Nespravedlivé rozdělení finančních prostředků od rodičů

jataky

to je pravda, jen jsem to pojala spolu - takže by mělo být psáno - proč přítel ne a sestry ano ( ale v případě, že spolu plánují budoucnost a ptá se na to Anapsyda mi to přijde skoro stejné - jesli on nebo ona)

to i mě samou by zajímalo, měla jsem se sebou nějaké problémy - tedy s muži - kteří mi neustále připadají jako nepotřební, tudíž jim dávám najevo, že jsou pro mě jen inventář, na který se práší
no a jednou jsem se dostala na jedno sezení s kartářkou, která mi začala vykládat, co a jak, a tak, no a dostali jsem se na téma minulých životů a současných životů - výsledek byl takový, že víceméně každého koho v životě potkáváme, je tu proto, že ho potkat máme a že nám má něco předat, popř mi máme jemu něco splatit - proto ta nerovnováha ve vztazcí - rodiče, děti, partneři

osobně si myslím, že je do dané mírou sympatie, antipatie, toho, co od toho druhého očekáváš, toho, co mu můžeš, chceš poskytnout, toho, v jakých očich jsi nebo nejsi pro něj důležitá, jaké signály mu svým chováním vysíláš

protěžování jednoho na úkor druhého - nedělám si to já sama? nedělám si to tím, že nebudím v tom dotyčném, co mě přehlíží, potřebný respekt?

a pak další moudro - když si o něco neřeknu, taky to nedostanu, a pokud jednou neřeknu dost a neukážu, že i já mám své hranice, budou mě ti druzí jen využívat a zneužívat

(prostě být hodná holka se nevyplatí a občas se vyplatí mít tvrdý lokty - pokud se starám o rodiče s tím, že je to moje povinnost a očekávám, že mi to rodičové v poslední vůli dají poznat - je kolikrát tak naivní, jako to, věřit, že když chronickému dlužníkovi půjčím peníze, že mi je taky vrátí)

svět není nastavený tak, že pomoz ty mě a pomůžu já tobě, je to bohužel nastavené tak, pomož mi, ale nic po mě nechtěj a ty si pomoz sám

taky si říkám
mamky rodiče vždy protěžovali její sestru a bratra(oba starší), jak finančně, tak např. když nebylo doma místo a sourozenci si tam natáhli po sňatku domů své protějšky se musela vyklidit mamka
a kdo se postaral o rodiče, že?

víte co je ještě horší a na co se nikdo neptá?proč mají rodiče jedno dítě raději než druhé.já znam zase případ,kde dostávali všechny tři děti stejný díl příspěvku,ale jejich oblíbenost byla různá a jedno dítě tim trpělo.a bylo to daleko méně nápadné,nedalo se to ničím změřit,nedalo se to vyčíst,nešlo to reklamovat.byl to jen pocit a trval celý život.(můj strýc)

to znám z mého bývalého okolí, a skončilo to sebevraždou

matadi
Já to chápu tak, že pokud Anapsyda má přítele ráda, tak tuhle nespravedlnost prostě vnímá osobně a nemůže pochopit, proč jsou na něj takoví. Kdyby to dělali rodiče mého partnera, tak mě to taky bude bolet .. je to podobné jako s dítětem: facka mému dítěti mně jako matku bude bolet stejně (obrazně). Vídám to v okolí a můj názor na lidi z okolí je takový, že jsou prostě primitivnější a nevidí, jak velký rozdíl mezi dětmi dělají. Jak je to u přítele Anapsydy si netroufám soudit, ale to co říkala o babičce - že nikdo nemá VŠ a nikdo si neuvědomil také jeho potřeby je možná klíč - jsou jednodušší - citově natvrdlí, nevidí to a neuvědomují si to. Ale těžko říct.

Osobně nechápu, proč se takové rozdíly mezi dětmi dělají. Vidím to i u nás v rodině. Babička dělá velké rozdíly mezi mou mamkou a jejím bratrem (mým strýcem). Se strýcem bydlí babička s dědou ve dvougeneračním domě, který jim postavili, dali jim k tomu ještě pozemky, les, peníze hotově... a přitom strýc se svou ženou, ani jejich děti k prarodičům nejsou schopni přijít jen tak na návštěvu, popovídat si, když dělají na společné zahradě oslavu, tak je ani nepozvou, apod. Zato k nám prarodiče chodí velmi často, rádi do všeho mluví a navíc jim pomáháme řešit jejich problémy (se kterými se bojí strýcově rodině svěřit), ale mamce dali jen 3+1, které nám ještě jsou schopni předhazovat. Myslím si, že to není vůbec fér. Mamka říkala, že by nikdy po rodičích nic nechtěla, ale celý život prý vnímá, že ji mají méně radši než jejího bratra, který přitom vždycky přišel k hotovému, jen natáhl ruku a oni mu všechno dali. Je to zvláštní, proč se takhle odlišně staví rodiče k dětem.

jataky

jakékoliv rozčilení - moje rozčilení, moje lítost, můj vztek - to všechno plyne z toho, jakou jsem já měla představu určité věči, o určité situaci a toho, jak se ta situace vyvinula, a bo mám negativní emoce, tak se situace vyvinula v můj neprospěch, jinak, než jsem chtěla

- chci po dítěti, aby bylo doktorem, jenže pokaždé, když uvidí krev, se složí, chci, aby dítě bylo operní zpěvačkou, jenže začne zpívat a i psy se skovávají, chci, aby bylo modelkou, ale není dostatečně průbojná . . . to jsou všechno moje tužby - slučují se však s přáním mého dítěte? Mám být naštvaná z toho, že není tím, kým jí já chci mít? Mám být naštavaná z toho, že nesplní můj sen, nesplní to, co se mi, jako člověku nedostávalo a po čem jsem toužila?

a stejně tak je to s tím, že mám nějakou představu o tom, jak by měly fungovat vztahy v rodině, jak by se měli podporovat děti, nedokážu pochopit, proč je jeden protěžovaný a druhý ne

ano, rozdíly v dětech, protěžování, nadbíhání, podbíhání - to všechno bylo, je a bude - může mě to štvát, můžu si myslet o těch co to dělají, že jsou jednodudšší - ale to je asi tak všechno, nezměním to, nezměním jejich naučené vzorce chování - buď to přijmu jako fakt, a bude mě to trápit, jenže tím pak nejvíc ubližuju sama sobě, nebo se podle toho zařídím, přejdu ten fakt a budu si žít svůj vlastní života nebudu se zabývat tím, proč ostatní mají tohle nebo tamto a já nemám ani polovinu

celý život je o volbě, a celý život je o vztazích a o tom, co a jak komu dovolím, aby se mnou jednal - jaké já si nastavím hranice

jsem člověk, jsem žena, jsem bytost a život mám takový, jaký si ho zařídím

Já myslím, že Anapsyda není ten typ, co by se ráno probouzel a večer usínal s myšlenkou nespravedlnosti rodičů přítele - ale zarazila ji ta situace, protože ji ze své rodiny nezná, a tak se na diskuzním serveru zeptala - od toho tady možnost zakládat témata je.
Já sama nevím, proč ty věci tak jsou a pokud bych měla pocit, že mi někdo třeba může dát odpověď, určitě bych se i já zkusila takhle "veřejně" zeptat.

moc jsem to tu nečetla (moc příspěvků , ale s prarodičema je to koukám všude stejné...dědu máme doma, živíme, vaříme, šatíme, topíme, máma mu ošetřuje bércové vředy...za to vyposlechneme jeho nadávky, a všecko, co má, peníze, dary...všecko dává ostatní rodině, která žije jinde, vůbec za ním krom vánoc nechodí, vůbec se o něho nezajímá, a pokud by bylo na nich, už je dávno v domově důchodců...nechápu
mámě je to líto, protože je to pořád jen jaruška, maruška (její sestry)...a ona je za zlou, protože občas dědovi řekne, ať se umyje, nebo ať nedává psovi zkažené jídlo....a taky už víme, že všecko odkázal jejím sestrám ! no co...člověk je tvor zvláštní...

Také jsem se snažila dávat spravedlivě. Snacha ihned všechno proměnila za nákupy, aby mohla nakupovat dál(byt není nafukovací), potraviny vyhodila do popelnice, oblečení dala sestře, kamarádkám, za stavebko si udělali drahou dovolenou. Vnučku s vnukem jsme už neviděli 10 měsíců. Mladší syn stavebko šetří na stavbu, peníze (své i ty co dostane) dává na materiál, Mně s manželem občas přinesou nějakou maličkost, jen tak pro radost, přítelkyně studentka si přivydělává a pomáhá se stavbou. Oba samozřejmě kdykoliv pomohou i nám. Mám být pořád spravedlivá, dávat stejně? Jsme na tom s manželem finančně dobře, ale oba kluci dostali možnost vystudovat vysokou, starší bydlel doma do svatby zadarmo (30 let), mladší do 28 roků. Co je v tomto případě spravedlivé, jak to řešit, napište svůj názor.

Tak hlavně obdiv Anapsydě, že celou diskuzi ustála relativně v klidu a bez velkých emocí. Já bych po takové snůšce moralistických keců (dámy prominou), které jsou navíc liché a irelevantní (nejsem mimo, jataky? ), diskuzi uzavřela, protože bych nejspíš těžko hledala nevulgární odpovědi

A abych přispěla názorem: Ano, situace mi přijde zvláštní.
Neumím si představit, že bych svým dětem měřila různým metrem.

Jsme tři sourozenci - dva synové a dcera- nejmladší, každý jsme od rodičů dostali rodinný dům, což není málo. Spory jsou pořád (ten má větší, ten ho má líp spravený, ten se stará o babičku a ostatní ne atd.) - a nejvíc to vadí manželkám mých bratrů, které si do manželství s bratry donesly "ručníky". Jediná já mám vystudovanou VŠ, bratří jít studovat nechtěli a jeden z nich dokonce po rodičích, konkrétně po matce chtěl, aby mu poskytla finanční kompenzaci za to, že mě na studiích "dotovala", přestože já jsem si přivydělávala na brigádách a zbytek výdajů na studium pokryl sirotčí důchod. Rodiče nemají povinnost sponzorovat své výdělečně činné děti, vše je jen o vztazích v rodině, vždy se může najít nějaký šťoura, kterému se to či ono nebude líbit.

Mně taky přijde nespravedlivé, když se někomu šetří a druhému ne. Jde spíše o pridcip, ale většinou tratí právě ti schopní, což na druhou stranu dokážu pochopit, protože si ty rodiče uleví alespoň od jednoho děcka, když už ty další se tak nevzchopily... takže otázka jestli to je křivda a nebo pochvala

Myslíš, že to jde aplikovat i na děti, např. 5, 6 leté?

Přišlo mi, že začátek diskuze zněl tak nějak o rodičích, co žijí od výplaty k výplatě, takže je dobře, že tu může zaznít i názor z trochu jiné pozice. A teď jestli se můžu vyjádřit k tvému dotazu.. Pokud starší syn netrpí vyloženě nouzí, tak bych jim v podstatě oznámila, že budete dočasně víc podporovat syna mladšího, protože staví. A dodala bych, že kdyby oni něco časem potřebovali, rádi je podpoříte. Nemusíte je přeci stejnoměrně podporovat ve stejném časovém úseku. Jestli je rozumný, tak to pochopí... (tedy za předpokladu, že je chcete nadále podporovat .. )

Ne jeho rodiče nežijí od výplaty k výplatě a kdyby to tak bylo, tak bych nečekala, že mu budou spořit, tím pádem by ani nespořili ostatním sourozencům. A to už se probíralo asi na 2-3 straně.
Chápu, ale, že číst celou diskusy se nechce