Nesnáším svoji tchýni

Jak u Homolků: "Řekni, Ludánku, kdo je víc: manželka, nebo matka?" Kdyby se nad tou otázkou chlap podezřele dlouho rozmýšlel, tak mu asi sbalím kufry...

Reaguji na Venuše: No, tak tchán je super a můj otec má muže rád.

Jako muž se mě naštěstí umí zastat, to ne že ne. Kdysi se mi stalo, že ex využil těchto bojů a když se mu to hodilo, přiklonil se na stranu matky. Asi si dovedete představit, jak rychle jsem ho vykopala

Líbí se mi aspoň u nás, že i když mi jeho matka vyčítá věci, který on sám vnímá negativně, zastane se mě před ní.....a co je mezi náma, to si vyříkáme v soukromí.

Reaguji na Lisa:
To je moc prima. takový chlap, co má svoji vlastní hlavu a rozum.
Mám to doma naštěstí podobně. Ale na tchyni si moc stěžovat nemůžu. Má svoje drobné, jako každý. Je hodně jiná, než já, než moje pův. rodina. Ale respektujeme se a zachováváme normální vztahy. Aspoň tak.

Reaguji na Lorraine: Mě přítel řekl, že nás má rád každou jinak, což je samozřejmé, ale vím naprosto přesně žy by se vždycky zastal jí..protože ona je podle jeho slov citlivější a moc dlouho bysi to brala...

Reaguji na Venuše: jo tak já už trochu ztrácím trpělivost a sem tam taky řeknu něco maličko s ironickým přízvukem...ale řekla bych, že vztahy jsou jinak korektní. Zase, nemá to lehké, takže jí taky víceméně chápu....ale někdy jsem natlakovaná jak hrnec Nejhorší je, že opravdu nevím, jak jí naznačit, že s ní nehraju žádnou válku o jejího syna. Jí nejvíc vadí, jak se se mnou mění....ale to je přece přirozené, předtím na něj měla vliv jen ona, teď i já....

Co mě nejvíc dostává je její představa, že je vykořisťován a uklízí vše za mě (podotýkám, že neumí moc žehlit, prát nebo vařit,takže to spíš dělám já - a on holt zase třeba dělá prach, podlahy apod.) Ale já přece se nebudu natáčet, aby viděla, že taky musím doma něco dělat a to prádlo se samo jaksi nežehlí. Stejně jí do toho nic není. Prostě si to doma rovnoměrně rozdělujeme, zatímco ona byla zvyklá, že věci dělala za chlapy bud ona nebo babička..

Reaguji na p.Feciskova: No nevím, zda bych to zkousla

Reaguji na p.Feciskova: No tak já to mám naštěstí už z krku..myslím,že u ní se žádná návštěva konat nebude.. S přítelem plánujeme domeček..až dodelam skolu.. A on mi řekl,že ji tam ani nepozve..a že naše případné děti bude prý vídat jeom moje mamka.. Což mi přijde hnusné ale tak řekla o mě ,a taky mě osobně docela hnusné věci..a myslím,že tady to nic jiného,než omluva z její strany nenapraví.. Jinak je to podobně jako u tebe.. Má tři syny.. Oba jsou starší než přítel a letos dokončili výsoké školy.. Ani jeden ješte nemel přitelkyni..a to jim je 24 a 23 nebo 24 a 25 ted nevím.. No a ona si myslela,že takový život chtějí všichni,tak do toho tlacila i mého přítele....No to by bylo na celou knihu, co ona všechno za ty tři roky co jsem s přítelem stihla....

A zažili jste někdy to, že na vás tchýně vůbec nemluví? Ale jako vůbec, ani větu? Nikdy na mě nemluvila, od začátku vztahu mi řekla max. ahoj a nashle. Zajímalo by mě, jestli to je u nich normální způsob komunikace nebo mají opravdu tak silný nezájem o dalšího člena rodiny

já si stěžovat nemůžu. když jsem byla delší dobu nemocná, poctivě nám každý den vařila
jo, sice sem tam do něčeho chce mluvit, ale tak co. Má svůj názor, tak proč by ho nemohla říct. neznamená to,že ji kvůli tomu nebudu mít ráda.
Vy všechny co tu na své tchýně nadáváte,vy máte vůči nim svědomí čisté?

Ne, to si neumím představit.

Teda, chudinka je to.
Můj muž by podle toho musel být úplný otrok, protože on si nenechá do úklidu vůbec zasahovat, je přesvědčen, že to nikdo neudělá tak dobře jako on, a taky myje okna.
To dělal i doma u mámy, a ta si to taky pochvalovala.
Aspoň že do vaření mi moc nekecá (manžel, ne tchyně).

Reaguji na Lucrezia: mno, já to svědomí docela čistý mám....co bych jí asi tak dělala? Jasně, "měním" jejího syna.....a "kradu" jí ho.

Mně názor nevadí, ale když je řečený přímo do očí. Né pomluvy a jedovatý poznámky

Já momentálně žádnou známost nemám, takže tchýni řešit nemusím. Když se ale dívám na svou matku, tak předem svého přítele lituju...

Ahoj holky, chci se s Vámi poradit ohledně tchýně.
Na úvod musím říct, bydlíme s tchýní a tchánem v jednom domě. Máme oddělené bytové jednotky, vlastní vchody, oni bydlí dole, my máme první patro + podkroví. Vždy jednou týdně přijdou tchýni kamarádky. Mají dole starou sedačku a nemají si,kam sednout,proto si půjčuje z našeho obyváku bílé křeslo. Problém je v tom, že dole všechny kouří a to křeslo neskutečně načichne a je potom takové zašedlé, špinavé a smradlavé. Já to nesnáším, já ani přítel (její syn) nekouříme.
A včera jsem přijela z práce dříve domů. Nečekala to, seděla dole s kamarádkami v obyváku a poté přišla vrátit křeslo. Já jsem jí řekla, já ho nechci, to křeslo smrdí a já ho tu nechci. A ona, dobře, tak já ten potah tedy vyperu. A já jsem jí řekla, bylo by lepší, kdybyste si koupili novou sedačku. Takhle to dál nejde, nechci být lakomá, můžete si půjčit, co chcete, ale chci to vrátit v takovém stavu, v jakém to bylo. Myslíte si, že jsem to přehnala? Poprvé, za devět let jsem s ní měla konflikt. Mám z toho špatný pocit, ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem se ozvala. Podle mě,je drzé, chodit k nám každý týden a brát nám to křeslo. Kdybych nepřijela, vrazí ho tam zpátky. Co si myslíte Vy? Jak byste se zachovali?