ty, které prostě vysklím, protože vzato kolem a kolem mi je jejich názor úplně ukradený. Většinou do první skupiny patří nejbližší lidi, do druhé ty ostatní...

Jo jo, souhlasím. Ale někdo je v pohodě víc a někdo míň, a ty rozdíly vidět jsou. aspoň můj názor teda

Reaguji na Darina:
Ještě co mi hodně pomáhalo, je právě soustředit se ve společnosti na druhé lidi - opravdu poslouchat, co říkají, přemýšlet o tom, zajímat se o ně... je to úlevné, nesoustředíš se na sebe a společnost ostatních si mnohem víc užiješ.

Souhlasím s DASULE - jsem kritická k sobě i k ostatním, takže ano, prohlížím. Neříkám samozřejmě nic nahlas, ale všimnu si, že má spolužačka mastné vlasy nebo nohy naprosto do X... Kdo ne??

Reaguji na Dasule: Já teda ty jak se tomu tady ošklivě řeklo "mindráky" ( z toho mám teda dost smutnej pocit, jelikož já to na sobě co nejvíc nedávám znát, že se cítím hrozně) mám a na nikoho si je nevylévám, takže já se do toho "jednoho druhu holek" opravdu taky neřadím

pracuju na tom , tyhle problémy jsou u mně skoro minulost, stačilo jen mít vůli a nějak jsem se z toho dostala..

vždyť ano, u Tebe je to spíš trauma z minulosti, a slovo mindrák taky nesnáším . To, že máš nějaké problémy, neznamená že jsi drbna nebo chudinka, jak to od RomanKaS vyznělo . Držím palce ať je ti líp, chce to odvahu .

to jo, ale rozdíl je asi v tom, že to neporovnáváš se sebou . Něčeho si občas fakt nejde nevšimnout, to je pravda .

Kočko, nevzdávej to, je vidět, že máš chuť s tím něco dělat a to je důležité. Pro začátek stačí i projet tady omlazení, je tu spoustu témat, zabývající se řešením psychických traumat, nebo si vyhledej doporučení na dobrou psycholožku v místě tvého bydliště.
Držím palce!

Děkuju všem za podporu a rady ke všem těmto problémům, jich mám ale desítky dalších, extrémní žárlivost, citlivost, strach z všeho možného. Příští týden se chystám k psychologovi, myslím, teda spíš na 99% vím, že mám i hraniční poruchu osobnosti, sice jsem o tom početla jen na internetu, ale sedí na mě každé písmeno, je zatím netrpím žádným sebepoškozováním.

Ahoj holky, tak jsem si přečetla diskuzi a musím reagovat...studuju psychologii a některé pocity, co jste tu popisovaly - strach mluvit před lidmi, pocit, že mě ostatní hodnotí, nebo problém s vystupováním s autobusu..... jsou typické pro tzv. sociální fóbii nebo úzkostnost....zkuste si vyhledat nějaké info a možná vám to pomůže vyřešit některé problémy..

to je nám docela jasné.
spíš je otázka, jak se s tím vyrovnat a překonat to

Jenže já sem to takhle vůbec nemyslela. Ne, že tvůj názor není důležitý a jsi nějaký podčlověk! Myslela jsem to tak, že pokud jdu do školy a jsem přesvědčená o tom, že mě někdo špatně hodnotí (nebo pomlouvá) a mám z toho strach, tak pro mě tahle cizí hodnocení nesmí být důležitá, právě proto, že většinou tohle dělají lidé, kteří mají sami ze sebe mindráky a potřebují si zvednout sebevědomí tím, že budou hanit ostatní.

To jistě ne, ale moje odpověď byla: jestli mám strach, že si o mně bude někdo myslet že jsem hnusná, pak si musím uvědomit, že normální člověk, který nemá problémy sám se sebou, si to pravděpodobně myslet nebude, protože nebude přemýšlením na tím ztrácet čas.