Nespravedlivé rozdělení finančních prostředků od rodičů

to záleží, jak to myslíš

Já "díky" tomu,že prarodiče nedokázali mít stejně rádi oba syny, jsem jedináček... tak mi to vysvětlila matka. Otec se narodil jako nemanželský,což byla v té době ještě hanba,nechali ho u jeho babičky (mé prababičky) a odjeli za prací do Prahy.Tady se babi s dědou teprve vzali a hned se narodil strýc.Až v 7 letech směl táta přijet za nimi, ale jak? Jel sám vlakem (za války) s cedulkou na krku. Zkrátka celé dětství i dospívání vnímal, že je ten nemilovaný,protože mu otec neřekl nikdy jménem.I snoubenku (mamku) se mu snažili odloudit...pro jeho bratra! Přesto táta neustále stál o jejich náklonost, byli to jeho rodiče... A to i když je vystěhovali z bytu z minuty na minutu a jen policie zajistila,že si směli naši vzít své věci! Po dědově smrti rodiče doufali,že bude vše lepší,protože problémy způsoboval hlavně děda. Omyl! Babička pokračovala v jeho "díle".Takže návštěvy u nás byly vzácné a spíš vynucené okolnostmi (návštěva příbuzných,kteří chtěli i k nám...),dárky pro vnučku byly vždy patřičně okomentované.... Přesto jí nikdy nikdo nedal záminku,aby příště nepřišla.Prostě to byla matka mého otce a tak se zachovávalo dekórum a všichni jsme se k ní chovali slušně, mě jako dítěti navíc rodiče nikdy nic oškivého proti ní neřekli.Táta ji měl stále rád. Ale jak mi právě mamka řekla,nikdy nechtěl druhé dítě,protože se bál, že nebude umět mít stejně rád obě děti. Neuměl si to představit a nechtěl, aby druhé dítě trpělo jako kdysi on. - mimochodem na pohřeb mého otce babička nešla s tím,že nemůže na nohy a pak jsme se dozvěděli,že chodí se psem ven sice špatně, ale chodí... A na telefon o oznámení o smrti mého otce mi odpověděla, proč jí to říkám...Babička je mrtvá asi cca 2-3 roky a strýc mi to nedal vědět,prostě naše rodina pro ně neexistuje.
Omlouvám se,že jsem se rozepsala,ale vaše diskuze mi vrátila vzpomínky....

anapsy no jak proste to tak je vždycky ten prvni vylitne z hnizda a pokud to je chlap tak se přece postará ne?)). Nekdo jste tady psaly a dárcích na vánoce .. tak to u nás je to vždy spravedlivě bez rozdílů...Já teda jsem strašně štastná že manžel vydělává tolik ze ten nájem 12 tisic je ****** uznej taky sama, že chlap se o nás... tedy měl by se postarat...podle mě byste se měli sebrat pokud nemáte děti našetřit peníze i z toho mála co máte a mazat pekně vydělat do ciziny pokud ovládáte jeden jazyk a pak uvidíte jak budete rodičum vzacní. S penězi od nich bych určitě nepočítala a tak to je i třeba s chatou u nás ..tuhle jsme seděli na zahradě a babi říká noo, ale ty kdo mají dum tak přeci nemuzou mit ani čas na chatičku?...to znamenalo v překladu, ze bratráneček slizne všecko protože je to chudinka a neumi se o sebe postarat neschonej debíleček... a tak prostě je to u nás a protože prostě mám schopnýho manžela tak i jeho sestřičce se dobře žije a po nikom nic nechceme ..tuhle říkal at si tu chatu byt dum a vsecko nabouchaj tomu debilkovi do ***** se máme dobře:-, no je to fakt...tak jsme se tomu smáli a to je hlavní..Víš ono když jsi po náročný léčbě hodně vážný nemoci, tak potom přehodnotíš všecky věci a jsi ráda, že jsi ...že nemusíš bejt nikomu vděčná))Moc ti přeju at to máte v klídečku a přestan je už řešit věno nevěno....však snad se předvedou v den svatby ted to nech plavat...). A pokud se můžu opřít o tvrzení že rodiče nechtej dávat páč si myslej ze to strká do tebe je kravina.....no comment

ALE NA PRACHY JSME V PODSTATĚ KAŽDÁ A KDO ŘÍKÁ, ŽE NE ...tak to teda nevěřimmm)))

agnes no to je šílený(((To mě moc mrzí

To je stejně jak se říká v rodině najdeš někdy většího nepřítele než u cizího...

To bylo pro Jersey, ne pro tebe. Že ty její argumenty jsou vadné.

BlackCoffee
Áááá, kolegyně

Já ji četla A nemyslela jsem tebe, nýbrž ostatní, jejichž argumenty byly převážně typu "teď se starejte vy, vždyť se starali dvacet let a už nemůžou" (přehnaně ). Čímž neříkám, že je to špatně! Jen to, že ne všichni rodiče žijou od výplaty k výplatě a mohou si dovolit, pokud chtějí, nadále svým způsobem děti dál podporovat. Ať fyzicky, psychicky či materiálně, vyberte si.

Přišlo mi, zjednodušeně řečeno, že to bereš tak, že vše se nám děje na základě toho, jakou energii (?) či jak to nazvat vysíláme vůči ostatním + to, jakou máme o určité věci či vztahu představu a to, jak se realita s danou představou liší. Tohle mi přijde srozumitelný, ale nedovedu si moc dobře představit, jak takové 5 leté dítě vysílá negativní energii a má představu o vztahu např. se svými prarodiči, kteří ho na základě tohoto mají méně rádi než jeho sourozence. No a možná jsem tě dost blbě pochopila

Danca30
jasně, že jsme na prachy, ale nejlepší je bejt na ty svoje vydělaný

Leo

já ti odpovím, jen to pořádně zformuluju, nejlépe, až se vytratí šéf

matadi
Děkuju!

lucys to jo proto jsem byla v cizině)))

Danca30
chápu, já taky

hodně dobře o vztazích píše paní Jordánová, i když by se dalo najit těch spisovatelů o hodně víc, pamatuji si, že jsem měla jednu dost dobrou knihu od nějakých ruských manželů - kteří tam hodně o vysílání signálům, předávání energií hovořili - bohužel jsem jí půjčila a už se mi nevrátila

co se týče třeba 5 letého dítětě - ono, dalo by se napsat, že jsou všechny stejné, jakobby nezkažené, že to jsou andilci. . . .
ale i to malé dítě ve mě budí nějaké pocity - a ty moje pocity ve mě budí tím, jaké signály ke mě vysílá
nechci, abys to brala doslova, ale jen jako určitý příklad

jsem matka, mám dvě děti - (sama mám jedno)
- první dítě - nepotřebuje mou pomoc, je samostatné, soběstačné, když se k němu jdu pomazlit, pohrát, přečíst pohádku, popovídat si, odmítá mě
- druhé dítě - dává mi dost jasně najevo, že mě potřebuje, chce, abych si s ním hrála, abych mu dělala společnost, povídala si s ním, mazlí se se mnou, potřebuje cítit moje dotyky

není to o tom, že jedno dítě mám raději a to druhé míň ráda - je to o tom, je to druhé dítě ke mě vysílá ten signál - jsem s tebou rádo, potřebuju tě, potřebuju tvou lásku, tvé obětí, tvou pomoc - ano a i já se mu budu snažit, i když na úkor toho druhého víc dopřávat - třeba jen tím obětím, pomožením s nějakými úkony
samozřejmě, že mám tu potřebu se dotýkat a pomáhat i tomu prvnímu dítěti, jenže to ke mě vysílá ten signál - jsem rádo samo, nepotřebuju, aby ses mě dotýkala, ale i tak potřebuju tvou lásku - jen prostě jiným způsobem, než to druhé

každý má snahu malé dítě objímat, líbat, hladit, chovat, ale vezmi si už na těch miminkách, jaké k tobě ty signály vysílají, že se třeba s někých chtějí mazlit víc, s někým míň, ano, v prví fázi jsou především fixované na matku, ale později je možné si těch rozdílů všímat

je to hodně jednoduché popsání

matadi
Náhodou si to hezky popsala.. A nemohlo by to být i obráceně? Dítě cítí, že u prarodičů není vítáno a tak se více uchyluje ke svým rodičům a vůči prarodičům je odtažitější než sourozenec, a proto zas prarodiče jsou odtažitější vůči němu?

Leo

každý vztah je oboustranný - pokud já mám potřebu a vysílám ten signál, chci být tebou objímáno, a ten protějšek mi vysílá, já tu potřebu se tě dotýkat nemám - pak asi vyhrává ten silnější

jednou jsem četla příběh, jak holčička chtěla být objímána, jenže se jí toho nedostávalo - začala to řešit tím, že se sama poškozovala (ve třech, pěti letech) schválně spadla z koupačky, schválně spadla do louže a usilovně plakala - přišla na to, že když pláče, upoutává pozornost, všichni se k ní seběhnou a začnou jí konejšit, dotýkat se jí - a to bylo to, co ona chtěla