Nespravedlivé rozdělení finančních prostředků od rodičů

matadi
Asi si o tom něco přečtu každopádně díky za vysvětlení

Leo
díky za názor, pro doplnění. Oba dostali pozemek (stená výměra, vedle sebe. Slíbila jsem oběma zafinancovat hrubou stavbu. Mladší staví, starší pozemek prodává(cena za pozemek 2600000,-), aby si udržel ženu. Ráda zanáší, hledá bohaté a my už odmítli dotovat. Proto nesmíme vídat vnuky.

ilka1
Upřímně, to je hrozný místo, aby snacha byla ráda, že finančně vypomůžete, ještě dělá peklo v rodině. Jenže všechno má dvě mince a holt syn tohle snáší, ba co víc, podporuje. Trestat vás tím, že nesmíte vídat vnuky, je strašný. Co místo podporování syna a snachy zřídit vnukům účet /fond?/, ke kterému oni dva nebudou mít přístup, ale zároveň by o něm věděli?

Ilka1

A co s těmi penězi za pozemek chcou dělat? Snad si za to nekoupí kabelky, oblečení, dovču...Kde budou bydlet? Ilko vy syny zase podporujete až moc a asi si Vás moc neváží.

Lilliana

jen ten jeden

Bratranec má přítelkyni (rozvedenou, bezdětnou) a má s ní dítě. Bratranec má hodně zazobané rodiče hlavně otce podnikatele, kteří ho vždy podporovali, teď se rozvedli. Jeho matka po rozvodu získala byt v Brně a dům na vesnici. Bratranec kvůli přítelkyni chce, aby dům prodala a peníze mu dala. Což je vrchol, vždyt je to její byt i dům a ráda tam jezdí na rekreaci i bratranec tam dříve hodně jezdil. Bratranec má nový byt od rodičů, ale vše je mu a přítelkyni málo. Dřív až takový nebyl.
Jeho přítelkyně se rozvedla, protože byla s manželem na dovolené a on se tam poranil a byl dlouhodobě hospitalizován a léčba stála dost peněz. Tak se na něho v těžkých chvílích vykašlala a rozvedla se (maminka toho hospitalizovaného pracovala s mojí makou v práci a ta ji to vyprávěla).
Jejich svět se točí jen honbou za penězi a luxusními značkami, mám nejvíc = jsem nejlepší.
Takže, (pokud) až si najde někoho movitějšího, tak Ti syna "vrátí".

Lillianas tím vracením máš pravdu. To říkala vždycky, když chtěla kluka ponížit. On potom tím víc předváděl, jaký je tvrďák. Před ní jsme měli totiž všichni perfektní vztah. Vnukům jsme účet založili, ale i tam je problém, protože u nezletilých musí účet podepsat zákonný zástupce, což jsou rodiče, takže peníze můžou vybrat, ať spoří kdokoliv. Což se také stalo.
Syn děti miluje, ona často opakuje, že odejde k tatínkovi, že si děcka nechá. Tak i takové to může být, a potom člověk neví, co je lepší. Kupovat si přízeň nebo to vzdát. Ještě že s mladším je to OK. Ale vnuci nám moc chybí, vnučku jsme hlídávali 3-4 dny v týdnu. Bydlela u nás, manžela měla ochočeného, moc tím trpí.

No, to máš pravdu, je potřeba i na stavebko.

Tak jsem se prokousala touto šílenou diskuzí.Hodně věcí je věc názoru nebo konkrétní situace, ale nechápu jediné - proč někomu vadí, když rodiče podporují děti?
Mě a sestře rodiče umožnili vystudovat a pokrýt část nákladů na koupi bydlení budu jim za to nadosmrti vděčná. Zatím jim to oplácíme hlavně tím, že je každý týden navštěvujeme a víme, že nic jiného jim větší radost neudělá, než když jsou jejich děti rády s nimi, i když už mají vlastní domovy.

Myslím, že jeden takový názor už tady padl a já se k němu přidávám - vlastní zkušenost. Také se to týkalo financí a časem z mamky vypadlo, že já jsem průbojná a vždycky se o sebe nějak postarám Brácha je o 10 let starší.
Já měla slíbeno něco málo peněz, abych mohla v klidu dodělat poslední měsíce na VŠ a když jsem si o ně řekla, bylo mi řečeno, že mám smolíka

Já s tím mám zkušenosti od prarodičů. Moje babička (máma mojí mamky a její sestra) dělala rozdíly mezi vnoučaty. Teta a bratranci bydlí na stejném sídlišti a my asi o cca 40 km jindě. Tetka se strýcem mají stejný příjem jako my, jenže všechno hnedka prošutrovali - na jídle, oblečení. Přitom nikdy nebyli v zahraničí na dovolené, nemají auto, jen byt. Můj táta je hodně šetřivý, takže jsme si mohli dovolit jezdit na dovolené k moři jednou za čas, máme auto, zrekonstruovaný barák. Je pravda, že když jsem jela k babičce, tak mi nějakout u kačku dala, koupila. Ale nikdy to nebylo v takové výši jako u bratrankům, kterým kupovala oblečení a za přijetí na střední školu, kluci jeli s nima k moři. Chápu, že my jsme se měli o hodně líp, ale to už je celkem jedno. Nikdy jsem to neřešila, nevnímala až po tom co podpora bratrance došla tak daleko, že babička mu začla platit komplet studentský život na vysoké (pže musel jít studovat, do hodně vzdáleného města a nemohl ten samy obor dělat v tom městě kde žije). To už moje máma něco řekla a moje babička řekla větu, na kterou nikdy nezapomenu "však (já) má svoji babičku, ne?". To mě teda hodně zamrzlo.