Nesnáším svoji tchýni

Žabža
těžko radit. udělala jsi největší megachybu, a to rodiče v domě. pomůže leda vystěhovat. žádné řeči, žádné domluvy. nebo brutální hádka, která dá zcela jasně najevo, že takto to dál nebude.
zarazilo mě, že nikde není ani slovo o manželovi...?

Myslím, že to má řešení jen jedno. Zase ji pěkně odstěhovat zpátky!
Udělej to dřív, než se z ní zblázníš.
Jo, a co na to její syn? Nezmínila jsi se o něm.

Žabža

a co na to manžel? s ním to nekonzultuješ , jak on se k tomu staví?
No já bych si s ní rázně promluvila a pokud by se nezměnila a nezačaly jste spolu vycházet apoň v rámci mezí tak bych jí vystěhovala pryč , nebude to dělat dobrotu a bude to odnášet především tvůj vztah s manželem. Prostě já razím celoživotní názor , mladý a starý nemaj bydlet nikdy po kupě , nedělá to dobrotu a ač se máte nejdřív rádi sebebvíc začne společné soužití opravdu narušovat vzájemné dobré vztahy a nikdy to nepodadne dobře.

Saaakra! Hm, to jsem kdysi dávno zažila- s tchánem o starším o 60 let starším než já, bylo mi ho líto... Dodnes si sama sebe vážím, že jsem to zvládla 2 roky (ne, on neumřel, jen jsem se přestěhovala-i s milým nazpět k našim) hu, raděj nepřipomínat.

takže rada jediná..tchýni zase hezky odstěhovat..těžko proveditelné, ale možná jediná možnost jak si uchovat manželství, soukromí a taky možná zdravý rozum.. nepíšeš jak se k tomu staví manžel, ale je nutné si s ním o tom promluvit a v ideálním případě by to neměl bagatelizovat a postavit se za Tebe..tolik teorie..ale jak ji převést do praxe ..taky jsem si zažila něco podobného, stálo mě to hodně nervů, skončila jsem na 43 kilech totálně s nervama v háji..vyřešila jsem to odchodem a začala jsem žít svůj vlastní život.. měla bys to řešit co nejdříve, protože se řítíš do velkého průseru.

za dobrotu na žebrotu, že..

Lidé se k nám chovají tak ,jak my sami jim to dovolíme.

Pokud se manžel či přítel k tomu nevyjadřuje ,nebo nechce vyjadřovat ,musíš se k tomu postavit ty sama.
Tak,že nastolíš pravidla:,,já jsem ve svém domě a bude to tu tak, jak já budu chtít".K tomu abych to tak udělala jsem sbírala dlouho odvahu,ale ouha funguje to.Nesmíš se bát,jinak s tebou bude zametat. Jinak nejlepší bydlet sami .

Naprosto souhlasím!

Jednoznačně s ní promluv a stanov si své pravidla. Pokud to neuděláš, bude to na tebe skoušet pořád víc a víc, kam až jí dovolíš zajít. Není potřeba hádka, prostě se nadechni a řekni jí, co si nepřeješ. Pokud si na to netroufáš z hlavy, klidně si to napiš. Nenech se týrat, je to špatný příklad i pro tvoje dítě - máma, která se nechá ponižovat. Děti se učí příkladem od svých rodičů a tohle všechno vnímají, i kyž jsou malinké. Važ si sama sebe! Nemá právo ti ubližovat a ty máš ani ne právo, ale povinnost (pokud si chceš zachovat duševní a fyzické zdraví) říct ji to. Držím ti palce!

škoda, že se tu žabža nějak neukazuje...pokud ji totiž manžel nepodpoří, může se i postavit na hlavu, a nic nezmění. a za mě osobně - nějaké promluvy tchýni do duše jsou většinou k ničemu, člověka nepředěláte, možná krátkodobý efekt to mít bude, ale o dlouhodobém docela pochybuji

Ahoj Žabžo,
neznám sice celý Tvůj problém, určitě je mnohem více komplexnější než tady píšeš, ale z tvého příspěvku jde vycíti, že se k celé situaci stavíš velice negativně (už jen samotný titulek "Nesnáším svoji tchýni"). Prosím neuraž se, když řeknu, že bys měla začít u sebe. Nauč se ji mít ráda nebo aspoň nenechat se jí strhnout, buď pozitivní a uvidíš, že se Ti to mnohonásobně vrátí. Vím, že to z ní jako kliše ale opravdu to funguje... a nejen ve vztahu s ní ale se vším. Doporučuji začít s knihou od Rhondy Byrne Tajemství, stojí 299 Kč ale zkušenosti má k nezaplacení. Držím palce

annette
a myslím, že z tvého příspěvku zase, že ti nikdy nikdo nedělal ze života peklo...já jednu takovou bábu měla doma celé dětství, a skoro nám zničila rodinu, a to se ji moje naivní máma i snažila mít ráda...ještě teď si neseme následky, a to jsme ji po deseti letech naivních představ, že to s ní půjde, a že není tak hrozná, a že je třeba jí dát šanci (druhou, třetí, desátou, stou...) už dávno vyhodili s tím, ať se radši nevrací.
nejhorší jsou ty báby, které štvou děti proti rodičům, a mluví ženě do všeho od vaření přes zdobení vánočního stromečku až po to, jak by měla oblékat manžela.
pravda je, že žabža toho moc nenapsala, moc toho nevíme, a nějak nejeví snahu problém víc objasnit...možná si jen potřebovala ulevit od nahromaděného vzteku.

právě, že jo, ale nechci to tady rozepisovat... poslala jsem něco Žabže v SZ. Nicméně hodně podobný případ jako Žabža řešila i před lety moje mamka, přistupovala ke tchýni s obdobným negativním přístupem a skončilo to rozvodem. Nyní se mamka zabývá také pozitivním myšlením a ví, že se tehdy dopustila mnoha chyb... Vím, že ne každému tato metoda nutně sedne, poněvadž je zapotřebí i značná sebekritika, ale vyrovnat se sama se sebou je mnohdy jediná cesta pro šťastný život.

Taky jsme něco podobného v rodině zažili. Vím, že se to nebude realizovat snadno, ale jak už psaly jiné, jediná možnost je jí vystěhovat. Jinak tím bude trpět hlavně vaše manželství, a co je hlavní(a vím z vlastní zkušenosti) i syn, který si již brzy napětí v rodině začně uvědomovat a mohlo by to na něm zanechat i následky. Doufat, že by se tchyně mohla změnit je podle mě v jejim věku asi již zbytečné, protože si dokážu představit, jak ona je o své pravdě naprosto přesvědčena. Tak pevné nervy a rychlé řešení přeji.

Pozitivní myšlení způsobí, že se budeš cítit lépe, ale v tomto případě bych doporučila ji vrátit zpátky do garsonky či si promluvit s partnerem, i když lepší bude ta první varianta, přeci jen je to jeho matka a tudíž by sis to mohla rozházet, jak u tchýně tak u něho. Prostě když je tchyně pěkná potvora tak ani pozitivní myšlení na ni nepomůže. Přeju Ti, aby to všechno dobře dopadlo.